Děti, které nás učí lásce

Vydání: 2004/6 Handicapovaní, 9.9.2004, Autor: Radek Gális

HANDICAPOVANÍ ŽIJÍ MEZI NÁMI
Když se narodí dítě s Downovým syndromem, je rodičům všelijak. Janě Jarošové, učitelce hudby z Českých Budějovic, pomohla v téhle těžké zkoušce láska k Bohu a lidé s podobným údělem. Proto se teď snaží s dalšími rodiči založit v Českých Budějovicích integrační mateřskou školu pro zdravé i handicapované děti. Zatím marně, ale kdo ví.

"Když jsem čekala první holčičku, řekli mi lékaři, že bude mít Downův syndrom," vzpomíná jedenačtyřicetiletá Jana Jarošová. "Lekla jsem se a dostala strach. Protože jsem věřící, věděla jsem, že děti jsou od Boha, takže si ji nenechám vzít. To se nedělá. Tak jsem řekla hezky nahlas, že si ji nechám. Od té doby jsem měla klid. Pak se narodila Johanka, a byla zdravá."

SMLOUVÁNÍ S BOHEM
Druhá dcera se měla narodit v pořádku. "Zuzanka přišla na svět 12. února 1998," vzpomíná Jarošová. "Hodinu a půl po porodu mi řekli, že jsou u ní nějaké genetické změny. Druhý den pak manželovi oznámili, že má Downův syndrom. Tvrdili mu, že bude nesoběstačná, nevzdělavatelná a nenaučí se ani chodit. Nejlepší prý bude, když ji dáme do ústavu."

Jana byla v porodnici zdrcená. "Říkala jsem Bohu: Už tě znám a nepřestanu v tebe věřit, ale nebudu tě mít ráda. Najednou jsem k Bohu necítila nic, jenom studený pocit, že existuje."

Jana měla hrůzné představy. "Myslela jsem, že dcera bude mít obrovskou hlavu a bude ošklivá. Nebála jsem se ani tak o dítě, jako spíš o sebe. Že budu muset nechat všeho, co dělám. Styděla jsem se za to, ale během pár vteřin jsem dokonce smlouvala s Bohem. Kdyby dítě umřelo, vezmu si za něj jiné."
Janě řekli, že dítě s Downovým syndromem se samo nenakojí. "Když mi ji po několika dnech přinesli, přisála se ke mně a začala pít. Konečně cítila, že je u maminky. Dívala se na mě otevřenýma očima, a já najednou skrz ně cítila, že mi jde do srdce hluboký pocit lásky. Vrátila se mi láska k Bohu a vděčnost."

Jedna z nejlepších kamarádek Janu nabádala, ať dítě odloží. "Se slzami v očích mi radila - Nedělej to, proč se o to snažíš, vždyť zanedbáš rodinu. Cítila jsem ale podporu mezi věřícími," říká Jana Jarošová.

ŽÁDNÍ PODRAZÁCI
Pak už to bylo veselejší. "Vychovávala jsem ji jako zdravou," pokračuje Jana. "Zpočátku byla hodně nemocná, ale už se z toho vyhrabala. Teď jí bude šest let a dělá nám jen radost."

Zuzanka se naučila sčítat a odčítat do pěti, zná barvy a písmenka, slabikově i čte. "Umí poděkovat, uklidí si po sobě botičky. Její první reakcí na nového člověka je objetí. Tyhle děti mají laskavé srdce a milují každého. Až se bojím, který raubíř jí ve škole první zlomí srdce."

Jana získala zkušenost, že lidé s Downovým syndromem nepodrazí druhého. "Ve svém vybavení nemají podlost nebo zákeřnost. Vidí černobíle, takže když je někdo zlý, řeknou, že je zlý. Nazývají věci pravým jménem. Naše Zuzanka je živoucí zrcadlo. Tyhle děti absolutně napodobují okolí. Když jsou mezi zdravými, snaží se jim vyrovnat. V určitých sociálních vztazích mohou dokonce předstihnout i zdravé."

PŘÍSNOST MUSÍ BÝT
Jana si pochvaluje, že nemá rozmazlené dcery. "Mnozí rodiče jsou nerozumní a své postižené děti rozmazlují. Jenže tyhle děti potřebují disciplínu. Když jsou poslušné, učitel je něco naučí. Jinak ne." Jana ví, že na Zuzku platí disciplína a žádné odpouštění. Jenom tak může uspět ve výuce a neskončí ve zvláštní škole. "A musíte stále shánět informace a dobré zprávy. Příklady vás pak motivují, že se něco povede i vám." Jana je čerpala z pražského centra rodičů s podobně postiženými dětmi. "Bylo velké povzbuzení, když jsem věděla, jak Zuzanku učit."

Osobní asistentku, která by jí se Zuzankou pomáhala, Jana nehledala. "Pracuji jenom jeden den v týdnu, ale vím, že když jsou oba rodiče zaměstnaní, je to těžké."

Když přivedla dcerku do školky v Novém Vrátě, byla příjemně překvapena. "Ředitelka na ni mrkla a řekla, že ji berou. Přijetí bylo skvělé. Teď po mně učitelky chtějí odbornou literaturu. Příchodem Zuzanky se ve třídě změnilo klima. Děti jsou laskavé, najednou se kolem takového dítěte semknou."

OVEČKA TO DOKÁŽE
Ještě s dalšími jihočeskými rodiči, vychovávajícími děti s Downovým syndromem, založili společnost Ovečka. Asi dvanáct rodin se jednou za čtvrt roku společně schází, vyměňují si zkušenosti a navzájem se povzbuzují. "V březnu chystáme konferenci, v květnu třídenní rehabilitační pobyt a v srpnu týdenní tábor. Zúčastní se ho i děti zdravé."

Společně žádali na krajském školním úřadě, aby v Českých Budějovicích vznikla integrační školka. "Máme svůj objekt a potřebovali jsme peníze na výplaty. Odpověděli nám, že tahle školka není v souladu s dlouhodobým záměrem Jihočeského kraje. Nevadí, pokusíme se o to znovu," nelomí rukama Jana.

"Bůh nám říká, že máme jít pořád dál. Děti s Downovým syndromem jsou milé, takže je není těžké přijmout. Ony nás učí lásce. Ale jsou i lidé jinak znetvoření, třeba po obrně. Jakmile se podaří začlenit děti s Downem, může se pokračovat dál s těmi dalšími."

Jana sází na informovanost. "Když budou mít rodiče dostatek informací, snáze se rozhodnou, že si postižené dítě nechají a vychovají ho. Je důležité mít hned od narození vzor. Světlo, za kterým jdete. Proto je tak důležitá osvěta. Nejenom pro rodiče těchto dětí, ale je třeba ovlivňovat i majoritní společnost."

I když se pro postižené mnohé zlepšilo, stále ještě pro ně existuje řada překážek, které nemohou sami překonat.

Snímek Jindřich Štreit

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay