Deset let s Novou

Vydání: 2004/5 Ďábel, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
V rytmech "novamby" protančili příznivci naší první a zároveň největší soukromé televize až k vyvrcholení oslav desátého výročí její existence. Bývalý ředitel Novy jako schopný manažer hned na počátku správně odhadl, že většinový český divák není po čtyřicetiletém půstu zvědavý na nějaké hlubokomyslné úvahy a neprahne po vzdělávacích dokumentech. Ke spokojenosti bude potřebovat svou každodenní porci násilí a krve, dojímavých slaďáků, povrchní zábavy a nějaké povyražení v pozdních nočních hodinách. Díky tomu následoval v krátké době obrovský úspěch, nesrovnatelný s podobnými pokusy v ostatních postkomunistických státech. Byl to také jeden z dokladů toho, že dlouholetá devastace v morální i duševní oblasti během komunistické éry se u nás projevila možná víc, než jsme si byli ochotni připustit. V národě, který byl odkojen normalizačními estrádami, nebylo tak těžké najít vděčné publikum. Pouze úroveň produkce šla postupně dolů a tvůrci "novácké" zábavy dokazují, že ještě nedosáhli dna a mají stále kam klesat. Faktem však zůstává, že komerční charakter Novy vnesl do polistopadových českých poměrů novinku v podobě tvrdého zavádění tržních zásad do televizního světa. Pan exředitel nám ve svém pořadu popřál dobrou chuť k sobotnímu obědu a zároveň nás občas poučil o tom, že každá legrace něco stojí. S oblibou to připomínal zejména v okamžiku, kdy nespokojenci začali reptat, že jim rozptýlení ruší reklamy (nedobrovolnými sponzory Novy jsme se po prohrané arbitráži, kterou inicioval bývalý Železného partner CME, nakonec stali loni my všichni). Razantní příchod Novy na trh také rozhýbal poklidnou hladinu českého mediálního rybníka a vytvořil potřebné konkurenční prostředí. Negativním důsledkem toho byla skutečnost, že programové trendy soukromých médií se časem přenášely i do veřejnoprávní sféry, která se začala v boji o diváka přizpůsobovat míře (ne)vkusu většinového publika. Modlou televizního úspěchu se stala sledovanost, kvalita často pokulhává někde vzadu. Na všechny stesky lze pochopitelně namítnout, že každá televize má i svůj vypínač. Podle mě je to však jenom jedna z cest, spíše je potřeba se umět v předložené nabídce orientovat a bránit se manipulaci, k níž obrazovka svádí. V tom by mohlo v budoucnu pomoci třeba zavedení mediální výchovy do škol. Pak se snad dočkáme i toho, že budeme vůči záření planety Nova trochu více imunní.

komentar@katyd.cz Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 22. – 28. ledna 2019

V Panamě jako doma

Stovky tisíc mladých z celého světa, biskupové, prezidenti a papež František se setkávají na Světovém dni mládeže v Panamě.

celý článek


Armáda má tři nové kaplany

Tři nové kaplany vyslaly církve minulý týden do služby v armádě. Jsou členy nekatolických církví. Slavnostního aktu se účastnily i celé jejich rodiny, včetně dětí.…

celý článek


Misie je velké dobrodružství

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se…

celý článek


Zachytit problémy včas

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay