Deset let s Novou

Vydání: 2004/5 Ďábel, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
V rytmech "novamby" protančili příznivci naší první a zároveň největší soukromé televize až k vyvrcholení oslav desátého výročí její existence. Bývalý ředitel Novy jako schopný manažer hned na počátku správně odhadl, že většinový český divák není po čtyřicetiletém půstu zvědavý na nějaké hlubokomyslné úvahy a neprahne po vzdělávacích dokumentech. Ke spokojenosti bude potřebovat svou každodenní porci násilí a krve, dojímavých slaďáků, povrchní zábavy a nějaké povyražení v pozdních nočních hodinách. Díky tomu následoval v krátké době obrovský úspěch, nesrovnatelný s podobnými pokusy v ostatních postkomunistických státech. Byl to také jeden z dokladů toho, že dlouholetá devastace v morální i duševní oblasti během komunistické éry se u nás projevila možná víc, než jsme si byli ochotni připustit. V národě, který byl odkojen normalizačními estrádami, nebylo tak těžké najít vděčné publikum. Pouze úroveň produkce šla postupně dolů a tvůrci "novácké" zábavy dokazují, že ještě nedosáhli dna a mají stále kam klesat. Faktem však zůstává, že komerční charakter Novy vnesl do polistopadových českých poměrů novinku v podobě tvrdého zavádění tržních zásad do televizního světa. Pan exředitel nám ve svém pořadu popřál dobrou chuť k sobotnímu obědu a zároveň nás občas poučil o tom, že každá legrace něco stojí. S oblibou to připomínal zejména v okamžiku, kdy nespokojenci začali reptat, že jim rozptýlení ruší reklamy (nedobrovolnými sponzory Novy jsme se po prohrané arbitráži, kterou inicioval bývalý Železného partner CME, nakonec stali loni my všichni). Razantní příchod Novy na trh také rozhýbal poklidnou hladinu českého mediálního rybníka a vytvořil potřebné konkurenční prostředí. Negativním důsledkem toho byla skutečnost, že programové trendy soukromých médií se časem přenášely i do veřejnoprávní sféry, která se začala v boji o diváka přizpůsobovat míře (ne)vkusu většinového publika. Modlou televizního úspěchu se stala sledovanost, kvalita často pokulhává někde vzadu. Na všechny stesky lze pochopitelně namítnout, že každá televize má i svůj vypínač. Podle mě je to však jenom jedna z cest, spíše je potřeba se umět v předložené nabídce orientovat a bránit se manipulaci, k níž obrazovka svádí. V tom by mohlo v budoucnu pomoci třeba zavedení mediální výchovy do škol. Pak se snad dočkáme i toho, že budeme vůči záření planety Nova trochu více imunní.

komentar@katyd.cz Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay