Desatero je základem naší civilizace

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Manželka Jiřího Václava, scenáristka a režisérka. Od roku 1990 pracovala v týdeníku Respekt, od roku 1991 měla na starost dramaturgii a režírovala Debatní kluby v Divadle v Řeznické; v produkci svého manžela vytvořila pro ČT cyklus těchto debat pod názvem Respektování (za ně obdržela od FITES cenu Trilobit 1993). V letech 1996 až 2002 vytvořila 80 dílů dokumentárního cyklu ČT „Co je to doma?“. Nadále se věnuje sociálním dokumentům. Společně s manželem pečuje o svoji 96letou maminku.

Proč se při své práci věnujete pomoci druhým lidem?
Spolu s manželem jsme udělali řadu dokumentů, které se týkaly především tématu opuštěných dětí, ale také dalších skupin - např. starších lidí či lidí s postižením. Naše motivy zabývat se touto problematikou nepocházejí z nějaké frustrace. Naopak: máme své vlastní výborné děti a vnuky, velkou rodinu. Totéž bychom přáli všem lidem. Ve své práci jsme pouze chtěli na pozitivních příkladech ukázat, že i když někdo prochází velkým životním neštěstím, dá se mu pomoci a jeho případ řešit. Při natáčení jsme měli možnost navštívit řadu míst - byli jsme v dětských domovech, kojeneckých ústavech, diagnostických ústavech, a protože zaměstnanci těchto zařízení s námi velmi dobře spolupracovali, podařilo se – i díky našim pořadům - během pár let najít pěstounské rodiny pro zhruba dvě stovky dětí. Také se nám díky této práci téměř zcela změnil okruh přátel. Staly se jimi pěstounské rodiny, především z Moravy.

V čem vidíte příčinu toho, že se naše společnost stále ještě nedokáže postarat o staré či handicapované lidi?
Myslím, že je to pozůstatek z totality, kdy se dbalo jen na kolektivní výchovu a chyběla výchova k rodině. Pamatuji si, jak nám na začátku 60. let jakýsi vysoký funkcionář KSČ vykládal, že my mladí se budeme mít dobře, protože komunistická společnost nám odebere děti a dá je do ústavu – zatímco my budeme moci budovat komunismus. Vždy na neděli nám pak děti budou půjčovat. Hovořilo se o něčem úžasném, psaly se o tom dokonce i „odborné“ knihy. To je - naštěstí - již minulostí, ale nová doba zase přinesla jiné nectnosti. Dokud se budou média živit spíše negativními zprávami, nic se dopředu nehne. K nápravě společnosti je nutné sdělovat především pozitivní zprávy, ukazovat dobré příklady řešení těžkých životních situací, a dodávat tak lidem víru, že nesobecký život přináší člověku to pravé uspokojení, i když to stojí práci a odříkání.

Jak vnímáte víru v Boha?
Vyrostla jsem v katolické rodině, nejvíce na mne působila moje babička – to byla nesmírně dobrá a pozitivní žena. Mohu říci, že nejkrásnější pěstounské rodiny jsou rodiny věřící. Já věřím nejen v Boha, ale i v člověka a v jeho schopnost konat dobro. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay