Definitivní a stabilní oltáře

Vydání: 2004/17 Církev a média, 3.9.2004, Autor: Pavel Kopeček

Nedokončené rekonstrukce liturgického prostoru
Obětní stůl by měl být postaven „na pevno“, prý spojen se zemí, s podlahou. To jsem ale viděl jen ve zlomku kostelů. Z čeho taková myšlenka vychází? Není přece jen škoda, že liturgická reforma dle II. vatikánského koncilu (vytvořením „definitivních a stabilních“, nejlépe kamenných obětních stolů) není v tomto smyslu dokončená?
M. V., Plzeň


Centrem každého kostela či liturgického prostoru je jen oltář, a proto nedoporučuji užívání termínu „obětní stůl“. V tomto směru za sebou neseme pojmové dědictví předchozích dob.

Oltář je místem mešní oběti, ve které církev zpřítomňuje jedinou oběť na kříži. Oltář nám však připomíná i „mensu“, kterou Otec připravil pro své děti ve společném domě. Je také i tou „mensou“, za kterou Kristus zasedl se svými učedníky při Poslední večeři. Společné „stolování“ s Kristem činí z eucharistie svátost jednoty, skrze lámání chleba se máme stát jedním Tělem (1Kor 10,17).

Myšlenka společné hostiny u eucharistického stolu bez toho, aniž bychom opomenuli obětní aspekt mše, se stává podnětem nejen k hlubšímu proniknutí do tajemství eucharistie, ale i k pochopení významu oltáře. Teologicky ucelený pohled na mešní liturgii vyžaduje symbolicky vhodné a věcně trvalé ztvárnění – oltář. Oltář, jakožto střed liturgického prostoru, je místem, k němuž má směřovat pozornost celého shromážděného společenství. Je tedy řídícím prvkem celého prostoru i veškeré činnosti v něm uskutečňované.

Oltář je evidentním a slavnostním znamením Toho, který je současně knězem i obětí, oltářem i mensou, pramenem i svátostí lásky a jednoty. Z tohoto symbolického hlediska je oltář pevným a neměnným místem v celém liturgickém prostoru, kterému dává jeho vlastní identitu. Z tohoto důvodu, jak říkají církevní směrnice, má být oltář nepřenosný: „Je třeba, aby v každém kostele byl pevný oltář, který zřetelně a trvale naznačuje Ježíše Krista, Kámen živý (1Petr 2,4); ovšem (...) může být oltář přenosný. Oltář je pevný, jestliže je postaven tak, že je spojen s podlahou a nemůže být odstraněn. V kostele má být obvykle pevný a zasvěcený oltář; má být postaven odděleně od stěny, aby se kolem něho mohlo snadno obcházet a mohla se na něm slavit mše tváří k lidu“ (IGMR 2000, čl. 298 a 299).

Bezesporu by mělo být společnou snahou kněží, liturgů i architektů, aby oltáře v kostelích byly spojeny s podlahou, a tím „definitivně“ osazeny v prostoru; toto řešení je významově nejbohatší, i když není bezpodmínečně nutné.

Spolu s reformou liturgie jde ruku v ruce i „reforma“ liturgického prostoru: samostatně stojící oltář obrácený k lidu. Tato „reforma“ liturgického prostoru se většinou omezila pouze na účelová řešení, aniž by byla otázka úpravy liturgického prostoru chápána komplexně. Proto v mnoha kostelech vznikla „provizorní řešení“ tzv. obětních stolů a definitivní řešení se odsunulo do blízké či vzdálené budoucnosti.

I mým přáním je, aby se také zde pohnuly stojaté vody, což by při umělecky a liturgicky správném řešení nejen odpovídalo současnému pojetí liturgie a symbolicky obohatilo mnohé kostely, ale hlavně vedlo věřící k hlubšímu a aktivnějšímu prožívání liturgie, a tak i k postupné obrodě náboženského života.

ThDr. PAVEL KOPEČEK, odborný asistent katedry liturgické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci

Centrem každého kostela či liturgického prostoru je oltář.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2017

Svou duši poroučím Bohu

Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než tři tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit…

celý článek


Eucharistická úcta napříč staletími

Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý…

celý článek


Antonín Mandl, člověk dialogu

Vzpomínka na P. Antonína Mandla (27. března 1917 – 15. března 1972) u příležitosti 100 let od jeho narození chce být zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů,…

celý článek


Pojďme si povědět něco pěkného

Mladým partnerům na začátku vztahu chybí slova. Tolik si toho chtějí říci! Překotně povídají, skáčou si do řeči, nemohou se dočkat, až skončí jeden a začne druhý.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay