Dávej potřebným, říkali mi doma

Vydání: 2015/24 Papež jako posel míru v Sarajevu, 9.6.2015, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Cesta 121

Jedním z míst, kde významně pomohla Cesta 121, je domov pro seniory sv. Františka ve Veselí nad Lužnicí. Bydlí a působí zde P. Hugo Pitel. Jen krátce po začátku pomoci byl jmenován českobudějovickým sídelním biskupem duchovní správce místní farnosti Mons. VLASTIMIL KROČIL. Toho jsme se zeptali:

Mons. Vlastimil Kročil.Snímek autor
 
V místním charitním domově důchodců Cesta 121 podpořila stavbu kaple. Jak se vám líbí výsledek?
 
Velice se mi líbí. Někdejší bohoslužebný prostor nebyla ve skutečnosti žádná kaple, nýbrž společenská místnost, která sloužila všem a všemu. Jedním z obyvatel domova je kněz P. Hugo Pitel, který tu zároveň slouží jako duchovní. Bohužel nastávaly kolize: měla být bohoslužba, a zatím se tam odehrávala jiná společenská akce. Navíc nebylo možné, aby se tam uchovávala Nejsvětější svátost, trvalá přítomnost Ježíše Krista, nebylo to místo modlitby. P. Pitel to jen těžko snášel. Podařilo se mu získat větší část peněz z Německa a pak přišla pomoc i od Cesty 121. Povedlo se vybudovat kapli, kde může P. Hugo sloužit nejen obyvatelům domova. Já jako duchovní správce místní farnosti jsem tomu velice rád. Navíc P. Pitel zjevně ožil, podařilo se mu vytvořit prostředí pro duchovní život lidí, kteří v domě bydlí i tam přicházejí na návštěvu. Když někdo potřebuje zaopatřit, je tam kněz, když chce někdo vyzpovídat, je k tomu vhodné prostředí. Přirozeně, i on je velmi spokojený.
 
Jak vidíte jako budoucí českobudějovický biskup spolupráci s Cestou 121?
 
Je biskupovou zodpovědností, aby se postaral o své kněze; ať již v nemoci, stáří, či jakékoli jiné situaci. Na druhé straně je i biskup limitovaný a nemůže všechno. S jistotou však mohu říci, že se v žádném případě nebudu uzavírat iniciativě nebo pomoci, jež může přinést pomoc knězi v dané farnosti. Jsem rád, že na ně někdo myslí a dokáže třeba vybrat peníze, které použije k dobrému a chvályhodnému účelu.
 
Sám vzpomínáte na doby, kdy sedostalo pomoci vám. Tedy nikoli ve stáří, nýbrž na studiích.
 
Když jsem v roce 1988 emigroval do Itálie a nastupoval studia na papežské univerzitě, byl jsem bez finančních prostředků. Kdybychom tehdy nebyli podporováni německou organizací Kirche in Not, ani já bych nemohl vystudovat. Roční studium stálo tehdejších dvě stě tisíc korun. Když jsem se po osmi letech vracel ze studií, tatínek mi říkal: „Pamatuj si, chlapče, že jsem ti studia nemohl zaplatit, protože jsme na to nikdy neměli a nikdy mít nebudeme, ale peníze, které jsi dostal od mnoha lidí, bys měl vrátit. Máš na to celý život, abys dával potřebným.“ Tuto větu si pamatuji dodnes, pomáhá mi uvědomit si povinnost i nutnost, abych – když jsem dostal – zase dával dál potřebným. Proto mám jako jednu z hlavních priorit své biskupské služby pomoc lidem na okraji společnosti. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay