Vydání: 2007/48 Advent přichází, 27.11.2007, Autor: Martin T. Zikmund

„Kdyby Vatikán nepomohl mému otci, nebyl bych tu,“ řekl minulý týden v rozhovoru pro italský deník Il Giornale dvaašedesátiletý Silvio Ascoli, syn Bruna Ascoliho, římského občana židovského původu, kterého Vatikán zařadil mezi své gardisty a tím jej zachránil před plynovou komorou.      

Podle vyprávění Silvia Ascoliho pocházel jeho otec ze židovské rodiny, přestože židovskou komunitu nenavštěvoval. Naopak tíhnul ke křesťanství a v rané dospělosti se připravoval ke křtu. Jeho konverze však přišla příliš pozdě na to, aby se vyhnul „ocejchování“ Davidovou hvězdou. Posléze se oženil v kostele s katolickou dívkou. „Moje matka si ho vzala za muže, i když dobře věděla, čemu jde vstříc,“ konstatuje Silvio. Když si pak v roce 1943 pro Bruna přišlo gestapo (část jeho rodiny už byla předtím odvezena do Osvětimi), nebyl zrovna doma. Byl však manželkou na nebezpečí včas upozorněn a ukryl se u svého přítele. To však bylo možné jen na přechodnou dobu, za ukrývání Židů totiž hrozil koncentrační tábor. A právě ve chvíli, kdy život Bruna Ascoliho visel na vlásku, zasáhl Vatikán. Na přímluvu svého příbuzného, který byl zaměstnán ve vatikánských muzeích, byl Bruno přijat do palatinské gardy a stal se tak čestným gardistou papeže.
Tímto způsobem, jak se později ukázalo, bylo zachráněno více pronásledovaných mužů. Když se „vatikánští“ Židé na začátku roku 1944 dostali do největšího nebezpečí (v té době okupovali Řím Němci), byl jim nabídnut úkryt v jednom skladu dřeva blízko vatikánských hradeb. Silvio Ascoli své svědectví uzavřel slovy: „Nejsem věřící, nechodím do kostela, ale kdybych se octnul před Piem XII., padl bych na kolena, protože já i moje děti mu vděčíme za svou existenci.“

TAJNĚ, ALE ÚČINNĚ 
Postoj Vatikánu k nacismu nebyl zprvu problematizován. Mělo se obecně za to, že papež Pius XII. sice z různých ohledů nacismus veřejně neodsoudil, přesto tajně organizoval síť pomoci pronásledovaným. Nicméně v 60. letech – po vyjití Hochhuthovy divadelní hry Náměstek – začala být vatikánská „židovská“ politika obviňována z mlčení vůči holocaustu a z chabé aktivity ve prospěch Židů. Svědectví Silvia Ascoliho z listopadu 2007 je dalším z dokladů o tom, že Svatý stolec i při zachování formální neutrality Židům programově – byť konspirativně – pomáhal. Ostatně vrchní římský rabín Israel Zolli, který po válce konvertoval ke katolicismu a za křestní jméno si z úcty k Piu XII. vybral Eugenio (papež se jmenoval Eugenio Pacelli), o papežově pomoci Židům napsal tato slova: „Svatý otec rozeslal biskupům vlastnoruční list, v němž je nabádal, aby porušili klausuru v klášterech a konventech a poskytli v nich útočiště židovským uprchlíkům... Žádný z historických hrdinů nevelel nikdy takovému vojsku; armáda kněží pracovala ve velkých i malých městech, aby obstarala chléb pro pronásledované a pasy pro uprchlíky. Jeptišky nosily z polních kuchyní jídlo pro ženy na útěku. Řádoví představení v noci opouštěli kláštery, aby mátli německé vojáky pátrající po uprchlících... Všichni uposlechli Pia XII. s vroucností lásky k bližnímu, která se nebojí smrti.“