Co se v mládí naučíš, na to můžeš ve stáří umřít

Vydání: 2009/16 Jak čelit obezitě dětí, 15.4.2009, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Nestřídmost, dříve nazývaná obžerství, patří v církvi stále do sedmičky tzv. hlavních hříchů – hned vedle pýchy, lakomství, závisti, hněvu, lenosti a smilstva. A týká se nejen jídla, ale i pití. Proč je tak nebezpečná, o tom hovoříme s psychiatrem a pastorálním teologem Maxem Kašparů.

Jak nestřídmost poznáme?

Stručně řečeno: měřítkem rozlišení je staré přísloví, které říká, že nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili. A to platí i o přijímání nápojů.

Kdy se jedná ještě o gurmánství a kdy už o nestřídmost?

Pokud jde o gurmánství, nemusí se projevovat nestřídmostí, ale vybíravostí nebo mlsností. Gurmán si buď vybírá mezi veškerými poživatinami jenom lahůdky (je tedy rozmlsaný), nebo si vyrábí gastronomické zvláštnosti. Mlsnost je naučená. Na gurmánství, pokud má únosnou podobu – jak v oblasti finanční, tak v otázce stravitelnosti lahůdek – není zase nic moc špatného. Kdyby mezi našimi předky nebyli gurmáni, ještě dnes bychom jedli syrové maso a zapíjeli ho obyčejnou vodou.

Proč se stáváme nestřídmými v jídle? Může za to jeho nadbytek?

Nestřídmost je do značné míry naučená coby zlozvyk přejídání. A o zvyku i zlozvyku víme, že je železnou košilí. Řada maminek se totiž domnívá, že jejich dítě musí dobře vypadat – a ono „dobře“ chápe ve smyslu budulínkovství. Aby lidi neřekli, že na něho nedbáme. A tady platí další přísloví, které tvrdí: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Trochu bych to v tomto případě pozměnil na: Co se v mládí naučíš, na to můžeš ve stáří umřít.

Jak velkou měrou se na nestřídmosti podílí reklama, která dnes na naše chuťové buňky útočí ze všech stran?

Reklama v tom jistě svou roli hraje, a nemalou. Na jedné straně nám podbízí kalorie, aby na druhé straně v módních časopisech doporučovala štíhlou linii. V prvním případě nás vede k přejídání, ve druhém k anore- xii.

Že je nestřídmost nebezpečná pro naše zdraví, je jasné. Avšak proč je nebezpečná pro náš duchovní život, že ji církev řadí mezi sedm hlavních hříchů?

Pro duchovní život je především nebezpečná lenost. A přejídání vede k lenosti. Už v antice znali přísloví: Plenus venter non studet libenter (Plné břicho se nerado učí). A nerado též přemýšlí, nerado se modlí, nerado dělá smysluplnou činnost.

Jak svůj duchovní život v tomto směru chránit?

Posloužím si dalším příslovím, které říká: Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta. Léta, kdy se můžeme – mimo jiné dobré činnosti – věnovat i duchovnímu životu.

Jídlem se bohužel nezřídka snažíme kompenzovat i pocity prázdnoty, ztrátu vztahů či smyslu života. Toto prázdné místo začne vyplňovat právě jídlo…

V první řadě si řekněme, že zmíněné pocity prázdnoty nebo ztráty smyslu života jsou duchovního obsahu a nelze je nahradit ničím hmotným. Na druhé straně mám řadu pacientek, které po ztrátě citového vztahu, tedy po rozchodu s někým či po úmrtí někoho, koho milovali, začnou nestřídmě holdovat jídlu nebo pití. V případě jídla nahrazují libé libým, v případě konzumace alkoholu si odstraňují úzkost, napětí a žal.

Jak je možné z tohoto nebezpečného bludného kruhu vystoupit?

Jak šťastní by byli psychologové a psychiatři, kdyby na každý problém byla jednoduchá, jednořádková rada à la kouzelný proutek. Vzhledem k tomu, že každý člověk je originální, má individuální problémy a jedinečné zkušenosti, musí se s ním hledat východisko z každé krize (nejen z těch, které jste citovala) individuálně.

V dnešním tématu KT se věnujeme především dětské obezitě, která je dnes velkým problémem především ve vyspělých zemích. Jakou roli zde hrají špatné návyky odkoukané od rodičů?

Opět použiji přísloví, tentokrát japonské, které praví, že je lepší jednou vidět než stokrát slyšet. Anebo je to naopak horší. Jak se to vezme. Jestli dítě vidí vlastní maminku, která se přejídá, pak mu bude zbytečně někdo cizí stokrát říkat, že to není zdravé.

Jak moc se obezita může podepsat na psychice či charakteru dětí?

Silně. Obézní děti jsou často cílem posměchu těch ostatních a trpí komplexem méněcennosti. Dále se obávají hodin tělocviku a bývají vylučovány z kolektivních her, což jejich sebevědomí také nepřidá.

Co dělat, abychom naše děti uchránili nestřídmosti? A je to v dnešní době vůbec možné? Když pomineme stále větší vliv vrstevníků, jsou děti na každém kroku vystaveny všudypřítomné reklamě a přeplněným regálům obchodů s nejrůznějšími dobrotami…

Děti musíme chránit stále a skoro všude. Část reklamy je skutečně záměrně cílená na děti, které potom tlačí ve svých požadavcích na rodiče. Co u rodičů nezmůže reklama, dokáže dítě. Ale zde bych se tolik nebál. V první řadě jde o to, aby si sama rodina stanovila pevné stravovací návyky – a to jak ve skladbě a čase, tak i v množství přijímané potravy. Tím se otupí hroty vnějších reklam.

Jaká je vaše osobní zkušenost s nestřídmostí?

Vysoce aktuální. Lékař mi tento měsíc doporučil shodit dvacet kilo netto váhy.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay