Co se u nás zpívalo o Vánocích

Vydání: 2008/50 70 let od smrti Karla Čapka, 9.12.2008

Příloha: Perspektivy

Jesličky Fridricha Bridelia slaví jubileum
V letošním roce uplynulo 350 let od chvíle, kdy tiskárna při jezuitské akademii na Starém Městě pražském vytiskla rozsahem i formátem nevelký zpěvník s názvem Jesličky, staré nové písničky. Možná, že sám sestavovatel tohoto souboru pěti desítek českých adventních a vánočních písní, jezuita Fridrich Bridelius (1619–1680), byl při tom, když první archy Jesliček opouštěly tiskařský lis, neboť tehdy byl správcovstvím akademické tiskárny pověřen právě on. Ale ať už tomu bylo jakkoli, byla to událost pro českou poezii významná. Neboť i když tento kancionálek patří k Brideliovým publikovaným prvotinám, rozhodně to není výtvor začátečnický, ba právě naopak: nejednu skladbu, kterou v něm Bridelius otiskl, řadíme dnes k vrcholným dílům českého barokního básnictví.
Tímto zpěvníčkem se Bridelius současně začlenil do početné a velmi různorodé skupiny českých kancionálových tvůrců složené z hymnografů několika staletí a mnoha konfesí. Většinu v této společnosti tvoří příslušníci církví, které od svého počátku konaly bohoslužby v národním jazyce, neboť především to dané církve přimělo, aby skládání duchovních písní a vytváření kancionálů věnovaly takovou péči. A tak při hledání generačních souputníků Jesliček nelze přehlédnout zpěvníky nekatolické, v oné době však již odsouzené k údělu exilu: o pouhý rok mladší než Brideliův kancionálek je monumentální Kancionál J. A. Komenského, vydaný v Amsterodamu roku 1659, jímž se dovršuje více jak stopadesátiletá hymnografická tradice Jednoty bratrské, nebo čtvrté vydání velmi oblíbeného a neustále rozšiřovaného zpěvníku Cithara sanctorum J. Třanovského.
Ve srovnání s těmito velikány exulantské kancionálové produkce je Brideliův zpěvník jen hymnografickou drobničkou. Přesto však právě v Jesličkách Bridelius dokázal ono bohaté dědictví české duchovní písně plodně využít a zároveň jimi tvořivě obohatil dosud skrovnou (sotva půlstoletou) kancionálovou tradici českých katolíků.


Staré a nové písničky
Zapátráme-li v paměti po českém katolíkovi 17. století, který vytvořil kancionál, vybaví se nám spíše Brideliův současník Adam Michna z Otradovic, varhaník, skladatel i básník v jedné osobě, autor duchovních písní s vlastními texty i hudbou. Brideliovou předností byla naproti tomu – vedle nesporného básnického umění – práce redakční. Po stránce hudební pak patří Jesličky ke kancionálům, které používají dva způsoby zápisu nápěvů. Tím se také naznačuje, že se zde setkávají nejméně dvě skupiny repertoáru, a také sám titul kancionálu napovídá, že do něj Bridelius zařadil nejen písňové novinky, ale i oblíbené „staré písničky“, tedy skladby, které vznikly v různých dobách i konfesijních prostředích. Jejich texty pocházejí vesměs z dob počátků reformace, ovšem jejich nápěvy jsou často ještě starší, původu předreformačního a předhusitského. Některé písně z této skupiny zpíváme s většími či menšími obměnami dodnes – například adventní píseň Vesele zpívejme, kterou na melodii latinské středověké mariánské skladby Ave Ierarchia vytvořil na počátku 16. století biskup Jednoty bratrské Lukáš Pražský, či z téže doby pocházející text vánoční písně Narodil se Kristus Pán, jež vznikla zřejmě v utrakvistické církvi novým otextováním melodie latinské skladby En Virgo parit Filium. Český jezuita se tedy obdobně jako jiní katoličtí sestavovatelé kancionálů jeho doby nezdráhal zařadit do svého písňového souboru i texty nekatolické, pokud ovšem byly starobylého původu, těšily se všeobecné oblibě a současně neobsahovaly nic, co by bylo v rozporu s katolickou věroukou. Navíc je zřejmé, že je do Jesliček převzal prostřednictvím starších katolických zpěvníků. U těchto písní předávaných z generace na generaci už také nebylo potřeba otiskovat notový zápis melodie, stačilo pouze připsat „má svou notu“.
I když Bridelius do Jesliček zařadil též tvorbu svých současníků, například Michnovu nejznámější vánoční ukolébavku Chtíc aby spal, autorem většiny textů „nových písniček“ je pravděpodobně on sám. Tyto „nové písničky“, u nichž Bridelius otiskuje noty pro zpěv i doprovod, představují zcela jiný hudební i básnický svět. A nahlédnutí do soudobých cizojazyčných zpěvníků prozrazuje, že jejich melodie byly zřejmě známé v celé tehdejší střední Evropě. Bridelius je při začlenění do Jesliček opatřil českými texty, přičemž při tvorbě mnohých z nich se nechal inspirovat německými či latinskými skladbami. Mezi Brideliovými novými písněmi nalezneme sice i trojí hutný výklad základů katolické věrouky ve verších, jež je svědectvím jeho snahy vytvářet vhodné pomůcky pro lidové misie, jejich jádro však tvoří vánoční skladby různého rozsahu i pojetí. Bridelius tak v Jesličkách otiskl například rozsáhlou básnickou meditaci o hloubce Božích tajemství a touze člověka proniknout k Absolutnu Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození či neméně působivou píseň o odevzdaném loučení starého člověka s pozemským životem Hlas labutí Simeona, starce sešlého, inspirovanou evangelijním příběhem o Simeonově touze dožít se příchodu Mesiáše.
Nejčetnější mezi skladbami Brideliova kancionálu jsou ovšem písně, které zpřítomňují betlémskou událost Kristova narození, a to včetně známých motivů andělova zvěstování pastýřům, pobídky spáčům, aby spěchali k jesličkám, výzvy ke zpěvu a kolébání Ježíška, v nichž nad vyprávěním dominuje líčení jesličkové idyly plné něhy, radosti, mateřské a synovské lásky i obdivného úžasu nad velikostí Boží lásky, ale též soucit s chudým a trpícím Děťátkem. Kvalitu Brideliovy redakční práce dokazuje především promyšlenost, s níž repertoár sestavil. O tom, že ji provedl dobře, svědčí také to, že nejedna píseň byla převzata i do pozdějších zpěvníků včetně velkých kancionálů, z nichž se zpívalo po řadu následujících generací doslova v každém kostele. Brideliův útlý kancionálek, dochovaný do dnešních dob všeho všudy ve třech exemplářích, tedy i tímto způsobem přispěl k bohatství české kultury slavení Vánoc.
mš, ts

Ohlasy v lidových koledách
Na první poslech se zdá, že ohlasy Jesliček v ústní tradici 19. a 20. století jsou nevýrazné: koledníci nezpívají písně s bohatou metaforikou, nerozjímají o nebi. Posvátno lidových koled o vánočním tajemství sedí na zemi a reaguje hlavně na chudobu Božího narození a lidskou stránku mateřství Panny Marie. Proto koledníci tak často pospíchají po vzoru pastýřů k jeslím, a navíc s materiálními dary. To je mladší vrstva lidové poezie Vánoc, v Jesličkách ještě nerozvinutá. A přece v našich lidových koledách nalézáme mnohé starší stopy barokních kancionálů – z Brideliových Jesliček se v lidovém zpěvu 19. a 20. století dochovala asi třetina písní. Ještě na počátku 20. století se tak objevují varianty nápěvů pocházejících z předbarokních vrstev a z těch mladších pak zejména Krásná Panna a Veselé vánoční hody.
Jaká byla úloha koled v době, kdy se ještě nezpívalo u vánočního stromečku? Adventní a vánoční hudba zněla z kůrů venkovských kostelů a některé písně z kancionálů se uplatnily i v koledních obchůzkách a štědrovečerním zpívání ponocných. K nejstarším mimoliturgickým vánočním tradicím patří zpěv ke kolébání Ježíška, jak bylo obyčejem v některých klášterech. Z Brideliovy doby se nám dochoval popis, „kterak má pobožná osoba kolébku strojiti děťátku Ježíškovi na den svatého Tomáše“ a co nad ní robátku zpívat, a také v Jesličkách nalezneme nejednu vánoční píseň stylizovanou do podoby ukolébavky Matky Boží. Víme však o české vánoční kolébce zatím málo a josefínská doba jí asi nepřála. Lidé však zřejmě měli vánoční ukolébavky rádi, což nepřímo dokládá kritika objevující se ještě na počátku 19. století, že se nehodí do mše svaté.
Motiv „nynej, mé děťátko, nynej, pacholátko“ zaznívá též v písni Krásná Panna překrásného Syna nám porodila. Její prostá melodie žije od roku 1585 dodnes v mnoha proměnách a ve spojení s jinými texty se objevuje u dalších písní duchovních i koledních, a to v prostředí českém, slovenském, slezském, polském i maďarském. Ve svižném tónu ji deklamují slezské blahopřejné vinše Pan Buh zaplať mily hospodaři za tu koledu; z Velké nad Veličkou zní jiné podání Krásné Panny s melismatickými tóny a v podobném stylu zpívali na počátku 20. století kostelní zpěváci v jihomoravské obci Vnorovy i starší písně. Zaujaly Leoše Janáčka natolik, že za záchranu „starověrských“ zpěvů v kostele naléhavě korespondoval s olomouckým arcibiskupstvím.
Některé písně Jesliček evokovaly domácí veršování i hudení. Ústní tradice tak dochovala například známou koledu Veselé vánoční hody v pojetí líšeňských koledníků (1910), jež nám nabízí malý obrázek toho, jak se obyčejný člověk účastnil o Vánocích dějin spásy více než 200 let poté, co se tato píseň poprvé objevila v Brideliových Jesličkách:

Veselý vánoční hode
spívéte všecí kolede
vo tem, co se v světě stalo,
že se nám všem narodilo
Diťátko,
že ten chlapec je Sen Boží,
v jesličkách tam v seně leží,
robátko.

Von je světa Spasitelem
člověčenství nositelem;
za hřích lidí na svět přišíl,
na světě sám nevděk našíl,
Syn Boží,
jedni bodó křičet slávo,
drozí na kříž Jeho hlavo
položí.

Do Betléma putujeme,
take vás tam všecke zveme,
svůj troniček nachestéte,
do kašičke Mo předéte
kos medo,
handělí Mo zaspívajó,
pastoší Mo tam zahrajó
koledo.
vf

Stránku připravili Věra Frolcová, Marie Škarpová, Pavel Kosek a Tomáš Slavický



Co tu stojíte,
co se divíte,
že Matku Pannu vidíte,
jak to můž býti nevíte.
    Jenž nebe, zemi, 
    učinil moře s vodami, 
    jak to můž být, žádný neví.

Že Bůh Člověkem,
zůstal Dítětem,
a Pannu má Matku víte,
jak to můž býti nevíte. 
    Jenž vše stvoření 
    obžívá, i to koření, 
    což pak jemu možné není?

Jenž keř zapálil,
však jej nespálil,
že Pannu má Matku víte,
jak to můž býti nevíte. 
    Jenž nad vodami, 
    suchýma chodil nohami, 
    což pak jemu možné není?

Jenž slunce jasné,
spůsobil krásné,
a Pannu má Matku víte,
jak to můž býti nevíte. 
    Měsíc s hvězdami, 
    plný stvořil s planétami, 
    což pak jemu možné není.

Že lid z temnosti,
vyvedl v mocnosti,
a Pannu má Matku víte,
jak to můž býti nevíte. 
    Stvořil koření, 
    i všelijaké byliny, 
    i což pak jemu možné není!

Že nepřátelé,
v nic obracuje,
a Pannu má Matku víte,
jak to můž býti nevíte. 
    Jenž víno z vody, 
    učinil jest ku pohodlí, 
    což pak jemu možné není?

Přepis písně z kancionálu Jesličky (1658) připravil Pavel Kosek


Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay