Co podnikáme s navráceným majetkem?

Vydání: 2016/35 Olympijský kaplan: byla to velká škola, 23.8.2016, Autor: Jiří Macháně

Plzeňský biskup TOMÁŠ HOLUB v rámci České biskupské konference koordinuje Ekonomicko-právní sekci. Zodpovídá tak i za nakládání s navráceným majetkem a finanční hospodaření církve.


O svém hospodaření se diecéze v Česku navzájem informují.Ilustrační snímek Aleš Masner

Co se vlastně nyní s navráceným majetkem děje?

Podle plánu, ačkoliv s určitým zpožděním, jsme ve fázi, kdy se uzavírají nové nájemní smlouvy na pole, vytvářejí se podniky diecézí, kapitul a dalších právnických osob, které by byly schopny zodpovědně, šetrně, ale zároveň efektivně pracovat v lesích a s polnostmi. Jednotlivé diecéze vyhledávají a vyhodnocují a eventuálně pak investují do řady projektů peníze, které dostávají z náhrad. Jsou to nákupy pozemků, podíly v podnikatelských aktivitách, které ovšem musejí podléhat našemu etickému kodexu. V diecézích se počítají skutečné výnosy dosavadního hospodaření, zda budou odpovídat strategickým plánům, zda směřujeme k dlouhodobé ekonomické udržitelnosti.

Řekněme, že farnost získá zpět pozemek, nemovitost – co se pak děje? Kdo hospodaří, farář? Nebo je to svěřeno diecézi?

To je v každé diecézi trochu jiné, ale obecně se přihlíží k rozhodnutí faráře, ekonomické rady a počítá se se schválením biskupství.

Takže se farníci dozvědí, že mají ve farnosti pole?

Právě v tuto chvíli se zvyšují nároky na ekonomické rady farností. Takové věci by měly řešit a probírat. A v nich mají mít účast samozřejmě i farníci.

Jaký je aktuálně stav navrácení?

Jsou diecéze, které mají vráceno 95 % majetku. Jedinou významnější výjimkou je olomoucká arcidiecéze, kde jsou tyto údaje řádově o dvacet, třicet procent nižší. Soudní spory probíhají, ale jsou jich desítky a v celkovém objemu navráceného majetku představují zlomek, který nedosahuje ani jednoho procenta.

Církev musela zvýšit i své kapacity ve správě majetku. Jak to zvládá personálně a odborně?

Diecéze velmi rychle a bez plýtvání na velké struktury vytvořily nová oddělení investiční a správy majetku. Samozřejmě s nějakými začátečnickými chybami, ale velmi kvalifikovaně a zodpovědně s majetkem nakládají. Z pohledu ČBK jako celku je to práce na jedničku.

Jak se tito lidé hledali?

Většinou prostřednictvím výběrových řízení a doporučení. Samozřejmě se vyskytly situace, kdy byl někdo přijat a vzápětí bylo nutné se s ním rozloučit. Dobří lidé jsou ti, kteří dobře pracují a přinášejí dobré výsledky. A my chceme dobré výsledky.

Jsou kněží nějak instruovaní, školeni, jak s majetkem zacházet? Mají v disponování s nabytým majetkem nějaké limity?

V tom se všechny diecéze sjednotily. Až na odůvodněné výjimky je limit nízký: padesát tisíc korun. Všechno ostatní prochází schvalovacím procesem na úrovni diecéze. Upřednostnili jsme tak naprostou bezpečnost hospodaření před rychlostí v rozhodovacích procesech.

Do čeho se jednotlivé diecéze v podnikání pouštějí? Zaznamenali jsme projekty, jako je bytový dům, pivovar, restaurace. Jaká je škála konkrétního podnikání?

Velmi široká, to by bylo na dlouhý seznam. Od vámi jmenovaného až například po nákup obchodního centra. Církev nakupuje podíly v různých projektech v gastronomii nebo v zemědělských podnicích. Teprve teď hledají jednotlivé diecéze všechny možnosti se základními kritérii: aby to bylo relativně bezpečné, a v souladu s morálním kodexem církve. Církev byla, ale nyní je ještě ve větším dobrý hospodář.

Co se týká využití finančních náhrad, je to věc jednotlivých diecézí, nebo církve jako celku?

Zvolili jsme obojí cestu. O peníze se starají jak jednotlivé diecéze, tak jsou připravené i společné projekty centrálních investic, finančních akvizicí i nákupu zemědělské půdy. Za posledně jmenovaným účelem byl zřízen podnik Agricola Izidor, a. s. Zároveň jednotlivé diecéze rozhodují, nakolik budou peníze investovat na finančních trzích, nebo zda budou nakupovat půdu, vstupovat do různých podniků, či do vlastních podnikatelských projektů.

Jak si to představit konkrétně – to na nějaký centrální účet přicházejí peníze od státu?

Jednou za rok, v posledních dnech roku, přijde celá suma, která se týká katolické církve. Ta je potom podle striktně daného procesu a po několikanásobné kontrole rozesílána diecézím a řeholním konferencím, které je pak distribuují jednotlivým řádům a kongregacím.

Každá diecéze má zpracovaný strategický plán, který v základních rysech říká, jak s penězi nakládat, jak je investovat, tak aby během příštích dvaceti sedmi let byla církev schopna žít z jejich výnosů.

Kde jsou peníze a majetek, tam se obvykle najde někdo, kdo se to pokusí zneužít, obohatit sebe. Má církev kromě zmíněných limitů v nakládání s majetkem nějaký kontrolní mechanismus, kterým by předcházela nějaké nepravosti zlovolného člověka?

Máme dva mechanismy, které jsou významně nadstandardní, když se rozhlédneme i u našich sousedů v tamních církvích po Evropě. Prvním je, že si jednotlivé diecéze vzájemně otevřely své hospodaření. Sdílejí data, motivují se a také kontrolují. Tím druhým je, že na úrovni ČBK vznikla biskupy jmenovaná analytická skupina, která nepatří do žádné diecéze. Její členové mají důvěru biskupů a mají přístup ke všem číslům i strategickým plánům. Úkolem těchto lidí je být na stráži: upozorňovat na eventuální rizika či věci, které by mohly jednotlivé diecéze nějak ohrožovat. Analytická skupina letos získala schválení Svatého stolce na tři roky, po jejichž uplynutí musíme doplnit zkušenosti a znovu předložit do Vatikánu.

Jak budou i věřící přizváni k zodpovědnosti za tento majetek?

Transparentnost hospodaření je zásadní a má pyramidový charakter: zástupci věřících pracují v ekonomických radách farností, další pak i v ekonomických radách diecézí a na úrovni ČBK je pak ekonomická komise. Na druhou stranu není možné i z důvodu konkurenceschopnosti všechno kolem hospodaření zveřejňovat skutečně všem. Ale kontrola věřících – volených a zodpovědných lidí – tu je a bude.

Kdy bude církev skutečně samostatná a finančně nezávislá? Dočkáte se toho ve svém „funkčním období“ druhého plzeňského biskupa?

Finančně nezávislá je vlastně už dnes, protože plnění ze strany státu není vázané dotačně, ale smluvně. A pro mě je budování finanční základny mé diecéze veliký úkol: poslední příspěvek od státu se přesně kryje s rokem, ve kterém bych měl žádat papeže o odchod do důchodu.

Pracuje se ve strategických plánech i se solidaritou bohatých s chudšími farnostmi či diecézemi?

Už v letošním roce bude poprvé naplňován fond, který bude fungovat na úrovni mezidiecézní solidarity. Jsou pro to stanovena pravidla schválena Svatým stolcem. Fond je vázán na několik zdrojů: část sbírek v diecézích, určité procento z výsledků hospodářské činnosti a výnosy z majetku náboženské matice.

Dosud se na opravách památek podílel stát i místní samosprávy. Jaká je praxe teď? Ochota v tomto ohledu klesá s odkazem na bohatou restituující církev. Jak vidíte budoucnost?

Opakuji to stále. V krátkodobém a střednědobém horizontu povede nevědomost společnosti o tom, co znamená částečné finanční narovnání, k nižší ochotě se ke společnému dědictví kulturních památek chovat zodpovědně. Jsem hluboce přesvědčen a zažívám to ve své diecézi, že to je věc, kterou trpělivé vysvětlování a čas vrátí k normálu. Tedy že tuto starost budeme sdílet a každý bude přispívat podle svých možností, abychom toto dědictví zachovali.

Kritici narovnání žádali, aby byl navrácený majetek vázán na využití pro „společenské účely“. Církev má společenské účely tak nějak v „popisu práce“...

Já si dokážu představit, že by se církev třeba v některé farnosti zpronevěřila svému účelu a místo hlásání evangelia a plného života z něj by si jen užívala. Teoreticky ano. Ale jsme pod tak velkým drobnohledem, že je to riziko opravdu malé. Očekávání společnosti je naproti tomu veliké – že budeme s lidmi a pomáhat jim. Užívání si v blahobytu nám dnes hrozí mnohem méně než v minulosti.

Kde se ve společnosti bere averze vůči navrácení majetku církvi?

Na církev jsou vždy nesrovnatelně vyšší nároky než na zbytek společnosti. Vedle omílaných důvodů je dobré poctivě zpytovat vlastní svědomí, zda a kdy jsme třeba udělali kroky, které nesvědčily o tom, že nám jde o dobro druhých lidí.

Tedy nějaké selhávání či pokulhávání církve v minulosti?

Jsme církev, která se trvale hlásí k heslu „semper reformanda“ – tedy stále potřebuje obnovu, reformu. A toto heslo není odkazem na nějaké špatné chování v minulosti, ale na realitu současného člověka nakloněného ke konání zla, k pokušení, které bylo mezi lidmi za Pána Ježíše a je pořád.



Etický kodex

Ekonomická činnost církve a jejích společností musí být v souladu s následujícími společenskými hodnotami: ochrana lidského života, podpora lidské důstojnosti, podpora míru a odzbrojení, úsilí o zvýšení ekonomické spravedlnosti, ochrana životního prostředí a podpora odpovědného chování ekonomických subjektů.(čbk)


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay