Co je nejcennějšího na velehradské bazilice?

Vydání: 2009/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2009, Autor: Václav Štaud

Pátek patří ve velehradské farnosti mladým. Před večerní bohoslužbou obsadí farní učebnu děti. Po společné mši svaté plné zpěvů a živého zapojení všech odchází na faru starší mládež. A aby se jim všem lépe povídalo, je součástí večerního programu společná večeře.

Stůl plný dobrot je důkazem, že i z bezmasých potravin lze vyrobit vynikající pochoutky. Neodpustíme si všetečnou otázku: Kdo to všechno připravil? Farář Petr Přádka SJ s rozpaky odpovídá: „No přece některé z našich děvčat. Ani nevím, kdo měl právě dnes službu. Všechny jsou šikovné…“ U stolu se pak probere bezpočet zajímavých věcí, nápadů a úkolů. Přítomní se například důkladně připravují na blízké setkání mládeže uherskohradišťského děkanátu. Budou poprvé jeho pořadateli, nic nesmí být opomenuto. Bohoslužba, zábava, ba ani ceny v soutěžích. „Pane faráři, nemohli bychom ty nejlepší za odměnu provést noční věží? Tam je úžasný rozhled!“ Kněz poukazuje na rizika. Když ale dostane záruky, že se mladí muži dobře postarají o bezpečnost, svoluje. „A jak jste se dohodli ohledně papežské návštěvy? Kdo chce jet za Svatým otcem do Brna? Téměř všichni?“ diví se P. Přádka. „Nikdo tedy nepojede do Boleslavi? Nebo přece?“ Opět jde nahoru hodně rukou. „Tak to jste mi udělali radost,“ uzavírá kněz náročnější část večera a může začít volná zábava, kterou na dobrou noc uzavře růžencový desátek. za prohlídku se neplatí S dobrými zkušenostmi se svěřuje čerstvá absolventka místního Stojanova gymnázia. O kvalitě školy vypovídá fakt, že byla přijata na několik vysokoškolských fakult zároveň. Adéla Hrabcová patří ke studentkám, které během víkendů a o prázdninách téměř denně provádějí návštěvníky bazilikou. Tuhle službu farnosti vykonává už několik let a moc ji to baví. „Pokud ovšem nenarazím na protivu, který je hodně kritický, nebo dokonce nenávistný k církvi,“ říká maturantka Adéla. V bazilice sloužívá v páru se Šárkou Daňkovou, jež ji doplňuje: „Nejdříve jsme se naučily jen obsah doporučených skript. Ale postupně získáváme o naší bazilice další a další vědomosti. Vždyť jsou tam takové umělecké poklady!“ A když chceme vědět, co je v bazilice vlastně nejcennějšího, Adéla se šibalským úsměvem odpovídá: „To ale neuvidíte, protože je to dobře zamčené. Pán Ježíš ve svatostánku a pak zlatá růže, kterou bazilika dostala od Jana Pavla II. Ta je bezpečně uschovaná dokonce až ve vzdáleném trezoru.“ Individuální prohlídka tu byla vždycky zdarma, od letoška se na Velehradě neplatí ani za průvodcovskou službu. „Ale když se lidé zeptají, jestli nejsou přece jen něco dlužni, říkáme: Nám ne. Ale bazilika potřebuje . Jestli jste byli spokojeni támhle je pokladnička,“ říkají děvčata.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay