26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Citlivá architektura Chuchelné

7. 9. 2005

|
Tisk
|

Je Velký pátek roku 1945. Převážně německé obyvatelstvo Chuchelné na Hlučínsku, které ještě před pár lety nadšeně vítalo své připojení k Altereichu, je z iluzí o nacistickém panování dávno vyléčeno. V okolí se zuřivě bojuje, mnoho domů je zničeno, nebo poškozeno. Dvě sousedky s dětmi se utíkají schovat do zdejšího kostela Povýšení sv. Kříže. Bomba určená nedaleké muniční továrně však zasáhne přímo chrám Páně. V jeho troskách neleznou smrt čtyři lidé. Torzo chrámu je po pár letech strženo.

Vydání: 2005/37 Nové kostely a jejich lidé, 7.9.2005, Autor: Aleš Palán

Mše svaté se pak v Chuchelné, která se mezitím územně vrátila k Československu, sloužily v místní kapli - mauzoleu knížat Lichnovských. Dvouposchoďový objekt - v interiéru připomínající olomouckou kapli sv. Jana Sarkandera - není ke shromáždění většího počtu lidí vůbec vhodný, přesto tento stav trval dlouhá desetiletí. V poválečném období se věřící dvakrát snažili kostel znovu vystavět, ale jejich záměr se jim podařilo naplnit až napotřetí. Nový kostel Povýšení svatého Kříže se začal stavět v roce 1993 a vysvěcen byl o tři roky později.

Stavba nového kostela je pokaždé chvályhodnou věcí. Ovšem architektonická kvalita mnoha soudobých staveb je diskutabilní a průměrná. Opravdu zdařilých kostelů je podle odborníků nemnoho. Kostel v Chuchelné ale patří k tomu nejlepšímu, co u nás v rámci moderní sakrální architektury vzniklo. „Kostel je pozoruhodný jak svým secesizujícím výtvarným pojetím průčelí a širokým rozpětím oblouku římsy i monumentalitou věžové střechy, tak také svým výrazným navázáním na tradici režné cihelné stavby v této oblasti,“ vyzdvihují dílo architekta Jana Krömera autoři publikace Nové kostely a kaple z konce 20. století v ČR.

Projektant velmi citlivě respektoval fakt, že kostel stojí mezi romantizujícím osmibokým mauzoleem Lichnovských a zámeckým areálem se zahradou a zámkem modernizovaným před první světovou válkou. Kostel na místo v parku za rybníčkem skvěle zapadá a spoludotváří atmosféru tohoto místa. Ne nepodstatným jevem zůstává, jak pečlivě je upraveno i okolí chrámu. Dalo by se říci, že zde opravdu sídlí onen pověstný genius loci (duch místa - pozn. red.).

Zpovědní místnost, sakristie i další prostory jsou nenápadně skryty pod kůrem - vnitřní prostor tak může plně zapůsobit svou jednoduchostí a čistotou. Mezi obětním stolem a zadním oknem stojí rozměrná, ale jemná vitráž, symbolizující kříž, holubici i vertikálu; do chrámu pouští jemné rozptýlené světlo. Mimořádný je i minimalisticky jednoduchý obětní stůl z masivního kamene. Barevné sladění místa do bílé, slonové kosti, béžové a zlaté je doladěné do takových detailů, jako jsou koberce, zásuvky či vypínače. Sklem oddělená místnost pro rodiče s dětmi je přístupná i vozíčkářům - a to přesto, že kostel stojí na nerovném terénu. Suterén pak skrývá učebnu, sociální zařízení, sál pro zdejší společenství mládeže a další účelově využívané místnosti.

Budování kostela přitom jeho vysvěcením neskončilo. Rodina Zajíčkova věnovala 200 tisíc korun na nový zvon. Na jeho odlití mají v Chuchelné pěknou památku: když Česká televize točila ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova dokument o odlévání zvonů, pracovali zde právě na chuchelenském zvonu; do Brodku se tehdy dokonce zajel podívat i Václav Klaus. „Další úkoly máme ale ještě před sebou,“ říká dobrou češtinou zdejší kněz Mariusz Jończyk, „chceme třeba dodělat presbytář.“

Chuchelná má 1 300 obyvatel, z toho je více než tisícovka pokřtěných; na nedělní mši bývají pravidelně čtyři stovky věřících. „Místní jsou na svůj kostel pyšní, ukazují ho návštěvám, opravdu se jim líbí,“ říká pater Mariusz. Pro něj samotného nehraje otázka novosti chrámu roli: už z Polska byl zvyklý sloužit mše v nových kostelech. „Kostel v Chuchelné je opravdu vydařený: když se podívám na jeho opěrné pilíře roztažené do stran, připomíná mi to rozevřenou náruč, která zve lidi, aby vešli dovnitř, zastavili se a hledali Boha. Kostel k tomu vybízí už svým tvarem.“

Kromě chuchelenských farníků na mše někdy zajdou - nebo zajedou - i současní obyvatelé nedalekého zámku. Ten je využíván jako rehabilitační ústav, a tak nejsou postavy o berlích nebo na vozíčcích při středeční, páteční, sobotní či nedělní mši výjimkou. „Mnozí z nich v Chuchelné podstoupí nejen rehabilitaci těla, ale upraví si i svůj vztah k Bohu. Měl jsem tu člověka, který u mě přistoupil ke zpovědi po deseti letech,“ vzpomíná pater Mariusz.

Chuchelná je dnes - po několika změnách - přiřazena ke štěpánkovické faře. Když do filiálního kostela několikrát týdně Mariusz Jończyk jede, otevírá se mu pohled na polskou nížinu. Po rodné zemi se mu však nestýská; v České republice naopak chtěl působit. (Ze tří desítek jeho spolužáků ze semináře je jich dnes v Česku šest.) „Cítím se tu dobře, připadám si alespoň částečně jako v Polsku,“ pochvaluje si farář své nynější působiště. „Na Slezsku se tak jako u nás doma hodně zpovídá, kostely jsou plné, mladí chodí na náboženství, máme velké májové pobožnosti, je tu schola, skupina ministrantů...“ vypočítává.   

Stavba nového kostela přináší do každé obce náboženské oživení. Pevné pouto ke „svému“ chrámu přetrvává i po jeho dostavbě. Někde si však musí zejména starší lidé na svůj moderní kostel postupem času teprve zvykat. Kostel Povýšení svatého Kříže v Chuchelné je však projektován tak citlivě, že žádné zvykání nebylo třeba: stačí vejít a začít se modlit.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou