Vydání: 2010/12 Konvertité, 18.3.2010, Autor: Martin T. Zikmund

Na Pyrenejském poloostrově to znovu vře. Statisíce lidí minulý týden zaplavily ulice ve čtyřech španělských městech, aby protestovaly proti novému potratovému zákonu, který schválil tamní parlament na konci února. Demonstrace se konaly v Madridu, Bilbau, Seville a v Barceloně. Právě do Barcelony se přitom v listopadu chystá Benedikt XVI., jak bylo minulý týden oznámeno ve Vatikánu.

Pouť Svatého otce přitom povede do země poznamenané opakovanými spory mezi socialistickou vládou Josého Luise Zapatera (od roku 2004) a katolickou církví. Vláda totiž postupně „překopává“ dosavadní zákony týkající se některých oblastí bioetiky a manželství, a to v rozporu s učením katolické církve. Jde například o legalizaci partnerství homosexuálů a hlavně o nedávno schválený potratový zákon. Ten ženám umožňuje podstoupit interrupci do 14 týdnů od početí. Nová právní úprava má od července nahradit dosavadní legislativu, která ještě považuje interrupci za trestný čin s výjimkami mimořádných případů, jako je znásilnění, vada plodu nebo fyzické či psychické ohrožení matky. Avšak i za těchto okolností bylo ve Španělsku prováděno na sto tisíc potratů ročně. Ženy se prý často uchylovaly k argumentaci, že trpí duševní poruchou, aby se vyhnuly soudnímu stíhání. Podle obhájců nového zákona mají nyní ženy na výběr, podle jeho odpůrců by však ženy možnost výběru mít neměly. „Žena v tomto ohledu žádná práva nemá, ale naopak dítě má právo na život,“ uvedla jedna z protestujících v Madridu. „Jsme zde kvůli tomu, abychom celému Španělsku řekli, že interrupce je zločin a že jej nelze legalizovat pouhým škrtnutím pera,“ nechal se slyšet jiný madridský demonstrant.

ZAPÁLENÁ MENŠINA

Dlouholeté napětí mezi církví a státem ve Španělsku se stalo předmětem analýzy řady pozorovatelů. „Španělsko je bitevní pole, kde se rozhoduje o budoucnosti církve v Evropě,“ tvrdí kupříkladu Rachel Donadiová z amerického listu New York Times a dále píše: „Je to stále více sekularizovaná země, avšak s mohutnou katolickou opozicí – tedy tím, co Benedikt XVI. nazval ‚tvořivou menšinou‘, která je sice menší v počtech, ale o to víc zapálená ve víře.“ Pro jiného Severoameričana a zároveň životopisce Jana Pavla II. Georga Weigla představuje Španělsko v mnoha směrech „hluboký paradox“. „Na jedné straně archaické propojení oltáře a trůnu znemožnilo, aby se církev připravila na hurikány modernity, a tak když po Frankově smrti udeřily větry, vše se rázem zhroutilo.“ Na druhé straně je podle něj zjevné, že řada nových, živých katolických hnutí se zrodila právě ve Španělsku – například Opus Dei (založené 1928), které má jen ve své domovské zemi na 30 tisíc členů. Vládu premiéra Zapatera, který se sám považuje za agnostika a církev „provokuje“ svými legislativními iniciativami, však demonstrace věřících ohrozit nemohou – soudí aspoň političtí analytici. Vaz mu ale může srazit ekonomická krize, s níž se prý zatím potýká neúspěšně. V zemi je na čtyři miliony nezaměstnaných a vzniklé ekonomické a sociální tlaky doléhají svorně jak na věřící, tak na nevěřící. Počty těch prvních přitom zvolna klesají. Ke katolické církvi se v roce 1998 hlásilo ještě 83,5 %, zatímco o deset let později už jen 75 % obyvatel. Avšak jen polovina z takto registrovaných katolíků se účastní bohosloužebného života církve. Kromě toho se v zemi projevuje i krize kněžských povolání – průměrný věk španělských kněží vzrostl v současné době na 67 let. Španělsko by měla být v pořadí pátá zahraniční cesta papeže Benedikta XVI., která je plánována jen pro letošní rok – po Maltě (duben), Portugalsku (květen), Kypru (červen) a Velké Británii (září). V hlavním městě Katalánska má posvětit oltář chrámu Sagrada Familia, který je dílem architekta Antonia Gaudího, a má se vydat i do poutního centra Santiaga de Compostela.