Církev má být dobrý hospodář

Vydání: 2015/6 Evropa musí zastavit nenávist, 3.2.2015, Autor: Alena Scheinostová

Málokteré téma rozděluje společnost tak ostře jako majetkové narovnání státu s církvemi. 31. 12. 2013 skončila možnost žádat o navrácení zkonfiskovaného majetku. Jak pokročilo jeho vydávání a jak se daří o něm komunikovat s veřejností? Hovořili jsme s generálním sekretářem ČBK Mons. TOMÁŠEM HOLUBEM.
 
 
„Vydávání majetku dnes již vázne mnohem spíš na technických detailech než na neochotě,“ tvrdí Mons. Tomáš Holub. Snímek ČTK
 
Jak hodnotíte dosavadní průběh navracení majetku katolické církvi?
 
Podávání žádostí ze strany církve bylo uzavřeno k 31. prosinci 2013. Církev lhůtu dodržela a na to jsem velmi hrdý, protože na shromáždění všech materiálů a podání žádostí měla pouze jediný rok. Zvláště přihlédneme-li k tomu, jak málo lidí bylo k dispozici a jak omezené jsme měli možnosti, je to heroický výkon.
 
Nyní je to však stát, kdo se nejednou s vyřizováním jednotlivých žádostí velmi zásadně opožďuje. Na vyřešení žádosti u prvoinstančního orgánu zákon stanovuje dobu šesti měsíců a ta v mnoha případech nebyla dodržená. Jako zásadní zádrhel se ukázala naprostá pasivita odpovědných míst. Teprve s nástupem vlády premiéra Sobotky v lednu 2014 skončily obstrukce ze strany Lesů ČR a Státního pozemkového úřadu, a pokud se nyní vydávání majetku zadrhává, jde zpravidla o technické záležitosti. I v aktuální hojně medializované kauze majetku broumovského kláštera jsou na vině především technické komplikace, nikoliv něčí neochota.
 
To znamená, že je při posuzování žádosti třeba doložit nějaké to lejstro navíc?
 
Ano – nejčastěji vyvstane potíž v otázkách geometrického oddělení, tedy při novém vyměřování pozemků tam, kde určitá část žádané parcely nemůže být církvi vrácena, protože na ní stojí například obecní škola (majetek, který dnes vlastní obce, kraje, soukromé fyzické a právnické osoby nebo státní subjekty se nevrací a je za něj vyplácena finanční náhrada – pozn. red.). Během let byly někde přečíslovány parcely apod., zjišťují se věcná břemena… Takže je tu spousta technických detailů náročných na zpracování a ty celý proces zpomalují. Bez jejich vyřešení ale není možné pokročit.
 
Jak církev dokládá v jednotlivých případech svůj vlastnický nárok? A u koho o majetek žádá?
 
Zákon o majetkovém vyrovnání vyjmenovává tzv. povinné osoby, kterým se žádosti směřují, a těmi jsou Státní pozemkový úřad, Lesy České republiky a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, případně další, druhotné subjekty. Ke všemu majetku musí žadatelé doložit průkazné písemné dokumenty. Pakliže dokumenty neexistují, má církev smůlu. Stát také raději přenechává rozhodnutí o výsledku žádosti na soudech, kdykoli se objeví jakákoli pochybnost o legitimitě nároku. To se týká jak pozemkových kauz, tak vydávání třeba obrazů či soch. Na rozdílném pohledu na oprávněnost nároku církve vázne například vrácení cenného gotického obrazu Madona z Veveří, který si nárokuje stejnou měrou brněnské biskupství a Národní galerie.
 
Kdo v jednotlivých kauzách jedná za církev? Do čích rukou je majetek navracen? Panuje mýtus, že „hlavním vlastníkem katolického majetku je papež“, a že tedy jmění výsledně poputuje do Vatikánu.
 
Tvrzení, že bude církevní majetek soustředěn do jedněch rukou, nemělo nikdy ani stín pravdivosti, a přesto v mnohých představách úspěšně přetrvává. Nezbývá, než znovu a znovu opakovat, že tomu tak není. Za církev vždy jedná ten právní subjekt – klášter, farnost, biskupství apod. – kterému byla věc odňata, případně jejich právní nástupce. Tyto subjekty se pak stávají vlastníky vráceného majetku. Zákon navíc stanoví podmínku, že žadatel musí mít v ČR právní subjektivitu podle českého právního řádu. Majetek tedy nemůže přijít do jiných rukou než do vlastnictví instituce, která je česká.
 
Připravovaly se jednotlivé řády, farnosti a další subjekty na případné převzetí svého někdejšího majetku už před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání?
 
Církev se pokoušela postupně shromažďovat podklady, nicméně na to, které přesně to mají být i jak a koho o majetek žádat, se skutečně čekalo až na znění zákona, tedy do listopadu 2012.
 
Jak se řeší případy, kdy byl majetek, na nějž měla prokazatelný nárok církev, protiprávně vydán někomu jinému?
 
Jestliže stát vydal majetek – v drtivé většině se to týká pozemků – navzdory blokačnímu paragrafu (legislativní opatření z 90. let, jež zapovídalo obchodovat s prozatím nevydaným majetkem, který historicky patřil církvi – pozn. red.), je možné podat na stát žalobu, poněvadž ten tím porušil zákon. Domnívám se, že je naším morálním právem o tento majetek žádat. Na druhé straně, jde-li o případy, že by vymáhání nároku zkomplikovalo život současnému vlastníku-soukromé osobě, je jasné, že domáhat se práva by bylo proti milosrdenství. Je rozdíl, zda na sebe záměrně a nezákonně převedla hodnotné pozemky uvnitř města radnice, nebo jestli si při novém vytyčování zahrad rodina dokoupila pět metrů záhonů, které měly být blokovány. Jsem přesvědčen, že církevní subjekty se ve druhém případě jednohlasně vysloví, že by řešit takovou věc úřední cestou byl nesmysl.
 
Jak bude církev postupovat v otázce vlastnictví pozemků a dalšího majetku na území nověji vzniklých diecézí, kterým logicky žádné vlastnictví nemohlo být zabaveno?
 
O případném rozdělení vlastnictví mezi historickou olomouckou arcidiecézí a novou ostravsko-opavskou diecézí se jednalo už při vzniku nové diecéze. Podobně je to v případě pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze. Závisí to na uzavřených dohodách mezi jednotlivými diecézemi. Například rozdělení vyplácené finanční náhrady se bude odvíjet od počtu věřících. Biskupové se zavázali, že budou každých pět let přehodnocovat skutečnou potřebu diecézí a podle toho prostředky přerozdělovat.
 
Dokdy a do jaké míry se počítá s finanční spoluúčastí státu na provozu církví?
 
Stát zákonně definoval tzv. přechodné období na sedmnáct let od vstoupení zákona v platnost. Ještě tento rok bude stát církve podporovat v plné výši, od příštího roku se bude částka postupně snižovat vždy o pět procent, v roce 2030 by mělo být vyplácení příspěvku zastaveno. Je tu však ještě druhá oblast, kde stát žádá, aby mu církev pomohla s péčí o věci, za něž je zodpovědný, tedy například o sociální nebo zdravotní služby, školství, s péčí o kulturní dědictví. V těchto věcech je samozřejmé, že je i nadále na místě spolupráce a že tyto služby bude stát financovat s podporou církve, která k tomu bude dodávat své vlastní budovy, svou sílu, entuziasmus.
 
Tento přístup je naprosto stejný jako v případě jiných neziskových organizací – námitky, že „církev dostává dost, proč jí tedy ještě přispívat na provoz jejích zařízení“ neobstojí, neboť tato praxe stojí na zcela zásadním argumentu, a sice rovnosti všech před zákonem.
 
A na čem stojí skutečnost, že finanční náhrada za nevydaný církevní majetek je vyplácena i církvím, které před rozhodným rokem 1949 neexistovaly?
 
Vysvětlení je prosté a mnohokrát zopakované: celková suma navraceného majetku je souhrn všeho, co bylo církvím ukradeno. Katolická církev se rozhodla, že proto, aby v Česku mohl i po odluce církví od státu v roce 2030 nepřerušeně existovat náboženský život ve své rozmanitosti, nabídne ostatním církvím a náboženským společnostem část finančních náhrad, které jí náleží. Toto rozhodnutí považuji za solidární a prospěšné křesťanskému životu u nás.
 
Co bude katolická církev s nemalým majetkem, jenž je jí navracen, dělat?
 
Ideálně ho bude spravovat jako řádný hospodář, aby z jeho výnosů mohla žít po dalších tisíc let. Konkrétně to bude velmi rozdílné podle charakteru majetku. Lesy budou povětšinou spravovány vlastními silami, pole z velké části pronajata těm, kdo už na nich hospodaří. ČBK by velmi ráda podpořila především soukromé zemědělce, kteří znovu oživili praxi rodinných farem a znovuvytvářejí rodinnou a rodovou identitu českého venkova.
 
Není to diskriminační – upřednostňovat jeden typ nájemců před jinými?
 
Ne. Církev může se svým vlastním majetkem v rámci zákona nakládat, jak chce. A pro spolupráci v dobrém spravování svého jmění hledá ty, kdo s ní sdílejí stejné hodnoty. Ostatně se domnívám, že to jsou hodnoty vlastní i naší společnosti, chce-li dál žít a nevymírat. Církev se tak brání také tomu, aby její majetek přišel například do rukou eticky kontroverzních subjektů.
 
V roce 2012 těsně před přijetím zákona byla ČBK adresována výzva křesťanů různých církví, kteří se vyslovili proti navracení církevního majetku, neboť církev má být podle signatářů chudá a nehledat hmotné zajištění, protože péče o jmění jí bude bránit v hlásání evangelia. Byl tento hlas vzat u biskupů v potaz?
 
S iniciátory a signatáři výzvy jsem se setkal a vedli jsme spolu diskusi. V církvi od počátku jednání o nápravě majetkových křivd existovaly dva pohledy: jeden je ten, že když se církev vzdá jakéhokoli vlastnictví, pomůže to, aby se v ní lidé setkali s živým Bohem více, než když bude mít majetek, skrze ten bude pomáhat a tím hlásat evangelium – jak říkají lidé na opačné straně spektra. Oba pohledy jsou legitimní. Musím však říci, že u většiny věřících převládá podle nedávného průzkumu názor, že zříci se možnosti pomáhat v oblasti charity, školství, péče o kulturní památky atd. je větší zlo, než vzít na sebe břímě vlastnictví.
 
Jelikož byly opačné hlasy v menšině, padlo toto rozhodnutí – a podle mě je to krok, který je nejen spravedlivý, ale především vede k účinnému hlásání evangelia. To, že na věci existují rozdílné názory a že je třeba je pojmenovat a pak se rozhodnout, nicméně podle mě nutně patří k lidskému hledání pravdy.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay