Církev hlásala svobodu od počátku

Vydání: 2013/12 Papež František stále překvapuje, 20.3.2013, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

 

Do volby papeže může dnes kardinálům promlouvat jen Duch Svatý, což je navíc žádoucí. Ne vždy ale tomu tak bylo a církev se musela dlouho potýkat s nejrůznějšími vlivy světské moci. Nad tím se zamýšlí P. Miloslav Fiala: 

Petrův nástupce, římský biskup, stál a stojí v čele všech evangelizátorů, biskupů, kněží, jáhnů i ostatních věřících a dbá o svobodné hlásání radostné zvěsti a o život místních církví, ať působí kdekoli. Proto se snaží chránit svou nespornou morální autoritou svobodu církevních obcí, vyjednává s vládami a parlamenty, posílá své diplomaty do hlavních měst téměř všech zemí bez ohledu na to, zda tam vládne demokracie, diktatura nebo směsice obojího. Aby to mohl konat, má po vnější stránce svůj ministát uprostřed Říma. Dnes je mu zaručena tolik potřebná nezávislost, ale trvalo staletí, než se této samozřejmé svobody církev domohla.

I KRÁL NA KOLENOU

Podívejme se na situaci středověké církve, do doby boje o investituru, tedy boje o právo jmenovat a potvrzovat představené místních církví, biskupy, opaty a členy kapitul. Například v 11. století si německý a náležitě sebevědomý král Jindřich IV. osoboval právo jmenovat církevní hodnostáře podáním berly a prstenu i nehodným osobám, samozřejmě za příslušný peněžní obnos. Papež Řehoř VII. nad ním vynesl trest exkomunikace a v nastalých zmatcích králi nezbývalo, než se pokořit a prosit v Canosse na kolenou o odpuš-
tění.

Světská moc se různými způsoby snažila ovlivnit volbu papežů a dosadit svého kandidáta. Papež Mikuláš II. sice bulou z roku 1059 stanovil jediný možný způsob papežské volby sborem kardinálů, aby proběhla nezávisle na světské moci, ale pokusy vniknout do volebního konkláve pokračovaly dál. Ještě v 18. a 19. století se francouzští vládci včetně Napoleona pokoušeli prosadit své kandidáty, a rakouský císař měl proti nominátovi až do začátku 20. století dokonce právo veta. 

NAPROSTÁ SVOBODA PODMÍNKOU

V této pohnuté historii šlo – a i dnes jde – o utvrzení autority papeže, který je opravdu episcopus universalis, pastýř všech věřících. Snaží se o upevnění společenství, o překonání věroučných omylů a herezí, o všestrannou evangelizaci a propojení Boží vůle projevené v Písmu a tradice (u církevních Otců a v liturgii) s každodenním životem věřících. Nutnou podmínkou je jeho naprostá svoboda, jak mu ji zajišťuje platný církevní zákoník: má nejvyšší řádnou moc nejen nad celou církví, ale také nad všemi místními církvemi a jejich společenstvími. Proto je při plnění úřadu nejvyššího pastýře vždy spojen bratrským poutem s ostatními biskupy a tím s celou církví. Pomáhají mu biskupové, zvláště když se sejdou na synodu, pomáhají mu kardinálové, kteří ho ostatně zvolili, a dále všichni, kdo jsou pověřeni sloužit svým způsobem na různých stupních církevní správy. K tomu všemu je nutná svoboda, volbou Kristova náměstka počínaje a otázkami spojenými s výkonem nejvyššího pastýřského úřadu konče.

Není od věci připomenout v této souvislosti nadčasová Ježíšova slova z nazaretské synagogy: „Duch Páně mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst… a propustil zdeptané na svobodu.“ Tuto svobodu hlásala církev od počátku – ať v Korintu, Efezu, Římě nebo na Velké Moravě – a pokračuje v tomto hlásání dodnes.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay