Číhošť – Boží iniciativa zdola

Vydání: 2015/7 Týden manželství. Aby vztah vydržel, 10.2.2015, Autor: Josef Mlejnek

Příloha: Perspektivy 7

Zpráva o zázraku (Josef Toufar) je název inscenace Alžběty Michalové a Barbary Herzové z tvůrčí platformy DOK.TRIN, která měla premiéru na začátku letošního ledna ve Sklepní scéně brněnského Centra experimentálního divadla.
 
Mimořádný výkon ve Zprávě o zázraku odvedla mladá herečka Jitka Jackuliaková.Snímek Petr Francán
 
Na rozdíl od opery Toufar (Národní divadlo v Praze) z předminulého roku se brněnská inscenace nepouští do svévolných konstruktů a experimentů, ale analogicky, tj. více než neotrocky, se drží předlohy, jíž je kniha Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli. Doležal nepsal román, nýbrž dílo přísné literatury faktu, v němž shromáždil obrovské množství dokumentárního materiálu.
 
S minimem maximum
 
Autorům divadelní inscenace slouží ke cti respekt, s nímž přistoupili nejen k dílu, ale především k velice křehké látce, již bylo nutné scénicky zpřítomnit. Podařilo se jim dosáhnout efektu příznačného pro zdejší „domovskou scénu“ – Divadlo u stolu: s minimem prostředků dosáhnout maximálního účinku. Tento efekt pochopitelně stojí a padá s hereckými výkony a ty byly vesměs mimořádné.
 
To platí především o Jitce Jackuliakové hrající nejen Toufarovu neteř, ale i zapisovatelku při výslechu nebo falešnou zdravotnici. Všechny tyto protikladné podoby a polohy dokázala herečka expresivně vyhrotit. Michal Bumbálek vtiskl postavě Toufara mučednickou přesvědčivost. Přes několik dílčích výhrad inscenace dostává těm nejnáročnějším požadavkům, jaké můžeme na divadlo mít. A zároveň nás podněcuje k dalšímu tázání a přemýšlení o tom, co se onoho 11. prosince 1949 v Číhošti „vskutku stalo“, a přímo nás nutí „promýšlet se“ k obecnějším úvahám.
 
Číst Boží znamení
 
Nejde o to, dohadovat se, stal-li se zázrak, nebo nestal, a lze-li vůbec možnost zázraku připustit. Ale není ani na místě alibisticky tvrdit, že o „zázrak“ ani tak nešlo. Konec konců někteří svědkové, tehdy malé děti, ještě žijí. Spíše bychom se měli učit správně číst Boží znamení, byť dodatečně. Je pravdou, že po nacistické temnotě válečných let se záhy nastolila temnota další, ještě záludnější, jejíž následky si dodnes neseme ve vlastních kostech. Doba poválečných let si u nás o Boží znamení snad přímo říkala – „všechno podnikání se děje pod firmou Demola“, nenapsal Jan Zahradníček ještě před nástupem komunistů jen tak pro nic zanic.
 
Nejen číhošťský zázrak lze označit za „Boží iniciativu zdola“. Často bychom si v tomto ohledu od Boha přáli něco spektakulárnějšího. Místo toho nějací pasáčci nebo pohyby křížku při mši v nějaké zapadlé vsi. Chování komunistického establishmentu v „kauze Toufar“ není nutné vysvětlovat živočišnou nenávistí k církvi. Bylo-li vyloučeno, že šlo o zbožný podvod, a když selhávaly jejich pokusy o podvod bezbožný, který by vše „vědecky“ vysvětlil, možná jim alespoň na chvíli zaklaplo, co a kdo může být ve hře. O to zběsileji potom začali kopat do ostnu, což je podle svatého Pavla dost nepříjemná sportovní disciplína, a na Josefa Toufara čekala smrt, již si ostatně sám předpověděl. Jaký je však odkaz jeho mučednické smrti, ale i oné „nevysvětlitelné události“, která jí přecházela, dnešku?
 
Naše „hodnoty“
 
V dobách ohrožení, a nenamlouvejme si, že naše doba takovou není, jsou nám různé berličky k ničemu a rozpomínáme se na skutečné opory. Mají-li lidé dnes definovat například evropské hodnoty, které často přicházejí na přetřes, utápějí se mnohdy v abstrakcích, neboť zapomněli, co tvoří jejich základ: Boží Desatero a Ježíš Kristus. Odtrhávat tyto hodnoty od pravdy neznamená jen podřezávat si větev pod sebou, ale podřezávat přímo pod ovocem strom. Jan Zahradníček vyslovil ve své La Salettě přesvědčení, že se ona naše slavná Evropa nakonec „vrátí ke své první lásce, k Beránkovi“, tedy k tomu, co tvoří její skutečný základ a hodnotový kořen.
 
V této perspektivě ono číhošťské znamení představuje povzbuzení k naději, která není lehkovážná, stejně jako není slepá naše víra. A samozřejmě, ale až na druhém místě, varování. Že bychom mohli být s našimi „hodnotami“ shledáni lehkými v Božích očích.
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura, Perspektivy, Přílohy

Diskuse

Nejsem historik humila 14.2.2015 10:48
Re: Nejsem historik Zrušený uživatelský účet 14.2.2015 13:57

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay