Vydání: 2004/29 Co v nás konkuruje Bohu?, 1.9.2004, Autor: Ludmila Hamplová

Problém domácího násilí musí řešit i křesťané
„Tak pane Novák, že už to neuděláte?“ Pan Novák přikývne a policejní hlídka spokojeně odchází. Paní Nováková si otírá slzy a snaží se nedotknout modřin na svém těle. Vše bedlivě pozoruje sousedka, která „náhodou“ vytřepává rohožku. Paní Nováková je jednou z obětí domácího násilí. Přesto se všichni tři setkají v neděli v kostele.

O domácím násilí se ve společnosti příliš nemluví. „Celospolečenské klima je vůči domácímu násilí vysoce tolerantní,“ vysvětluje Iva Novotná, psychoterapeutka pracující s mládeží na okraji společnosti: „Ztratili jsme instinkty, které nám říkaly, že je třeba zasáhnout, když se děje něco zlého. Místo toho přemýšlíme nad tím, jestli si to ta žena sama něčím nezasloužila a kdoví, jestli ona mu špatně nevaří. Ale už si neřekneme, že nikdo nemá právo, ať už udělám cokoli, na mě použít násilí.“

Samotné domácí násilí je velmi široký pojem zahrnující žárlivé scény, zákazy návštěv, znásilnění, zlomená žebra, ale i sledování telefonátů či zesměšňování před přáteli. Zkušenost s nějakou formou domácího násilí přiznává až 65 % žen. Není divu, že se toto bolestivé téma nevyhýbá ani věřícím.

GALANTNOST NA ÚSTUPU
Sousedka paní Novákové sice ví, že je asi špatné, když pan Novák své ženě sprostě nadává a mlátí ji, jenže jí přijde „hloupé“ to někomu říkat. A tak mlčí. „Církev bohužel k tomuto tématu mlčí také,“ říká kriticky Iva Novotná a dodává: „Jsem přesvědčena, že Kristus nás potřebuje tady na zemi právě mezi slabými a trpícími.“ Trochu jiný úhel pohledu nabízí Jano Kubis, farní vikář působící v České Třebové. „V morální teologii existuje pojem cizí hřích, a to znamená, že když vím, že někdo dělá něco zlého, a nezasáhnu, tak sám hřeším.“

Příčiny této lhostejnosti vidí psychoterapeutka i kněz ve „vymizení“ statečnosti, šlechetnosti a odvahy. „Šlechetnost, což znamená i galantnost k ženám, u nás bohužel zmizela,“ říká trochu smutně Jano Kubis. „Církev často zdůrazňuje ctnosti, jako je poslušnost a pokora, ale kdy jste naposledy slyšeli kázání o statečnosti? O statečnosti se v církvi nemluví,“ sama si odpovídá Iva Novotná.

POMOC OD KNĚZE?
„Myslím si, že ač mám kněžské svěcení, tak nejsem ten, kdo tyto problémy dokáže ve zpovědnici vyřešit sám. Já mohu říci, že domácí násilí je špatné, ale tím jejich trápení nevyřeším. Mým úkolem je předat kontakt na někoho, kdo jim dokáže odborně pomoci,“ vysvětluje P. Jano Kubis. Ne všichni kněží se dokáží takto zachovat, a proto může žena narazit i na tvrdé odmítnutí a sdělení, „co vyvádí kvůli několika fackám“. „Každý člověk musí zvážit své schopnosti a jakmile si kněz myslí, že dokáže všechno, je to špatně,“ dodává Jano Kubis. Ostřeji vnímá nevhodné chování některých duchovních Iva Novotná. „Jako člověk mohu mít pro pochybení kněze pochopení, ale jako profesionál nikoli. Já za sebou musím mít několik let usilovného studia, abych se mohla věnovat lidem.“ Psychologické vzdělání kněžím skutečně chybí: „Teologické fakulty jsou zaměřeny na studium teologie a filozofie, psychologie tam mnoho není,“ dodává Jano Kubis. „Úkolem církve je být jakýmsi garantem lidskosti a slušnosti. Ale více je v církvi slyšet, co se smí a co nesmí. Méně již: ,Co pro tebe můžu udělat?´ “ uzavírá Iva Novotná.

Domácí násilí má dopad i na děti