Chtěl jsem bez pokrytectví praktikovat víru

Vydání: 2013/22 Brány kostelů se znovu otevřely, 29.5.2013, Autor: Kamila Schusterová

Pochází ze Slovenska a je rektorem Papežské univerzity sv. T. Akvinského v Římě. Rozhovor s ním však nelze začít jinak než vzpomínkou na jeho studia na Teologické fakultě v Olomouci. P. Miroslav Konštanc Adam OP.

 
„Naše papežská univerzita je jediná z osmi v Římě, na které se teologie studuje i anglicky,“ říká P. Miroslav Konštanc Adam. Snímek autorka
 
Jak na studia v Olomouci vzpomínáte a proč jste si vybral právě Univerzitu Palackého?
 
Za to, že jsem filozofii a teologii studoval v Olomouci, vděčím svému bývalému provinciálovi a současnému pražskému arcibiskupovi kardinálu Dominiku Dukovi. Když v bývalém Československu padl socialismus, slovenští dominikáni spolu s českými tvořili jednu společnou provincii. Protože jsme složili slib poslušnosti, poslechli jsme, když náš provinciál rozhodl, že pojedeme do Olomouce. Bylo to pro nás velmi obohacující. Ve skupině více než padesáti studentů bylo asi 25 dominikánů slovenské národnosti, 22 české, pár z Maďarska a Polska.
 
Během mých olomouckých studií se dělil společný federální stát, ale církev zůstala naštěstí stejná. Aby mezi námi nevznikaly národnostní problémy, pater Dominik hned na podzim 1990 rozhodl, že se celá komunita bude modlit trojjazyčně. A tak jsme se celé roky společných studií modlili týden latinsky, další týden česky a další slovensky, pořád dokola. Pět let v Olomouci zanechalo v mém srdci hlubokou stopu. Byl to překrásný čas.
 
Jaký dojem ve vás zanechala sama fakulta?
 
První dva roky po jejím otevření vypadali někteří profesoři jako vystřiženi z filmu Marečku, podejte mi pero. My studenti jsme z nich měli samozřejmě legraci. Ale jinak musím uznat, že jsme dostali velmi solidní základy filozofického a teologického vzdělání, za které jsem se nemusel stydět nikde ve světě. Jak jsem na svých pozdějších studiích v Římě zjistil, v mnoha teologických oborech nás naučili v Olomouci víc, než umí studenti licenčního studia na papežských univerzitách. Dodnes například ovládám, co jsem se naučil v Olomouci z fundamentální, dogmatické, morální a pastorální teologie, ale i ze základů psychologie a pedagogiky. Pamatuji si také zkoušky z exegeze Starého a Nového zákona, které jsme mohli udělat jen na základě přečteného hebrejského nebo řeckého textu.
 
Postgraduální lektorskou zkoušku z teologie jste už ale absolvoval v Praze. Proč tentokrát padla volba na ni?
 
Opět tak rozhodl tehdejší provinciál dominikánů pater Duka. Ve zkušební komisi seděli tři profesoři z Olomouce, jeden z Prahy. Byla to nejtěžší zkouška, jakou jsem dosud podstoupil. Trvala dvě hodiny a absolvoval jsem ji čtrnáct dní před odjezdem na studia kanonického práva v Římě.
 
Původně jste vystudoval veterinární lékařství. Proč jste se tak rozhodl? Nebylo jednodušší dostat se na klasickou lékař-
skou fakultu?
 
Stalo se tak ze tří důvodů. Když jsem byl v deváté třídě základní školy, moje o deset let starší sestra dostala promoční oznámení od bývalého spolužáka. Ten získal titul medicinae veterinariae doctor (MVDr.). Mně se to velmi zalíbilo a od té chvíle jsem chtěl tuto akademickou hodnost získat. Druhým důvodem byla skutečnost, že mne mnozí odrazovali, abych si prý raději vybral lehčí školu, protože studium veterinární medicíny je opravdu velmi těžké. Vždy jsem ale rád překonával překážky. Bylo to opravdu náročné studium, ale od začátku jsem si je oblíbil a skončil jsem s vyznamenáním a cenou rektora univerzity za nejlepší prospěch.
 
Třetím důvodem byla skutečnost, že jsem chtěl veřejně a bez pokrytectví praktikovat svou víru. V mnoha jiných vědních oborech v bývalém socialistickém Československu to šlo jen tajně a s velkými oběťmi. Veterinárního lékaře bylo však tehdy těžké obvinit z toho, že svým křesťanským názorem ideologicky ovlivňuje krávy, koně nebo kozy.
 
Pracoval jste po skončení vysoké školy jako veterinář?
 
Po své doktorské promoci v roce 1987 jsem získal místo bakteriologa a později hygienika ve Státním veterinárním ústavu v Michalovcích, kde jsem pracoval necelé tři roky. Na Slovensku bylo osm takových ústavů a každý měl velkou spádovou oblast. Michalovecký veterinární ústav byl pro pět okresů bývalé Zemplínské župy. V září 1990 jsem pak odešel do Olomouce na filozoficko-teologická studia.
 
Vnímáte i dnes po tolika letech zvířata očima znalce, všímáte si jich odborným zrakem?
 
Tohle mi zůstane až do smrti, říká se tomu klinické myšlení. Jinými slovy, při pohledu na zvíře (ale i na člověka) si podle jeho vzhledu, chování a pohybů vytvořím úsudek, jestli je zdravé, nebo nemocné – a pokud je nemocné, jaká onemocnění přicházejí v úvahu. Můj mozek takhle pracuje v sekundách, maximálně v pár minutách. Vylučovací metodou stanovím diagnózu, která se dosud ve většině přípa-
dů potvrdila jako opodstatněná a pravdivá.
 
Od letošního května jste rektorem Papežské univerzity sv. Tomáše Akvinského. Proč se jí říká Angelicum?
 
Nejvýznamnější středověcí učitelé teologie mají přívlastek, který je charakterizuje. 
Sv. Tomášovi říkali andělský učitel, doctor angelicus. V letech 1909 až 1963 se naše akademická instituce jmenovala Papežské kolegium Angelicum. A protože je současný oficiální název univerzity příliš dlouhý, často používáme jen Angelicum, přičemž každý ví, že jde o Papežskou univerzitu sv. Tomáše Akvinského v Římě.
 
Čím je vaše univerzita charakteristická? Nakolik je sv. Tomáš Akvinský a jeho učení přítomno ve vašich posluchárnách?
 
Filozofická fakulta naší univerzity je jediná v Římě, kde se přednáší tomistická filozofie. Na Teologické fakultě se pak nauka sv. Tomáše přednáší hlavně v dogmatické a morální teologii. Kromě toho je naše papežská univerzita jediná z osmi v Římě, na které se filozofie a teologie studuje nejen italsky, ale i anglicky.
 
Během své inaugurace do funkce rektora jste řekl, že Angelicum se musí stát centrem přípravy odborníků nové evangelizace. Navazujete na Jana Pavla II., který u vás v roce 1947 obhajoval doktorát a který nepochybně hledal a nacházel nové formy evangelizace?
 
Je to tak. Termín „nová evangelizace“ pochází od našeho nejznámějšího absolventa Karola Wojtyły. V letošním akademickém roce jsme na Teologické fakultě otevřeli nový obor Nová evangelizace.
 
Existuje spolupráce mezi vaší univerzitou a Teologickou fakultou v Olomouci?
 
Formální spolupráce zatím není, ale nevylučuji, že takovou dohodu podepíšeme. Po nedávné návštěvě děkana Tomáše Machuly v Římě připravujeme dohodu i s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. Příští rok v květnu nebo červnu budu mít na Univerzitě Palackého, kam mě opakovaně zvou, přednášku pro tamní pedagogy. Musím ale říct, že skutečná spolupráce mezi naší univerzitou a Teologickou fakultou v Olomouci už existuje: druhý rok u nás přednáší P. Štěpán Martin Filip.
 
Studenti mohou zkoušku u vás absolvovat v deseti různých jazycích. Vaše dizertační práce měla 670 stran. Pro někoho maximalistický přístup, pro mnohé už za hranicí možností…
 
Podle statutu naší univerzity může mít doktorská dizertační práce nejvíc čtyři sta stran, aby ji školitel vůbec dočetl až do konce. V mém případě na žádost školitele i oponenta mi udělil rektor výjimku. Nemohl jsem udělat tečku na straně čtyři sta. Důležitější než počet stran bylo vyčerpat téma doktorátu – věnoval jsem se meziobřadovým vztahům západních a východních katolíků na Slovensku. Protože moje dizertace byla historicko-právní a téma doktorátu v minulosti nikdo nestudoval, musel jsem vyčerpávajícím způsobem zdokumentovat období posledních téměř dvou tisíc let na území dnešního Slovenska.
 
Ve kterých jazycích se tedy u vás dělají zkoušky? Jde to i v češtině?
 
Samozřejmě. Zkoušel jsem studenty slovensky, česky, polsky, ukrajinsky, rusky, také italsky, španělsky, francouzsky, anglicky a portugalsky. Abych mohl studenta ohodnotit, nemusím perfektně ovládat druhý jazyk, stačí, když rozumím.
 
Určitou dobu jste působil na církevním soudu v Los Angeles, nyní jste církevním soudcem v Římě, zároveň znáte situaci v Česku a na Slovensku. Nakolik se liší případy v těchto třech regionech z pohledu církevního právníka?
 
Na všech tribunálech jsem řešil manželské sporové procesy, tedy platnost manželství. Mezi případy, které řeší církevní soudy v Česku a na Slovensku, nejsou podstatné rozdíly. Ty nastávají tehdy, když v Římě posuzuji manželství mezi Italy a cizinci. Největší rozdíl je mezi případy z Evropy a těmi, které znám z  Kalifornie. Americká společnost i církev je specifická, je potřeba tam jistou dobu žít, aby člověk pochopil místní mentalitu – až poté je možné rozumět způsobům jejich konání a rozhodování.
 
Jste církevním soudcem pro Řím a celou oblast Lazia. Když se řekne Lazio, mnohým se jako první vybaví fotbalový klub. Chodíte na zápasy Lazia Řím?
 
Popravdě, nejsem fotbalový fanoušek, jakkoli můj otec založil fotbalový klub v jedné části Michalovců. Na fotbal nechodím také proto, že lístky jsou poměrně drahé, a hlavně mám problém najít volný čas.
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Diskuse

Etologie savců ovšem je namnoze společná Michal 29.5.2013 23:55

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay