Chtějí Češi zůstat pouze obětí?

Vydání: 2014/21 Tomáš Halík podpoří nadační fond, 20.5.2014

Téma: Češi a rasismus

„Ne imigrantům,“ burcuje billboard hnutí Úsvit temné stránky v duších českých voličů. Do úsměvu se na něm nutí někdejší jednička kandidátky Klára Samková. Ano, ta, která o sobě prohlašovala, že „nemá ani kapku cikánské krve“. Takových billboardů visí po republice spousta, tento, na silnici Praha
– Strakonice je nicméně obzvlášť nechutný. Jen pár kilometrů odtud leží bývalý koncentrační tábor pro Romy.

Pietní připomínka tábora v Letech. Snímek autor

Že nešlo o sběrný tábor pro nezaměstnané Romy, jak se někdy tvrdí, dosvědčuje mimo jiné americký publicista Paul Polansky. V knize Tíživé mlčení nechává mluvit přeživší: „Lety byly horší než Osvětim a čeští dozorci byli krutější než Němci.“

Jako by se s Lety v posledních dnech roztrhl mediální pytel. V souvislosti s výročím konce války, a dost možná i v souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu, si tu politici podávají kliku dveří. Aktivisté se pokoušeli o blokádu vepřína, který leží na místě někdejšího tábora. Až pomine mediální zájem, zůstanou v Letech zase jen repliky někdejších baráků a všudypřítomný puch z nedalekého velkokapacitního prasečáku. Na místě lágru, kde živořilo na 1 300 českých občanů, je dnes chováno 13 tisíc prasat…

V dnešním tématu KT ale nebudeme hovořit jen o Letech. Podíváme se, kde hledat kořeny české nesnášenlivosti vůči menšinám. Je antisemitismus skutečně už jen dávnou minulostí? Bylo správné vyhnat sudetské Němce? A je správné mlčet k neonacistickým protiromským pochodům a vyjádřením?

„Je to má vina,“ říkáme každou neděli. Dokážeme to opravdu, nebo raději setrváváme v pohodlné roli oběti? Nedávno zesnulý spisovatel Věroslav Mertl napsal v době, kdy se protestovalo proti radaru v Brdech, fiktivní dopis americkému prezidentovi. Ironicky poznamenal, že podílet se na společné obraně sice nechceme, ale to nic nemění na naší „neochvějné ochotě nechat se v případě potřeby zase kdykoliv osvobodit“.

Možná by šlo parafrázovat jeden okřídlený výrok. Kdo neuzná vlastní vinu, bude nucen ji prožít znovu. Mějme to na paměti nejen v kostele, ale i před volebními urnami.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay