Chci se těšit z naděje

Vydání: 2019/16 Radost Velké noci zrozená z bolesti, 16.4.2019, Autor: Jiří Macháně

Biskup JOSEF KAJNEK o sobě říká, že nikdy nepřestal být jednou nohou v pastorační službě – a když neměl farnost, strádal. Za pár dnů oslaví životní jubileum. Vypravili jsme se za ním do jeho současného působiště – farnosti Pardubice.


Biskup Josef Kajnek rád vzpomíná na farnost Jablonné nad Orlicí. Jak říká, právě tam nabyl rovnováhy po náročném období služby generálního vikáře. Snímek autor

Z jaké rodiny pocházíte?

Narodil jsem se v Kutné Hoře, odkud byla moje maminka. První roky života jsem ale strávil v Polné na Vysočině. Otec tam totiž pracoval jako úředník. Když nám pak tatínek zemřel, nebylo mi ani pět let a maminka se s námi, třemi dětmi, přestěhovala zpátky ke svým rodičům do Kutné Hory. Vždycky říkala, že prožila to nejkrásnější manželství pod sluncem. Přestože bylo moje dětství poznamenané úmrtím táty, u dědy a babičky jsem prožíval moc krásné časy. Když mi někdo vypráví o svých dětských traumatech, tak musím říct, že já jsem nic takového nikdy nepoznal. Vyrůstal jsem v prostředí, kde jsem byl jako dítě přijatý a milovaný.

Jako kluk jste prý byl zapálený ministrant?

Začal jsem ministrovat až ve třetí třídě a byla nás tehdy plná sakristie. Po několika letech ostré komunistické perzekuce církve jsme ale zůstali jen dva. U prvního svatého přijímání jsme byli skoro celá třída. Když nás pak maminka přihlašovala v měšťance na náboženství, najednou jsme tam zbyli jen čtyři z celé školy.

Říká se o vás, že jste duší i tělem skaut.

Ke Skautu jsem se dostal v roce 1968. Stal jsem se rovnou roverem, tedy starším skautem, a vedl i družinu, tedy smečku vlčat. Skauting je výborná věc, protože pomáhá formovat charakter člověka. Skautské desatero je vlastně odvozené z Desatera Božích přikázání. Je to také škola praktických dovedností, zkušeností i pokory.

Jednou, když jsme vyhrabávali pod vrchem Kaňk v rokli u skautské chaty starou trávu, zároveň jsme ji pálili. Najednou do toho zafoukal vítr a oheň zamířil k lesu. S pomocí několika lidí z horní části Sedlce se nám podařilo větvemi oheň utlouci ještě předtím, než k němu přijeli hasiči, kteří nám pak dali lekci. Bylo to na Bílou sobotu a já si pamatuji, jak jsme potom s jedním z těch vlčat děkovali u Božího hrobu, že to dobře dopadlo.

Jak jste se rozhodl pro kněžství a kdo vám v tom pomohl?

I když jsem ministroval, kněžství mě nepřitahovalo. Starší sestra, ačkoliv byla jedničkářka, nesměla kvůli „nedělnickému“ původu na gymnázium, ale jen na zdravotní školu. Já jsem v zarputilosti svých patnácti let odmítl jít studovat, protože jsem si říkal, že se nebudu nikoho doprošovat. Děda mi radil, ať jdu na zdejší průmyslovku, ale já jsem se zasekl a šel se učit zámečníkem. Když jsem za ním po roce přišel, že bych přece jen na tu průmyslovku šel, děda bouchl pěstí do stolu a řekl: „Doučíš se, a pak si můžeš dělat, co chceš! Za rok tě zas něco napadne a nakonec nebudeš ničím.“ Dnes jsem mu za to vděčný. Řemeslo člověk v životě beztak nejvíc využije.

Na průmyslovce mě pak ve druhém ročníku zastihl rok 1968, který mi otevřel oči a obzory. Spolu s Miloslavem Fialou jsme zpívali v chrámovém sboru a on zrovna odcházel do semináře. Diskutoval jsem s ním, doprovázeli jsme se vzájemně tam a zpět – já jeho do Malína, kde bydlel, nebo on mě až na samý sedlecký most. Otravoval jsem ho s nesmírným množstvím otázek a on mě ke kněžství hodně povzbuzoval. Později jsem to opravdu poznal jako svoji cestu.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Mons. JOSEF KAJNEK (nar. 18. dubna 1949 v Kutné Hoře), od roku 1992 královéhradecký pomocný biskup a někdejší generální vikář. V rámci ČBK má na starosti vězeňské kaplany, je proboštem katedrální kapituly. Od roku 1968 je skautem.

JIŘÍ MACHÁNĚ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay