Chatrč z větví a bláta rodině nestačila

Vydání: 2015/4 František strhl miliony Filipínců, 20.1.2015, Autor: Pavel Baldínský

Příloha: Misijní banka ubožáků

Čtenář obvykle v řádcích, které čte, hledá napětí. Misionáři, i když prožívají lecjaký napínavý okamžik zcela automaticky, si ale většinou přejí, aby potkávali domorodce, kteří chápou, proč mezi nimi žijí. Jedním z takových je čtyřicátník Gervas, který v AA misijní stanici pracuje jako hlídač.
 
 
Dům pro rodinu hlídače misijní stanice byl postaven na náklady MBU.
 
Je to jednoduchý, nenápadný, tichý a spolehlivý chlapík. Pozorujeme, že je dlouhodobě věrný ideálům a stylu naší misijní pomoci. Nic si pro sebe nenárokuje a velmi dobře si uvědomuje, co pro něho a jeho rodinu znamená jistota zaměstnání. Rodinu založil dávno před naším příchodem do Kamsamba, nyní je otcem osmi dětí, sedmi kluků a jediné dcery – malé Marie. Téměř bez prostředků si postavil skromnou chatrč z větví a bláta, na víc zkrátka nebylo. Chatrč pochopitelně brzo nestačila potřebám jeho rozrůstající se rodiny.
 
Když jsme mu později, podobně jako několika jiným v rámci našich rozvojových aktivit, nabídli finanční asistenci, Gervas byl štěstím a vděčností bez sebe. Okamžitě se aktivně chopil nabídky, sehnal si potřebný počet vypálených cihel, objednal si a nechal dovézt dřevo, písek a vodu. Stavbu jsme mu předem nakreslili, aby věděl, kolik oken s mřížemi a okenicemi a také dveří se zárubněmi bude potřebovat. Dovezl si vlnitý pozinkovaný plech na střechu, obstaral zedníka i truhláře a začal stavět.
 
Před počátkem období dešťů bylo potřeba dům dokončit. Gervas bojoval o čas a obydlí pro své milované. Jediné, co jsme společně konzultovali, byly ceny, nákresy a výpočty, na něž jeho školní dovednosti nestačily. Jinak nás ale nadchl svým smyslem pro odpovědnost. Je vidět, že se leccos v nedostatečném či nedokončeném vzdělání dá nahradit, když v sobě lidi objeví smysl pro odpovědnost a mají-li to štěstí, že při nich někdo stojí a pomůže jim. Misijní banka ubožáků může díky svým velkorysým dárcům v ČR takovým lidem ve své misijní stanici přinášet naději a radost do jejich životů. Domníváme se, že je to správná cesta probouzení jejich vděčnosti k Bohu i k lidem, kteří na ně nezapomínají. Díky všem, že na tyto domorodce nezapomínáte, přestože máte svých starostí dost.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay