Chaos, který se dá zvládnout

Vydání: 2015/37 Rozhřešení pro ženy po potratu, 8.9.2015, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

„Vzbudit děti, připravit svačinu, dovést děti do školy, zaplatit kroužky, obědy, příspěvky, nakoupit, uvařit, vyzvednout děti, zaběhnout pro cvičky, na hřiště, připravit večeři,“ popisuje první školní dny se svými potomky paní Klára. „Zkrátka denní slalom.“
 
Zvládnout každodenní nároky, obstát v kolektivu, a ještě si něco zapamatovat není pro děti snadné. S vaší podporou to ale zvládnou. Ilustrační snímek Shutterstock
 
První dny po prázdninách bývají náročné stejně tak pro děti jako pro rodiče. Ti malí se potýkají s ranním vstáváním, náporem práce, kamarádstvími i hádkami. Ti velcí se chytají za hlavu, jak vše zorganizovat a stihnout, a obracejí peněženky naruby. A snadné to nemají ani učitelé. Ti se školou obvykle začínají „přípravným týdnem“ poslední týden v srpnu, kdy se scházejí k poradám a připravují výuku i další aktivity. Paní Anna, maminka dvou školáků, se praxí pedagogů pro letošek inspirovala: „Po zkušenostech z minulých let jsme si tentokrát s manželem oba zařídili v práci volnější poslední srpnový i první zářijový týden, abychom se ještě společně užili a zvykli si zase na město. Zakázali jsme si jiné plány než nutné zařizování kolem našich školáků. A poprvé za pět let jsme tak v klidu obalili všechny sešity, naplánovali a zaplatili kroužky, zapsali se na náboženství, ořezali pastelky a vyházeli staré věci ze šuplíků, aby se tam opět vešlo učení,“ směje se paní Anna.
 
Zárukou klidu je rozumný rodič
 
„Mám skvělého muže, pračku, myčku a prarodiče. Pomáhají mi i vzpomínky na babičku a dědu, a hlavně naše víra,“ přidává se paní Klára. „Samozřejmě nežijeme v Edenu – zatímco v úterý prvního září jsem rozdávala úsměvy na všechny strany, v pátek už mi šli všichni na nervy. Synové, co se po celý srpen budili s větou: ‚Kdy už půjdu do školy?‘, obrátili na: ‚A to tam zase musím?!‘ Nálady se jim střídají jako na houpačce. Svěřují se útržkovitě, a tak se zvolna učíme důvěřovat i učitelům.“
 
Že budou první školní týdny rušnější pro celou rodinu, na to se dá víceméně spolehnout. „V našem regionu není například dobrá prodejna obuvi, a tak se pro přezůvky musíme vypravit až do vzdálenějšího města. Naštěstí oblečení se dá nakoupit u nás, u milých vietnamských prodavačů,“ popisuje Vendula Jarošová, maminka dvou děvčat, která pracuje na základní škole v Heřmanicích u Oder. „Místní rodiny si ale ‚užijí‘ také s vyřizováním dětských průkazek na autobus – musí kvůli nim až do Opavy, a kdo nemá auto, je to autobusem výlet na půl dne.“ Také paní Vendula pořídila některé pomůcky už v létě, a tak se hlavním problémem stalo, že dcera kvůli nemoci zmeškala první školní dny, ačkoliv se do školy tolik těšila. „A trvalý problém je u nás ranní vstávání – o prázdninách máme totiž volnější režim a většinu času jsou děti u babiček, kde mohou vyspávat dle libosti,“ poznamenává paní Vendula.
 
Dostat dítka z postele a vypravit je včas, s tím se potýká nejedna rodina. Obecné doporučení proto zní posílat je dříve spát (pro první stupeň to znamená kolem deváté), dodržet večerní rituál s večeří, koupelí, trochou klidné zábavy a modlitbou a už večer nachystat svačiny, oblečení, o úkolech a pomůckách nemluvě. Vyspané děti jsou klidnější, a podle průzkumů prý mají dokonce lepší výsledky. „Zpoza katedry je také znát, které dítě je zvyklé poslouchat a kolem kterého se doma hopsá,“ navazuje paní Vendula. „Sama jsem někdy narazila na rozpor v tom, jaké požadavky měla škola a co bylo ochotné dělat dítě. Za to však žák nemůže, je to dané výchovou. A potom je třeba, aby si učitel našel k dítku cestu a nebojoval s ním,“ přidává pedagožka.
 
Rozumný rodič je podle jejích zkušeností zárukou, že si chaos prvních zářijových dní, roztěkanost i možné těžkosti postupně „sednou“ – zdravé dítě si na školní provoz po chvíli zvykne. „Větším zádrhelem než žáci bývají někdy spíš úzkostní rodiče,“ směje se pedagožka. K hladkému vývoji patří ještě jeden detail – schopnost šetřit volnočasovými aktivitami. „V rodině nejsou jen děti, koníčky by měli mít i dospělí, což by dítka měla vědět. Rodič nemůže fungovat jen jako řidič, který chodí do práce a z práce a vozí do školy, ze školy, na mažoretky, na klavír a na výtvarku,“ varuje paní Vendula a závěrem připomíná důležitý fakt: i uprostřed nejpilnějších dní by si rodina měla udržet chvilku, kdy bude společně jen tak doma.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay