Cesty Jonášů a jiných potížistů

Vydání: 2019/1 Tři králové vyrážejí na koledu, 2.1.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 1

Jedničkář, propadlík, šikulka a lajdák. Takové nálepky dáváme zpravidla podle školních výsledků. V dalším životě se ale role mohou změnit – i z propadlíka se může stát šikovný člověk. Nahoru se zpravidla vyškrábe po svých škraloupech a pokořeních.


Starozákonní příběh o Jonášovi je vyprávěním o lidské malosti, strachu a útěku. Chce upozornit na jednostranné chápání Božích úmyslů a na lidskou krátkozrakost. Repro KT

Téměř každý zná blízký či vzdálený příběh o hrdinech, kteří dovedli svůj neúspěch proměnit v dobrou sílu pohánějící člověka vpřed. Ti pak umí zákruty životních cest zvládnout s jiným zápalem, energií i radostí. Jak to dokázali? Přesnou odpověď leckdy neznají ani oni sami, porovnávají nejčastěji vliv rodiny, výchovy, životních vzorů se svou vlastní zralostí. Můžeme říci jen jediné – dobu osobnostního růstu má každý nastavenou jinak, zpravidla bývá předčasné někoho chválit a jiného hanět. Ale nikdy není pozdě volat o naději.

Zajímavou zkušeností si prošla psycholožka a výzkumná pracovnice Barbora Orlíková z Národního ústavu duševního zdraví, jejíž příběh předkládáme níže: „Vyhazov mi prospěl. Samozřejmě to byl hlavně v očích mých rodičů strašný průšvih, ale umožnil změnu, začátek jiné cesty,“ říká dotyčná.

Zapletený a zadrhnutý uzel

Ke zralým, sladkým hruškám přirovnával své hříchy svatý Augustin, který bývá mravokárci často zmiňován právě v souvislosti až zázračné proměny životních hodnot. Ve svých slavných Vyznáních píše: „Krásné byly ony hrušky, jež jsme ukradli… Krásné byly ony hrušky, ale po nich nedychtila má ubohá duše, neboť jsem měl hojnost lepších; otrhal jsem je jen proto, abych kradl. Neboť natrhané jsem zahodil, a to jediné, na čem jsem si s radostí pochutnával, byl hřích.“ V několika dlouhých odstavcích pak světec rozebírá důvody svého tehdejšího chování, opírá se přitom také o Boží milosrdenství a svou touhu natrvalo spočinout v klidné náruči Nejvyššího. Ani on sám ale nedokázal přesně zdůvodnit vlastní radost z rebelství a časté překračování mezí dobrých mravů, když se ptá: „Kdo rozmotá mně tento tak zapletený a zadrhnutý uzel?“

Špatných startů či velkých pádů, ale vítězných cílů zná i Bible nepočítaně – v textu Miloslava Fialy níže připomínáme třeba krále Davida, Jonáše či apoštola Pavla. Dohromady je pojí jedna velká náruč Božího milosrdenství, stejně jako počáteční malost lidské krátkozrakosti. Se svými pětkami, lajdáctvím a plnou nůší sladkých hrušek stejně nikam jinam přes veškerou snahu doputovat nemůžeme.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 7 12. – 18. února 2019

Ve jménu Boha nelze vést války

Svatý otec ve Spojených arabských emirátech podepsal Deklaraci o lidském bratrství s vrchním imámem káhirské mešity al-Azhar Ahmedem at-Tajíbem, autoritou sunnitského islámu.…

celý článek


Bombastickým vikářem nebudu

V poutním chrámu Panny Marie na Vranově byl 4. února uveden do služby generálního vikáře brněnské diecéze pomocný biskup Pavel Konzbul.

celý článek


Do Lurd dnes míří i zdraví

Lurdy zahájily Bernadettin rok. Tamní diecéze chystá ke cti mladé vizionářky pouť, mezinárodní cestu relikviáře, ale i muzikál a film.

celý článek


Odmítněme nálepkování v církvi

Stejně tak jako se v politice proti sobě vymezují konzervativní a liberální strany, jsme v dnešní době svědky toho, že se katolíci – většinou sami mezi sebou – různě nálepkují.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay