Cesta do hlubin kantorovy duše

Vydání: 2004/37 Úloha biskupa v církvi, 31.10.2004, Autor: Petr Střešňák

Příloha: Perspektivy

Učitelské přemítání na prahu školního roku
S končícím létem vstupuje do médií, ale i do rodin, kanceláří či hospod tradiční téma školství. Kdejaké lidské mládě je dotazováno, jak se těší na nový školní rok, a vzápětí uklidňováno solidárním, chápavým pohledem. Každý má přece nějakou tu zkušenost s afektovanými kantory, kteří přetěžují, neumějí zaujmout, posuzují nespravedlivě a občas si "zasednou".


I učitel se navrací z prázdnin do pracovního procesu. Po úvodní poradě naslouchá nezvyklému tichu školní budovy, nahlíží do prázdných učeben s ještě nerozbitým zařízením, v kabinetu zkoumá plné zásuvky pracovního stolu a hlavou mu táhnou všelijaké "myšlénky".

ŠKOLA - ZÁKLAD ŽIVOTA
Jeho úvahy mohou být zprvu obecné, globální a leckdy s existenčním přídechem. Optimalizace školství - vytane mu na mysli opakovaně již zaslechnuté pěkné sousloví. Počet škol a učitelů je třeba přizpůsobit klesajícímu počtu dětí. Ušetřené peníze pak - se nejspíš, jak už to tak bývá, někde ztratí...

Ale kvalitní školy přežijí. Které to jsou? Ty v hustěji zabydlených lokalitách? Ty, jejichž budovy nejsou komerčně lákavé? Nebo to posoudí moudré inspekce? Čtyřicet minut ve třídě, kde se znervóznělý pedagog před zaraženou třídou snaží předvést, jak by měla vypadat ideální hodina, jim jistě poskytne dostatečný vhled. Pokud ne, mohou se zaměřit na vedení dokumentace. Zkontrolovat papíry, výsledky bádání zapsat do jiných papírů a ty potom uložit mezi zase jiné papíry... Nějaký přehled o školách jistě být musí, jen je otázkou, nakolik lze závěry všelijakých komisí považovat za bernou minci.

Ruku v ruce s potřebnou redukcí škol jde i pohříchu těžkopádné a zmatené schvalování nového školského zákona. Ještě pár let, a možná budou i sjednocené státní maturity. Snad to nebude mít příliš negativní dopad na statistikovou vzdělanost našeho národa. Časy, kdy by na některých školských zařízeních odmaturoval s vyznamenáním i cirkusový koník, kopýtkem odhrabující, že tři plus dva rovná se pět, budou totiž definitivně pryč.

HOŘKÝ CHLEBÍČEK KANTORSKÝ
Pedagogy potřebujeme kvalitní, vysokoškolsky vzdělané. K tomu směřují i nové zákonné úpravy. Někteří učitelé mají vysokou bez patřičné aprobace, jiní jsou zase z oboru, ovšem bez náležitého titulu. Jedni tak jdou tabulkově dolů s platem, druzí si ve volném čase a za své peníze doplňují vzdělání, další s novou smlouvou na dobu určitou mění působiště. Nadávají téměř všichni. Argumentovat tím, že nejde o diplom, ale o vlastní schopnost něco předávat, je možné, ale uznejme, že i trochu laciné. Bezpochyby se však ukáže, že žádné předpisy nezajistí školám trvale kvalifikované angličtináře nebo odborníky na informační technologii. Abstraktní ruka trhu jim totiž nabízí konkrétní honoráře, nesrovnatelné s možnostmi školství. Kdyby alespoň ty třinácté a čtrnácté platy...

Že pojem třináctý a čtrnáctý plat zní hloupě, je jasné každému. Už se ale jaksi pozapomnělo, kde je původ té obskurnosti. Totiž - v někdejších známých ekonomických balíčcích Klausovy vlády. Nárokové navýšení mzdy bylo tehdy, vzhledem k jakési platební neschopnosti eráru, odsunuto na závěr roku.

A tady si náš učitel pomyslí něco ve smyslu "hlavně že jsme zdraví" a začne přemítat o konkrétní náplni svého povolání. Trpce si uvědomí, že současná reálná hodina (snad s výjimkou prvního stupně ZŠ a vybraných gymnázií) stále méně spočívá v předávání znalostí a kultivaci mladých lidí, že jde mnohdy spíš o to "sebrat se a zůstat", tedy o schopnost předstoupit před třídu, prachsprostě ji zkrotit a vnutit to nejnutnější z předepsaných osnov. Vydržet, ovládnout se, být stále ve střehu. Modus vivendi v jednotlivých třídách hledá pak každý učitel po svém; existuje celá škála - od populismu po zastrašování, na začátku však bývá poznání, že rozumná dohoda není možná. Jinými slovy učitel je ve třídě přítomen, ale spíš než moderátora připomíná rozhodčího v hokeji, který co chvíli píská porušení pravidel. Výsledkem jsou stále otrávenější, prázdnější a drzejší žáci a stále vyhořelejší kantoři.¨

ZACHRAŇ SE, KDO MŮŽEŠ
Výše zmíněnou frázi o zdraví lze použít i v poněkud posunutém kontextu. K první vraždě českého pedagoga během vyučování došlo letos v březnu. Zhruba do pohřbu byla tato událost jedním z hlavních témat médií. Ale život jde dál; nebohého učitele vystřídali zmlácení členové služby rychlé zdravotnické pomoci, ty pak zase nové oběti skinheadů a tak dále. Přesto stojí za připomenutí alespoň výrok pachatelova spolužáka, který otiskl jeden z českých deníků. Zněl přibližně takto: "Že mu jednu vrazí, to bych čekal, ale ne, že ho zabije." Vida - zabíjení učitelů ještě není normou, fyzické napadení však už v hlavách některých učňů a studentů je přijatelné. Neměly by kompetentní orgány organizovat placené hodiny sebeobrany pro učitele? Netřeba přehánět sarkasmus. Při vědomí, že procento různým způsobem narušených žáků pořád narůstá, by zřejmě nebyly od věci krátké kurzy speciální pedagogiky, či řekněme distribuce vhodných příruček se seriózní analýzou psýchy dnešních "náctiletých" a radami, jak čelit množícím se excesům.

Někdy se vskutku dějí věci, kterým se nechce věřit. Před několika měsíci byl medializován případ, kdy učitelé během pedagogické rady viděli z okna sborovny, jak parta jejich žáků zkopala bezbrannou dívenku. Žáci byli potrestáni sníženou známkou z chování, jejich rodiče se však odvolali a uspěli, neboť incident se odehrál mimo školu. Chování brutálních nezletilců bylo tedy hodnoceno jako velmi dobré. Absurdní, leč legislativně v pořádku. Litera zabíjí, duch oživuje - lze pomyslet a zhluboka se nadechnout.

O JABLKU A STROMĚ
O krizi autority, krizi mravní a kulturní, o nezvládané a zneužívané svobodě, problému rodiny a dalších nezdravých fenoménech naší doby už bylo řečeno a napsáno dost. Přesto se zdá, že tyto víceméně prorocké hlasy zanikají v humbuku obecně akceptovaného třeštění a mlácení prázdné slámy. Je ale v zájmu budoucích generací, aby jich neubývalo. Naopak.

Přijímá-li se běžně, že dnešní mládež je v řadě ohledů horší, než tomu bývalo dříve, je spravedlivé dodat, že se "zhoršily" i generace starší, které mají děti před očima. To z nich se rekrutují mravně indolentní egoisté, kariéristé, piráti silnic, všelijací podvodníci, tuneláři. S trochou černého humoru: už ani ten zločin není, co býval v časech, kdy si lupič bral pytlík s pískem na omráčení náhodného svědka, protože někoho při práci zamordovat bylo pro něj "neetické".

Problém školní formace je jedním z bolavých míst české společnosti. Mnoho věcí zajisté není v pořádku. Každý učitel však má v podstatě jasno v tom, co a jak chce učit, a tyto své představy průběžně upravuje (sleduje dění ve svém oboru, vnímá "přijímací schopnosti" žáků apod.). Pokud stále se měnící garnitury ministerských úředníků a poslanců vymýšlejí dokola všelijaké projekty a inovace osnov, je to sice hezké, ale upřímně - školy budou fungovat tak jako tak. A hlavně, sebelepší plány generalit ztroskotají na lhostejnosti a nekázni pěšáků. Mnohem důležitější je tedy zaměřit úsilí na skutečné kořeny stávajících problémů. - Zachránit, obrodit tradiční rodinu, která je pro vývoj mladé osobnosti prostě nenahraditelná. Pustit se do boje s hydrou podbízivé a krvavé zábavy. Mít na zřeteli volnočasové aktivity mládeže a finanční dostupnost zájmových kroužků. Pokusit se dostat do škol mladé osobnosti, zvláště pak mužského rodu. Prostě poučeně pracovat v opravdu obecném zájmu, ne pouze ve svém vlastním.

Parlament, komerční televize, podnikatelská sféra - to nejsou věci samy o sobě špatné. Jde o to, jaký obsah jim dají konkrétní smrtelníci. Buď jak buď, na profilu dorůstající populace se zdaleka nepodílí jen "vyučení pedagogové". A právě dnešní děti, jichž tak dramaticky ubývá, nás jednou budou živit, ba co víc - budou o nás rozhodovat.

Těžko říci, do jaké míry je zvláštní, že aspoň v teoretické rovině jakási povšechná shoda panuje. Náš učitel už ani nechce vzpomínat, kolikrát ty slibné slogany o podpoře rodiny, významu vzdělání, dodržování zákonnosti a podobně četl na billboardech a letáčcích během předvolebních kampaní. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay