Cesta do Compostely za 27 dní

Vydání: 2007/26 Hurá na prázdniny, 26.6.2007, Autor: Štěpán Havlíček

Příloha: Doma

Františka Lachmanová
Plzeňská rodačka, vystudovala střední výtvarnou školu V. Holara v Praze. Tam také poznala svoji kamarádku Silvii Jelínkovou.


Loni v létě jste se Silvií putovaly ke hrobu sv. Jakuba do španělské Compostely. Co vás přivedlo k myšlence vydat se na tak dlouhou cestu?
My jsme o tom se Silvou přemýšlely nezávisle na sobě a je zajímavé, že jsme tam chtěly jít ještě v době, kdy to pro nás vůbec nemělo význam. Mě to lákalo z trochu „masochistických“ důvodů, protože mám ráda, když je člověk vyčerpaný. Také se mi líbila myšlenka pouti za cílem. Když jsme se Silvou vymýšlely, co budeme dělat o prázdninách, byla to zprvu jedna z tisíce verzí.

Kolik času je na takovou pouť zapotřebí? Měly jste ho dost?
Hrozně jsme pospíchaly. V určitý den jsme totiž měly být na „Jumpu“, křesťanském setkání v Kostelním Vydří, které jsem měla moderovat. Nezajistily jsme si žádné letadlo ani autobus zpět, prostě jsme chtěly jet stopem. Vypočítaly jsme si, kolik musíme každý den ujít, a musely připočíst aspoň pět dní na cestu zpět do Česka.

Co vám pouť dala?
Každý den jsme se musely učit, jak se spolehnout na Boha. A to v konkrétních věcech. Že si nezlomíme nohu, že nezabloudíme, že se vůbec stihneme dostat do Čech. I v tomhle to bylo hezké, protože v životě člověk sice ví, že se má spoléhat na Boha, ale je těžké uvědomit si, v čem konkrétně.

Jak jste se vzájemně doplňovaly? Co znamenala pouť pro váš vztah?
Odmalička jsem neměla věřící kamarády. Ve škole byli všichni nevěřící, i na církevním gymnáziu byli moji kamarádi nevěřící. Teď je to úžasný zážitek mít někoho, s kým si mohu povídat o víře. Když přátelé nejsou věřící, hledají cestu k sobě. Když jsou přátelé a jsou věřící, můžou spolu hledat cestu k Bohu. Jdou vedle sebe. Tu cestu bych prostě bez Silvy podniknout nemohla.



Silvie Jelínková
Narodila se v Praze, kde absolvovala střední výtvarnou školu. V současnosti studuje na Filozofické fakultě UK indologii a religionistiku. Kamarádka Františky Lachmanové.


Jak jste se na cestu do Compostely připravovaly?
Před cestou jsme podnikly duchovní i materiální přípravu – zašly jsme za stodůleckým farářem Michaelem, aby nám požehnal, a v Plzni jsme nakoupily zásoby jídla. S Fany jsme měly podobné tempo při chůzi a nemusely jsme se v ničem dohadovat; nevzpomínám si, že bychom musely dělat nějaké kompromisy. Když jdou spolu dva lidé, je to lepší, než kdyby šla nějaká skupina, která je roztahaná.

K vaší cestě patřila i modlitba.
To byla nedílná součást pouti. Každé ráno, jakmile jsme ušly první etapu, došlo na zpívání žalmu a na modlitbu. Během chůze jsme se také modlily růženec nebo zpívaly křesťanské písně. Tedy ne vždycky, hnaly jsme se hroznou rychlostí a samozřejmě jsme tím spěchem nechtěly obsah písní degradovat.

Jak vypadala vaše setkání s ostatními poutníky?
Člověk se většinou setkává s těmi, kdo nejsou křesťané nebo to nedávají najevo. Potkaly jsme také jednoho Švýcara, který šel sám s oslem a se psem. Nám připadalo romantické, že je to ten pravý poutník, co nespí v ubytovnách, kde mají internet free, ale někde v poli. Řekl nám však, že nejde z křesťanských důvodů a vlastně ani do Compostely, spíš na „konec světa“. Do Finis Terre, k moři, aby mohl říct, že dál už jít nemůže. Všichni lidé na cestě, ať už to byli křesťané nebo ne, byli přesto od Boha.

Jak jste se vyrovnávaly s fyzickým vyčerpáním?
Fyzické problémy se zdály nepříjemné, ale v jistém smyslu můžou být i dobré. Když jsme si ráno obuly pohorky a vyšly, puchýře nás začaly bodat do chodidel při každém kroku. Člověk je zranitelný a my viděly, že to samy nezvládáme. Projevila se na tom naše lidskost, malost člověka. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay