Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Vydání: 2017/46 Notre-Dame uctila padlé, 14.11.2017, Autor: Alena Scheinostová

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.


Klára Löffelmannová mezi školními dětmi na Haiti. Snímek archiv ACHO


Smyslem vaší cesty bylo zkontrolovat, jak v této chudé zemi v Karibiku fungují charitní projekty. Může být charita spokojená?

Naším největším projektem na Haiti, který tu funguje už dvanáct let, je Adopce na dálku. V současnosti se staráme o 340 dětí na školách v obcích Baie de Henne, Gonaïves či Roche a Bateau. Setkala jsem se s těmito dětmi, jejich rodiči i učiteli, předala jim dopisy a dárečky od českých „adoptivních rodičů“ a převzala od nich zase jejich psaní a obrázky. Dva dobrovolníci – filmaři Vít Kanyza a Jakub Kocián – kteří mě na Haiti doprovázeli, pak děti také nově vyfotografovali.

Díky Adopci tu vystudovalo už přes 530 žáků, mnozí z nich si našli práci, založili rodiny nebo vstoupili do řádu. Někteří z nich však uplatnění nemají. Na Haiti je totiž nesmírně vysoká nezaměstnanost. ACHO teď přemýšlí, jak pomoci i s tím.

Máte v tom za sebou už nějaké kroky?

Společně se sestrami sv. Josefa v Gonaïves jsme založili šicí dílnu. Zatím je maličká – každé odpoledne sem dochází deset žen, které se tu učí šít a vyrábějí drobné předměty. V minulých měsících jsme v České republice sbírali šlapací šicí stroje a ty nyní do Gonaïves posíláme spolu s látkami a dalšími šicími potřebami. Dárci byli tak štědří, že každá žena po absolvování kurzu dostane s osvědčením právě i vlastní šicí stroj a bude moci rozjet živnost. V dílně se také plánuje šití školních uniforem pro děti zdejší školy, kterou tu sestry vedou. Pokud se projekt osvědčí, přemýšlíme o šicí dílně rovněž v Baie de Henne a o podobných dílnách s jinými řemesly.

Jak se stroje na Haiti dostanou?

Posíláme je lodním kontejnerem, ve kterém budou navíc zdravotnické potřeby, školní nábytek a pomůcky, nějaké oblečení, obuv i sportovní vybavení. Během pobytu jsem měla schůzku s gonaïvským biskupem Yvesem-Marie Péanem, abychom projednali, kdy a jak kontejner převezmou. Potěšilo mě, že otec biskup ocenil práci ACHO i štědrost českých dárců.

Nabízí ACHO na Haiti také zdravotnickou pomoc?

Ano. V Baie de Henne už třetím rokem organizujeme „zdravotnický kemp“ zaměřený na žáky ze školy Sainte Maria Goretti, do které chodí právě i děti z Adopce na dálku. Během dvou dnů jsme tu ošetřili 240 pacientů. Vesnice Baie de Henne je v odlehlé oblasti, silnice jsou tu velmi špatné, a tak je pro obyvatele zdravotní péče obtížně dostupná. Je tu sice malé zdravotní středisko, ale žádný stálý lékař. Těch je na Haiti obecně málo a lékařská péče je zde velmi drahá. Obtížně se shánějí i léky, které Haiťanům pomáhají zprostředkovat různé humanitární organizace – i ty ale často musejí léky kupovat ze zahraničí a je běžné, že jim je vydají prošlé.

Vezla jste tedy z ČR i léčiva?

Díky naší letní kampani Na zdraví Haiti, kdy dárci naši činnost podpořili dobrovolným příspěvkem za sklenici vody, jsme shromáždili 23 tisíc korun a za ně ACHO pro Haiti nakoupila vitaminy a antibiotika na oči a uši. Oční a ušní choroby jsou spolu se všelijakými kožními a také trávicími problémy na Haiti velmi rozšířené. To souvisí se špatnou výživou, nedostatkem nezávadné vody a obtížnými hygienickými podmínkami.

V závěru pobytu jste dokonce navštívila apoštolského nuncia Eugena Martina Nugenta.

Nebylo to v plánu, ale poslední den mého pobytu jedna ze sester, u nichž jsem bydlela, mířila na nunciaturu a nabídla mi, že mohu jít nuncia pozdravit. Nakonec z toho byl společný oběd a příjemně strávený čas. Arcibiskup Nugent, který je Ir, se o naši práci velice zajímal. Na Haiti působí řada různých křesťanských organizací a spousta nejrůznějších řádů. Jejich nemocnice a školy bývají jediné fungující instituce v zemi. Jinak totiž na Haiti vládne naprostý chaos.

Jaký nejsilnější zážitek si z letošní mise odvážíte?

Silným momentem pro mě byla návštěva vesnice Roche a Bateau. Ta byla loni silně zasažená hurikánem Matthew, i místní kostel přišel o střechu. Avšak letos už je zase krásně opravený. Přijeli jsme tam večer, uvnitř se zrovna připravoval farní svátek sv. Michala, lidé tam tančili, radovali se. Haiťané jsou silně věřící a takové slavnosti prožívají naplno. Ráno se tam slavila navíc i svatba.

Zatímco loni jsem se tam dívala mezi zdmi rovnou do nebe, letos je kostel znovu krásný a lidé v něm jsou plní radosti. Ráda bych proto poděkovala všem dárcům, díky kterým můžeme na Haiti společně pomáhat.

ALENA SCHEINOSTOVÁ
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay