Celý život jako škola

Vydání: 2015/36 Nové církevní školy se otevírají dětem, 1.9.2015, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy 36

Začátek září znamená začátek školního roku. Nakupují se školní potřeby, dětem se sestavuje rozvrh, nastávají povinnosti a pevnější denní řád. Škola se musí vychodit, nic naplat. Náš největší teoretik výchovy Jan Amos Komenský však zastával názor, že škola se naopak nikdy ukončit nemá! A že se týká všech generací. Aby to vysvětlil, napsal o tom svou – příznačně nedokončenou –  Vševýchovu.


Celý život je školou, která připravuje člověka na věčnost.Ilustrační snímek archiv KT

Komenského Vševýchova je součástí jeho zamýšleného veledíla Obecné porady o nápravě věcí lidských. Ačkoli zůstala jen nástinem, právě zde Komenský koncipuje výchovu jako celoživotní úkol člověka. V tom překračuje svá jinak mnohem propracovanější didaktická díla, jako například Velkou didaktiku nebo Informatorium školy mateřské.

Od kolébky až po hrob

„Proto je nutno celý lidský život pojímat jako přípravu, jako školu,“ tvrdí Radim Palouš ve své knize Čas výchovy, když aktualizuje Komenského vize. Zdůrazňuje při tom rozdíl mezi naším běžným pohledem na vzdělání a pojetím Učitele národů. Zatímco pro nás je vzdělání a kvalifikace prostředek k nabytí určitého vybavení pro život z hlediska zajištění obživy, v Komenského Vševýchově tento aspekt také nechybí, ale jde mu zároveň o víc – totiž aby se člověk stal v životě tím, čím má být z hlediska svého vyššího určení. Komenský celým svým pedagogickým dílem ukazuje k otázkám smyslu i celku. V tom je křesťanským i autenticky katolickým autorem – třebaže náleží k české reformaci.

Všichni jsme v Boží škole: od kolébky až po hrob. Celý náš život má být přípravou na věčnost. Pochopíme-li to, pochopíme i časnost a své úkoly v ní. Vždyť nejde jen o to, vydělat si, zajistit děti, postavit dům či poznat svět, ale (zejména) i o to, naladit se na to, co má trvale udržitelnou platnost, co obstojí pod zorným úhlem věčnosti. Celý náš život je poutí ke světlu, k věčnosti, k nekonečnému, a proto i celý náš život je přípravou – a tedy školou. Tak to osvíceně chápal Komenský a my bychom ani dnes neměli jeho apel přeslechnout. Když přivádíme své potomky do školy, když jim zařizujeme kroužky, když začínáme znovu sledovat jejich studijní výsledky, neměli bychom zapomenout na naše vlastní „školní“ úkoly. Žádná část lidského života totiž není podle Komenského vyňata z Boží školy.

Uspořádat si priority

V Komenského Vševýchově zní jako refrén důraz na tři prostředky poznání. Jsou to kniha světa (svět plný výtvorů kolem nás), kniha mysli (rozum v nás) a kniha Písem (Zjevení Boží). Jde tu vlastně o trojí Boží slovo: učiněné, myšlené a vyřčené. Tyto tři knihy nazývá Komenský „prameny moudrosti“.

Ve svém díle podtrhuje to, co lidově nazýváme „tah na branku“, což je možné jen tehdy, má-li člověk jasno ve svých prioritách. „Příkladem budiž Alexandr Veliký, který v tak kratičkém věku vykonal tak veliké skutky, nic neváhaje; neboť zvítěziv nad městem nebo národem, neuvázl tam ani se neoddal nečinnosti (zcela opačně než Hannibal v Kampanii), nýbrž vždycky zamířil výše. A nedobýval měst a hradů po jednom (nebyl by mu stačil věk), nýbrž jen ty nejdůležitější; po jejich přemožení vzdávalo se všechno ostatní dobrovolně. Jedině předčasná smrt přerušila běh vítězství a zabránila, že se nestal přemožitelem světa.“ Proč Komenský tak zdůrazňoval Alexandrovu strategii? Má nám být jasný cíl veškerého lidského úsilí: získání věčnosti. A proto ve složitosti a spletitosti života mají lidé učinit to, co Alexandr: obrátit svou sílu na hlavní věci. Uspořádat si priority, to je i dnes naprosto zásadní.

Péče o dítě má podle Komenského začít ještě dřív, než se narodí: „I pole se připravuje dříve, než se osije; a také semeno se obstarává, aby bylo zaseto jen dobré a čisté; po zasetí se opatrně zavláčí a teprve pak se svěří Božímu požehnání.“ Podobně se vyjádřil i křesťanský psycholog Jaro Křivohlavý, který na otázku, kdy se začít s dítětem modlit, odpověděl: „Ještě před jeho narozením.“

Učitel národů přitom zdůrazňuje, že „celá naděje na všeobecnou nápravu věcí závisí na první výchově“. Chyby, kterých se při ní dopustíme, se projeví v celém dalším životě. A nejpřirozenější učitelé v této škole jsou rodiče. V tom se ukazuje Komenský jako značně moderní. I dnešní dětští psychologové zdůrazňují, že to, co jako rodiče dítku vštípíme do jeho tří let, se stává určujícím.

Podle Komenského mají být miminka kojena nejen mateřským mlékem, ale také mlékem milosti Boží – modlitbami, křtem a dobrou výchovou. Po úvodní a kojenecké třídě přichází podle něj „třída žvatlání a prvních krůčků“. Děti se mají učit pojmenovávat věci kolem sebe. Ale už i v tomto věku mají také tělesně cvičit, přivykat na pohyb. Dětem se nikdy nesmí dovolit jen líně civět. Zahálka je v očích Komenského hrobem za živa. A spíše se mají vybírat pohybové hry než klidové – raději skákat, než hrát karty. Dnes tedy spíše: raději sport než počítače! Přemrštěné prodlévání před monitory je morem dnešní mládeže. Zatímco virtuální život se jim nabízí hned po zapnutí obrazovky, ten skutečný jim uniká mezi prsty.

Mladé i nejmladší generaci je třeba od počátku také praxe. A to v každém směru – i v tom církevním. Jestliže Platón, jak říká Komenský, doporučoval brát s sebou děti do bitev, aby otcové tím statečněji bojovali a děti se od nich učily statečnosti, Komenský doporučuje brát už děti na bohoslužby, aby se naučily sedět klidně a chovat se přiměřeně těmto slavnostním chvílím.

V posledním roce dětství, kdy ratolesti zvládnou čtení, se jim mají postupně dávat k prohlížení a četbě dvě knihy: Orbis pictus a příruční biblička (biblická dějeprava). Pomalu se v nich má rozněcovat láska ke knihám. To je čas na náboženství podle vhodných učebnic. A že jich dnes nemáme vůbec málo!

Cílem školy chlapectví bude zajistit čilost tělu, smyslům a duchu, tj. cvikem utvrdit pohybovou schopnost, rozvinout představivost i paměť, začít pěstovat rozumovou schopnost skrze základy věd a získat základy moudrosti a zbožnosti.

Zajímavé je, že Komenský rozlišuje nauku o Bohu a nauku o Písmu. Nauka o Bohu zřejmě podle jeho pojetí souvisí s naukou o přírodě. Není tu cítit novověký rozpor mezi poznáním Boha a přírodními vědami. V tomto směru rozvíjí teologii stvoření i papež František ve své encyklice Laudato si´.

Cílem školy mladosti je dosáhnout plného harmonického univerzálního světla k dosažení moudrosti, ctnosti a víry. Prostředkem se má stát celý svět, celá kniha mysli a celá kniha Písem.

Upoutal mne Komenského návrh na zhotovení knihy, která by objasnila celou vševědu. A byly by do ní vloženy vybrané sentence, jako například: „Chceš-li býti králem, dám ti království – kraluj sám sobě. Chceš-li býti filosofem, dám ti zdroje světla – poznávej sebe sama! Jestliže knězem, dám ti chrám a oltář – tvé srdce; obětuj každodenně Bohu sebe sama.“

K četbě Bible Komenský zase doporučuje podtrhávat si význačnější výroky, snažit se je zapamatovat a opakovat si je denně, týdně a měsíčně. Student má podle něj přečíst denně čtyři kapitoly z Písma (dvě ráno, dvě večer).

A třeba cestování by se mělo podle Učitele národů postupně odvíjet od „otcovské země“ („aby nehleděli jinde býti orly, jsouce doma krtci“), pak teprve k sousedům a do vzdálenějších zemí.

Škola dospělosti a stáří

Každý člověk si má na počátku dospělosti vytknout cíle, kterých by chtěl dosáhnout. Budeme-li příliš váhat a těkat, spláčeme nad výdělkem. Nutnost stanovení cílů zdůrazňuje i moderní autor Dale Carnegie: „Bez konkrétních cílů se budeme jen tak potloukat životem, aniž ho opravdově naplníme. Jen marníme čas, protože nemáme pocit naléhavosti. Nemáme žádné termíny. Nic se nemusí udělat právě dnes. Je možné ledacos odsunout na neurčito. A jsou to cíle, které nám mohou dát směr a pomohou nám, abychom byli soustředění.“

V tomto období má být podle Komenského kladen důraz na přičinlivost, hospodárnost, denní modlitby. Zvláště v pozdějším mužném věku se má spěšně dokončovat, co je započato. Je ale třeba vzít v úvahu, že lidé v Komenského době se dožívali kratšího věku než dnes. Zejména za třicetileté války, kdy řádily různé epidemie.

Dobře zemřít

Protože celý život je školou, která člověka připravuje na věčnost, je jí i stáří. Člověk v této životní fázi má myslet na věci poslední, neboť není umění zemřít, ale je kumštem dobře zemřít. Ostatně i podle Platóna je filozofie přípravou na smrt. Jde zajímavé, jak Komenský kombinuje moudrost Písma svatého s řeckou filozofií, nejvíce snad Šalomouna s Platónem a Senekou.

Komenský v této souvislosti uvádí dva výroky z klasiků, které se vzájemně doplňují: „Vladař má umírat stoje!“ a „Propusť zavčas stárnoucího koně.“ První výrok je Vespasiánův, který do poslední chvíle – přestože byl smrtelně nemocen – konal své vladařské povinnosti (chtěl být zasažen smrtí při výkonu svého povolání). Ten druhý citát poukazuje na to, že životní orba má být dokončena se ctí. My si dnes v této souvislosti nemůžeme nevybavit odlišné, a přece se doplňující přístupy obou předchozích papežů k výkonu jejich funkcí: Jana Pavla II. a Benedikta XVI.

Na závěr jsou uvedeny dvě přiléhavé modlitby z Písma: „Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji“ (Simeon) a „Pane Ježíši, přijmi ducha mého“ (Štěpán). Na školu stáří navazuje „blahé umírání“, tj. škola smrti. Na smrt má však člověk myslet v každém věku. Autor pak vyjadřuje naději, že se také skrze toto dílo podařilo odkrýt a znásobit prostředky a způsoby k rozjasnění Božího světla, které přispěje k všeobecné nápravě věcí lidských. O tuto nápravu bychom měli usilovat i v naší době. Komenského ideál by ani dnes neměl být opomíjen. Jeho neustálé vztahování se ke smyslu a celku věcí navíc rezonuje s integrální ekologií současného magisteria.

Autor čerpal z Komenského Vševýchovy v překladu Josefa Hendricha, která vyšla ve Státním nakladatelství v Praze v roce 1948.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay