Vydání: 2017/10 Čas na postní obnovu, 7.3.2017, Autor: Jiří Prinz

Modlitby, přednášky, bohoslužby, ale také hudební vystoupení či divadelní představení. Program duchovních obnov je bohatý. Někde k ní nabízejí kulturu, jinde třeba rodičům pohlídají děti. Rovněž nabídka témat je rozmanitá a vybrat to správné klade nároky i na samotného exercitátora. „Tomu, kdo obnovu připravuje, bych radil, aby se nechal inspirovat liturgií postní doby, ne zvykovým chápáním postu,“ říká pastorální teolog Mons. Aleš Opatrný a pokračuje: „A ten, kdo jednodenní obnovu absolvuje, by asi udělal nejlépe, kdyby si vybral jedno jediné téma, které si nechá náplní obnovy osvětlit a jemuž se v modlitbě a rozjímání věnuje. Nebo aby mu obnova byla jednou hlubokou přípravou ke svátosti smíření. Pokud chce člověk stihnout‘ pět témat v jednom dni, nevěnuje se nakonec žádnému,“ varuje.
Je to dobrodružství
Stejné mínění má i generální sekretář ČBK P. Stanislav Přibyl, který povede obnovu v závěru postní doby. A na jaké téma? „Duchovní obnova, která mě čeká, bude před Svatým týdnem. Liturgie je v tomto období tak bohatá! Vysvětlit všechny symboly, které mají svůj hluboký základ v tom, co nazýváme ‚velikonoční tajemství‘, tedy utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíšovo – to je opravdu dobrodružství,“ říká P. Přibyl.
Postní obnova pro něj představuje příležitost k rozvoji vlastního duchovního, ale i kněžského života. „Připravuji se jednak dlouhodobě, tedy stále něco čtu, přemýšlím o tom a modlím se, a pak i bezprostředně, kdy jde spíše o nalezení nějakého příběhu, který by jednotlivé duchovní zkušenosti spojoval v celek. Někdy si i něco napíšu, ale taková příprava je spíš méně častá, protože lidé mi pak říkají, že je to moc ‚kožené‘,“ vysvětluje P. Přibyl.
Věřící mají od rekolekcí různá očekávání, chtějí se zdokonalit nebo najít odpovědi na otázky, které je trápí. „Věřím, že se na duchovní obnově dozvím, jak mohu co nejlépe pomáhat lidem v nouzi. Zejména jak jim projevovat soucit,“ říká pražská farnice Lenka Prasličáková, která se zúčastní obnovy věnované milosrdenství. „Doufám, že zjistím odpověď třeba na otázku, zda je milosrdné dávat almužnu lidem, kteří o ni prosí, i když stejně víme, že někteří ji třeba propijí. Anebo zda je milosrdné půjčovat lidem, kteří potřebují splatit dluhy, i když víme, že je to nenaučí hospodařit s penězi? Jak moc máme projevit soucit, aby to nebylo ke škodě člověka?“ ptá se.