Čas k nářkům za Daniela Reynka

Vydání: 2014/40 Nuncius Leanza korunoval Palladium, 30.9.2014, Autor: Aleš Palán

Celé sobotní dopoledne na Vysočině drobně pršelo. Teprve když nejbližší příbuzní Daniela Reynka spouštěli rakev s jeho tělem do hrobu, vysvitlo slunce. Na obloze nad Petrkovem se objevily vysoké mraky, právě takové, které měl fotograf rád.
 
 
Tělo Daniela Reynka uložili do hrobu nejbližší příbuzní. Snímek autor
 
Daniel Reynek zemřel 23. září ve věku osmdesáti šesti let. Ve Svatém Kříži byl o čtyři dny později uložen do rodinné hrobky ke svým rodičům, básníku a grafikovi Bohuslavu Reynkovi a francouzské básnířce Suzanne Renaud.
 
„Je čas k nářkům i čas k tanci,“ citoval při zádušní mši P. Jakub Jan Med OPraem z knihy Kazatel. Připomněl tak rodině i zaplněnému kostelu, že Daniel zemřel po naplněném životě a odchod si svým způsobem přál: „Přijal okamžik, kdy je nutné odejít.“ Daniel Reynek nechodil do kostela od smrti své manželky Květy, a jak byl v jiných oblastech otevřený, o víře mluvil nerad. Nemohl se s tou ztrátou smířit. „S Pánem Bohem se trochu hádal. Byl to dialog, zápas o víru a její podobu,“ připomněl P. Med, který patřil k blízkým přátelům zesnulého.
 
„Daniel byl nadán velmi citlivou duší – a ta působí velké utrpení. Má za sebou konfrontaci, s kterou se musíme i my jednou vypořádat,“ prohlásil kněz ve svém vystoupení. Hovořil civilně a stručně, právě tak, jak by se to Danielovi líbilo.Svého tatínka doprovodili k hrobu dcera Veronika, syn Michael, další příbuzní a stovky přátel. Mezi nimi například Dana Němcová, Miloš Doležal, Jiří Škoch, Tereza Sumová, manželé Halasovi a další. Kunsthistorik Jiří Šerých si připomněl pohřeb Danielova otce Bohuslava Reynka: „Vepředu průvodu šli stařečkové s hůlkami, kteří udávali rytmus pohřebnímu vozu.“
 
Daniel Reynek se narodil l9. června 1928 v La Tronche u Grenoblu, o rok později přišel na svět jeho bratr Jiří – ten kvůli chatrnému zdraví nemohl na pohřeb přijít. Mezi Francií a Petrkovem rodina zprvu pendlovala. Kvůli válce a komunismu bylo cestám odzvoněno a Daniel tím nemálo trpěl. Se svým tatínkem začal postupně tisknout jeho grafiky, posléze vytvořil i sérii novotisků.
 
Sám bral do rukou fotoaparát, fotil detaily – pavučiny, chmýří, lístky – a skládal je na sebe. Vznikaly specifické koláže plné něhy a jemnosti. Dlouhou dobu se Daniel zdráhal své fotografie vystavovat, teprve v posledních letech se zejména díky péči Františka Nárovce uskutečnilo několik jeho výstav.
 
„Ani teď nemusíme o Danielovi mluvit v minulém čase,“ vyjádřil pocity mnoha přítomných P. Jakub Med.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay