Bůh ochraňuj královnu...

Vydání: 2007/13 Proč mladí lidé (ne)vstupují do řádů?, 27.3.2007, Autor: Zora Freiová

... zpívá se v britské hymně, a už přes půl století se toto přání vztahuje k jediné osobě: Alžbětě II. Někteří její poddaní ji milují a ctí, jiní se netají tím, že by se klidně obešli bez ní. I v dnešní době však královna zůstává jedním ze symbolů Velké Británie, znakem tradice a kontinuity. O této panovnici, lépe řečeno o jediném týdnu její vlády, pojednává film Královna režiséra Stephena Frearse.

Většina z nás má tu událost ještě v dobré paměti: 31. srpna 1997 obletěla svět zpráva o tragickém skonu princezny Diany, na němž nesli vinu senzacechtiví novináři a fotografové. A mnozí si jistě vzpomenou, že zatímco televize přinášela záběry truchlících lidí, kteří zasypali brány Buckinghamského paláce květinami, královská rodina mlčela. Film Královna hledá a do značné míry patrně i nalézá odpovědi na otázku, jaké důvody a zároveň důsledky toto mlčení mělo.
Hlavními protagonisty filmu jsou královna Alžběta a čerstvě zvolený mladý premiér Tony Blair. Těžko si lze představit ostřejší kontrast: svrchovaná představitelka starých pořádků a tradic versus labouristický předseda slibující radikální modernizaci společnosti. I jejich reakce na tragickou zprávu je diametrálně odlišná. Blair pohotově odhadne, že Dianina smrt vyvolá mezi lidmi nebývalou odezvu, a vystoupí se smutečním projevem, v němž nazve Dianu „princeznou všech“. Královna (kterou zpráva zastihne na jejím sídle ve Skotsku) Blairovi sdělí, že nikdo z královské rodiny se k Dianině smrti vyjadřovat nebude, jelikož do ní už nějaký čas nepatřila.
Během následujících dní se situace rychle vyostřuje. Veřejnost stále hlasitěji volá po projevu smutku z královniny strany a začíná jí dokonce připisovat část viny za Dianinu smrt; Alžběta trvá na svém, odmítá veřejně vystoupit a předčasně se vrátit do Londýna. Blair se ji telefonicky snaží přimět k ústupkům. Podaří se mu to až ve chvíli, kdy se podle průzkumů veřejného mínění každý čtvrtý Brit přiklání ke zrušení monarchie.
Nesmíme zapomínat, že jde o uměleckou licenci, nikoli o dokument (třebaže s využitím autentických záběrů); přesto lze říci, že film důvěryhodně osvětluje drama oněch dní a přináší divákům hned několik klíčů k pochopení královnina jednání. Alžběta II. se celý život řídí zásadou, že služba poddaným stojí na prvním místě a nesluší se ji směšovat s osobními emocemi – ty je třeba pečlivě skrývat. Zároveň je ke své službě pomazaná Bohem, je pokračovatelkou linie, která sahá až k svatému králi Eduardu Vyznavači, a jako taková nemůže své chování přizpůsobovat přáním davu. Za dobu její vlády došlo k posunu hodnot, kterému, jak sama v závěru filmu říká, asi nikdy neporozumí. Lidé od ní očekávají okázalé projevy smutku, zatímco ona je připravena jednat zdrženlivě. Postoj veřejnosti ji zraňuje, ve své rodině se nemá o koho opřít – uprostřed tíživých událostí je v podstatě sama. Její velikost spočívá ve schopnosti zachovat se tak, jak jí velí nutnost dané chvíle, a vyrovnat se s tím se svou typickou důstojností a grácií.

CO SKRÝVÁ MAJESTÁT
Film získal řadu ocenění, z nichž nejvýznamnější byl Oscar za hlavní ženskou roli: po právu jej získala vynikající Helen Mirrenová, jejíž přerod v panovnici je naprosto přesvědčivý. Michael Sheen v roli Tonyho Blaira je jí zdařilým protihráčem. Méně podařené jsou některé vedlejší postavy, například královna matka nebo princ Charles – tomu však vložil scénárista do úst jednu zásadně důležitou větu, umožňující nám lepší vhled do celé situace: „Diana, kterou lidé milovali, ta jejich, veřejná, je někdo úplně jiný než ta soukromá, kterou jsme znali my.“
Divák si z kina odnáší poznání, že upjatý královský majestát může skrývat křehkost a nejistotu (scéna s jelenem a moment, kdy holčička v davu daruje Alžbětě květiny), stejně jako humor („nikoli, pane Blaire; podle protokolu mám vyzvat k sestavení vlády já vás“) a nečekané znalosti (při nehodě auta). Vždyť i královna je jen člověk. Bůh ji ochraňuj.


Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay