Bůh bez církve je jako teorie bez praxe

Vydání: 2005/42 Věřím v Boha, ne v církev, 11.10.2005, Autor: Josef Čunek

Maminka přináší dítě ke křtu. Kněz spolu s radostí, že se zrodí nový křesťan, zvažuje, zda též přibude opravdu živý kámen do stavby církve. Jak rodiče připravit, aby křest svého dítěte skutečně chápali jako zrození pro Boha a pro nový život v církvi? Často stojíme tváří v tvář šťastným rodičům, kteří ale před knězem vědomě či podvědomě ukazují postoj: obřady ano, život v církvi (tedy modlitbu, náboženskou výchovu, nedělní mši, další svátosti) ne.

Život je velmi zajímavý a člověk je hodně zvídavý. Rád klade otázky a rád nachází odpověď. O prvních Letnicích, kolem roku 33 našeho letopočtu, se ukázal v tomto světě nový jev, zrodilo se nové Tělo, narodila se církev. Od té chvíle se lidé nepřestávají ptát: „Man hú“ - co to je? Církev je ve většině jazyků rodu ženského; a víme, jak nesnadné je porozumět ženství. Můžeme tedy vůbec proniknout její nitro? Vše, co je, je poznatelné. Avšak ne vše, co existuje, obsáhneme rozumem. Manželství a rodičovství například vzniká na hlubší a krásnější bázi, než je jen logika. Do žaludku vkládáme hmotné věci, do rozumu logické a v nitru nacházíme věci láskyhodné, tedy úplně poznatelné jen láskou.

Církev stále žije a bude růst, protože stále budou matky, které mají srdce a schopnost poznávat láskou. Po křtu si taková maminka posadí dítě do klína, denně ho pak bere za ručku a učí ho vpisovat do srdce světlo, vděčnost, kříž. Pokřtěná rodina, církev se rozrůstá.

DVĚ TEPNY

Od malička jsem ministroval a dvě „tepny“ církve, kostel–fara mne vždy čímsi přitahovaly. Dnes vím, že fara svou pohostinností a kostel svou výjimečností. Ministrant je blízko oltáři-tajemství a blízko lidem-pestrosti života. V mém rodišti býval kostel nabitý a ve všední dny skoro plný. Liturgie, hry na faře, malé sladkosti ze svatebních obřadů, kontakt s mnoha kněžími z masa a krve, to byla má první „duchovní formace“. Co mohu tedy říci o církvi než mluvit o vděčnosti, bolesti rodičky a jistotě domu na skále?

BOHOLIDSKÁ UDÁLOST

Církev je událost - tak veliká, že slovenské vydání nového katechismu má pod heslem „církev“ jako první odkaz: „církvi pomáhají andělé“. Církev je boholidská událost, proto andělé stojí při Marii, dívce z Nazareta, zpívají nad Betlémem, žasnou a zachycují Krev na Golgotě, jásají nad Marií a apoštoly při Letnicích. Církev je boholidská jako je každý z nás otco-mateřská událost. Vyrovnanost člověka tedy velmi spočívá v rovnosti vztahu k otci a matce, k duši a tělu, Bohu a církvi.

KLÍČE

Proč nestačí jen Bůh bez církve? Protože člověk je bytost společenská a vzdělavatelná, homo přemýšlivý. Tedy za prvé: rodina, obec, národ, svět jsou společenství omezená časem, hranicemi, smrtí. A navíc zatížená nedokonalostí a nedostatkem spravedlnosti. Touha po dokonalé společnosti v nás neutichne. Církev otvírá dveře k věčnému společenství spravedlnosti a pokoje. Lidé křtem do ní zrození vstupují do rodiny, lidu bez hranic, rostou do sourozenectví v Kristu se všemi pokřtěnými. Za druhé: člověk je zvídavý, touží po pravdě. Dříve či později se každý dostane k otázce na původ života, věčnost, bolest, smrt, Boha. Jen v církvi jsou klíče k úplnému poznání Boha. Učí nás totiž, že na tyto otázky dostaneme odpověď jen uvažováním spojeným s praxí, že k tajemství člověka se nejvíce přiblížíme skrze Boha a Boha poznáme jen láskou k bližnímu, ke všem lidem. Bůh bez církve je pro nás jako duše bez těla, teorie bez praxe.

DUŠE I TĚLO

Před několika lety jsem se učil a pomáhal ve Vatikánském rozhlasu. Tam jsem si uvědomil novou zkušenost: mohl jsem se dotknout duše i těla církve. Kde jinde více pocítíme člověčinu křesťanstva než ve Věčném městě... A zároveň kde jinde by svět mohl jasněji nahmatat duši církve? Víme, kolik malicherností provází nejen nás křesťany obyčejné, ale i různé monsignory, což je v Římě viditelnější, směšnější i dráždivější. Uvnitř je však duše! Kdo by ji po delším čase v srdci křesťanstva nezachytil!? Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay