Budoucnost Haiti je ve vzdělávání

Vydání: 2007/35 Hurá, škola začíná, 28.8.2007, Autor: Ivana Jeništová

Příloha: Doma

Pierre Armand
Pochází z jihozápadní části Haiti, 73 let, vdovec, má dva syny – Joëla a Patrika – a adoptovanou dceru. Studoval práva a mezinárodní školu diplomacie na Haiti, poté v USA ekonomické vědy, kde získal doktorát. V letech 1985–86 se vrátil na Haiti a stal se zástupcem Organizace pro rozvoj Haiti. Nyní žije v USA na Miami. Dlouhodobě se snaží o zlepšení celkové situace Haiti.

Před dvěma lety jste kandidoval na prezidenta republiky Haiti. Působil jste v politice i před tím?
Za vlády prezidenta Duvalliera jsem působil v opozici. Po posledních volbách jsem se zapojil do vytváření konstruktivních změn, které by nastartovaly dlouhodobé zlepšení katastrofální situace na Haiti. Pracoval jsem na vytvoření nové konstituce na Haiti, jsem autorem návrhu, aby dosavadní prezidentský systém vlády byl rozdělen mezi prezidenta a premiéra, jak je to obvyklé třeba ve Francii či Německu.

Žijete v USA, jak se vám daří pomáhat své zemi ze „zámoří“?
Byl jsem vyslán na Haiti založit tam organizaci pro rozvoj, pomohl jsem založit haitsko-americkou dobrovolnickou agenturu, která spojuje 200 humanitárních organizací pomáhajících na Haiti. V poslední době mám pocit, že největší pomoc dostáváme z České republiky – od Charity.

Jaká je situace katolické církve na Haiti?
Haiťané jsou hluboce věřící lidé. Zatím největší podíl na životě církve mají misionáři – obláti, ale působí tu také menší křesťanská společenství. Podporu vlády mají – první ministryní vlády je bývalá ředitelka Caritas Haiti, a tak ví hodně o potřebách a problémech obyvatel. Zatím se vláda snaží, aby lidé měli co jíst, to je nejpalčivější problém Haiti. Zasazuje se i o změnu politiky ve prospěch lidí.

Arcidiecézní charita Olomouc pomáhá na Haiti, konkrétně v Baie de Henne, od roku 2005. Vidíte nějaký účinek této snahy?
Ve farnosti P. Romana Musila Baie de Henne je vaše pomoc hodně vidět. Nová škola plná dětí, solární panely na čerpání vody, dva lékaři, kteří ošetřují zraněné a nemocné – to všechno v jiných oblastech Haiti chybí. Snad se jednoho dne dočkají zlepšení všichni, k tomu je ale třeba vzdělaných a schopných lidí, které vychovají školy.



Joël Armand
Syn Pierra Armanda, narodil se v USA, 40 let, svobodný, ale zasnoubený a chystá se oženit. Má bratra Patrika a adoptovanou sestru z Haiti. Maminka vyučovala sociologii na univerzitě, zemřela před dvěma lety. Joël je sociální pracovník se zaměřením na rodiny s dětmi, působí v New Jersey.

Váš otec se po celý svůj snaží aktivně pomáhat své zemi, pracuje pro zlepšení situace obyvatel Haiti. Je vám příkladem, jdete v jeho stopách?
Určitě. Momentálně pracuji v sociálních službách s rodinami a dětmi v USA, ale velmi mne zajímá, jak změnit svět, jeho pohled na Haiti i podmínky života Haiťanů. I když jsem se tam nenarodil, cítím to jako poslání.

Jste sociální pracovník, můžete své zkušenosti využít i v práci pro Haiti?
Ano, na Haiti je plno dětí, které mají podobné problémy jako americké děti. Ve Spojených státech je hodně opuštěných dětí, ale na Haiti je situace horší – chybí tam systém pomoci ze strany státu.

V čem vidíte nejúčinnější formu pomoci dětem na Haiti?
Je to běh na dlouhou trať – budoucnost Haiti je ve vzdělávání. Na prvním místě je nutné všude vybudovat školy, ustavit systém vzdělávání. Pak je důležité vybudovat systém podpory rodin, aby byly schopny posílat své děti do školy.

Na Haiti to nebude lehké, vzhledem k situaci, v které se země zmítala dlouhé roky...
Opravdu to vidím jako velmi složité. Na Haiti je situace velmi složitá, všude vládne neuvěřitelná korupce. Je třeba se jí zbavit. Je také nutné, aby vláda změnila svůj pohled na obyvatele země, aby začala pracovat pro ně.

Celková situace na Haiti může vyvolávat depresivní pocity. Daří se vám zachovat si optimismus v otázce budoucnosti své země?
Už jsem skoro ztrácel naději, že je vůbec možné cokoli změnit. Na Haiti chybí základní věci pro normální chod země. Chybí infrastruktura, neexistuje systém školství, sociální systém, zdravotnictví, prostě všechno, nad čím lidé z civilizovaných zemí ani nepřemýšlejí, bez čeho si život nedovedou představit. Ale když vidím, kolik cizinců Haiťanům pomáhá, optimismus se mi vrací. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay