Budoucnost Evropy a rodina

Vydání: 2008/42 Pontifikát Pia XII., 14.10.2008

Příloha: Perspektivy

Začátkem září navštívil Prahu prezident Francouzských sociálních týdnů a spolupracovník Evropské komise pan Jérôme Vignon. Do Prahy přijel na pozvání kardinála Miloslava Vlka a v Arcibiskupském paláci přednášel a diskutoval na téma „Naléhavost křesťanského sociálního myšlení v dnešní Evropě“.

Jaké hodnoty by měli dnes podle vás křesťané přinášet do společnosti?
Naději. Rozhodně naději. Přínos křesťanů v současné době, kdy musíme čelit mnoha problémům, jako jsou například demografické otázky, svoboda podnikání, důstojnost zaměstnanců, nezaměstnanost, situace starých, stále opuštěnějších lidí, nemůže spočívat jen v jejich politickém řešení. Vize křesťanů, kteří ukazují, že je možné zachovávat principy slušnosti jak ve společnosti, tak i v individuálním chování, je ve své podstatě celistvá. U křesťanů jde jak o osobní morálku, tak i o etické chování institucí; spravedlivý zákon musí jít ruku v ruce se spravedlivým chováním jednotlivce.

Mnozí ale soudí, že v dnešní Evropě se náboženské hodnoty vytrácejí...
Ono se vytrácí spíše samo náboženství, ale hodnoty, jichž je nositelem, si mnoho lidí osvojilo, přestože se domnívají, že s náboženstvím nemají nic společného. V současné době jsme například svědky stále většího důrazu kladeného na rodinu. Když se nějakého Evropana zeptáte, jaké hodnoty pokládá za nejdůležitější, většinou vám odpoví, že na prvním místě je to rodina. A až na druhém dobrá práce. Nikdo samozřejmě nepřizná, že význam, jaký Evropané přikládají spokojené rodině, vychází z křesťanských kořenů Evropy. My bychom ale dnes měli připomínat, v čem spočívá hodnota rodinného života a proč na něm lidem tolik záleží. Pro lidi je rodina důležitá, neboť právě v ní mohou ze sebe něco dávat, v ní se učí milovat, překonávat rivalitu, zbavovat se soutěživosti a zároveň i přijímat. Učit se dávat a učit se přijímat – to je pro soužití muže a ženy to nejdůležitější a člověk se to nenaučí nikde jinde než v rodině. Křesťané by možná měli prezentovat rodinu právě z tohoto pohledu a pak by jim možná bylo více nasloucháno.

Česká republika bude zanedlouho předsedat Evropské unii. Co může naše země nabídnout Evropě?
Je toho hodně. Máme za sebou zkušenost Slovinska, které bylo první z „nových“ zemí EU, která zajišťovala předsednictví. Od České republiky toho očekáváme opravdu hodně. Z mezinárodního hlediska může například Evropanům ukázat, jak se chovat vůči Rusku, může ukázat, že ten postoj má být sice korektní, ale pevný. Česká republika je zemí se silnou sociální tradicí. Zároveň bychom se měli znovu naučit, a to včetně České republiky, že je velice důležité mít fungující penzijní systém, fungující zdravotní systém. Od České republiky se rovněž můžeme poučit, co znamená svoboda pohybu. My na Západě už ani nevíme, jak velice je důležitá. Očekáváme, že ČR nám ukáže, že pracovní svoboda nemůže existovat bez možnosti odjet a zase se vrátit, mít svého zaměstnavatele, pracovat v zemi, kterou si člověk zvolí.

Evropský proces prožívá v současné době určitou krizi. Nemají na tom svou část viny i „nové“ země se svou častou „euroskepsí“?
Řekl bych, že jsou na tom stejně jako ostatní země. Sám jsem překvapen tím, jak se v tomto ohledu „nové“ země podobají těm „starým“. To znamená, že se u nich projevuje následující rozpor: na jednu stranu chtějí silnější, aktivnější Evropu, která by je více chránila, ale zároveň z individuálního hlediska nejsou schopny dát této Evropě možnost existovat, protože obyvatelé „nových“ i „starých“ zemí jsou příliš často zahleděni do vlastního materiálního pohodlí a nevěnují pozornost otevřené a bohaté vizi budoucnosti... Krize evropského procesu je hlavně kulturní krizí, která souvisí s tím, že u obyvatel převládají hodnoty typu vlastnit a mít, seberealizovat se na úkor hodnot jako je sdílení, solidarita a odpovědnost. Lze vůbec hovořit s obyvateli Evropy o budoucím projektu, jestliže jsou zaměřeni pouze na své osobní zájmy, jestliže je zajímá jenom to, co jim Evropa může přinést? Hovoříme-li o Evropě, měli bychom říkat – Evropa je naše budoucnost, je to budoucnost občanů. Ale protože tato otázka budoucnosti nemá pro mnoho obyvatel žádný smyl, Evropa se jim před očima rozplývá. Podle mne je krize Evropy především morální a kulturní krizí.

Jak se díváte na budoucnost evropských křesťanských stran?
Křesťanské strany se již nemohou považovat za výlučné nositele křesťanské víry. Křesťané se dnes angažují ve všech politických stranách, včetně sociálně-demokratických, byť ty jsou často protinábožensky naladěné. Specifikum křesťanských stran spočívá v tom, že náboženství pro ně hraje zásadní roli – to znamená, že na rozdíl od ostatních stran jsou vnímaví k působení náboženství ve společnosti. V současné době potřebujeme náboženství, aby demokracie vůbec přežily. To je téma pro křesťanské demokraty, tak jako je jím i otázka rodiny. Dokáží-li křesťanští demokraté upozorňovat na význam živoucí a stabilní rodiny coby základní jednotky soudržné, jednotné a nerozdělené společnosti, prokážou tím demokracii ve svých zemích obrovskou službu.
Rozhovor připravila Alena Gebertová


Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay