Buď zdráv, kříži, jediná naděje!

Vydání: 2015/9 Ochrání Evropa své Židy?, 24.2.2015, Autor: Zdeněk Jančařík

Paže Ukřižovaného jsou roztaženy, aby tě přitáhly ke svému srdci. Snímek Vojtěch Vlk

Tuto meditaci napsala Edita Steinová u příležitosti svátku Povýšení svatého kříže 14. září 1939 jako první ze šesti proslovů, které v letech 1939–1942 koncipovala pro představenou karmelitánského kláštera v Echtu.

Po tzv. Křišťálové noci, kdy po celém Německu Hitlerovi nacionální socialisté a příslušníci SS vyvolali židovský pogrom a kdy bylo vypáleno na 120 synagog, se 31. prosince 1939 uchýlila z kolínského Karmelu do karmelitánského kláštera v holandském Echtu. Po čase nalezla v tomto klášteře útočiště také Editina sestra Rosa. V době, kdy Edita Steinová psala tento text, už světová válka běžela na plné obrátky. První část úvahy tak nepřímo reaguje na německé napadení Polska 1. září 1939. V listě příteli Hansi Biebersteinovi, psaném na podzim 1931, vyjádřila Edita své tehdejší myšlenky: „Mám stále silněji dojem, že jsem se ocitla v napoleonských časech, a představuji si, v jakém napětí tehdy žili lidé ve všech končinách Evropy. Lze očekávat, že se události našich dnů stanou ,dějinami‘? Velmi ráda bych to vše viděla ve světle věčnosti. Uvidíme pak mnohem jasněji, jak slepí jsme vůči všemu.“

Sestra Terezie Benedikta od Kříže, později papežem Janem Pavlem II. prohlášená patronkou Evropy, se tehdy obracela k spolusestrám karmelitkám, ale s ohledem na dobový kontext má její text platnost i dnes. Poznámky psané kurzivou jsou redakční.

 

Kristus a Antikrist

„Buď zdráv, kříži, jediná naděje!“ – takto nás církev nabádá, abychom zvolali v době, která je zasvěcena rozjímání o hořkém utrpení našeho Pána Ježíše Krista. Přestože víme o velikonoční radosti, která následuje po ukřižování, připomínáme si dnes nalezení zmizelého kříže (Edita Steinová zde připomíná památku Nalezení svatého Kříže, která se tradičně před liturgickou reformou slavila 3. května).

Náš řád nás tímto svátkem uvádí k patě kříže, kde si připomínáme své slavné sliby. Ukřižovaný na nás shlíží a ptá se, jestli ještě máme dost síly, abychom dodržely, co jsme slíbily v hodině milosti. Má jistě důvod se tak ptát. Víc než kdy jindy je dnes kříž znamením, jemuž se odporuje (srv. 1. Kor 1,18). Poslové Antikrista (srv. 1 Jan 2,18) mu způsobují mnohem víc ran než Peršané, kteří ho uloupili před dávným časem (podle tradice byly ostatky svatého Kříže uneseny z Jeruzaléma roku 614 perskými nájezdníky, poté se znovu dostaly do rukou křesťanů). Plivou na obrazy kříže a snaží se kříž vytrhnout ze srdce křesťanů. Příliš často se jim to daří, a to i u těch, kteří Kristu kdysi slíbili, že ho budou následovat nesením tohoto posvátného znamení. Proto na nás dnes Spasitel shlíží s vážností a s obavou a každé z nás se ptá: Chceš zůstat věrná Ukřižovanému? Dobře to zvaž! Svět je v plamenech, právě vypukl zápas mezi Kristem a Antikristem. Rozhodneš-li se pro Krista, může tě to stát život. Dobře si rozmysli, co slibuješ. Složení slibů je velmi vážná věc. Před Pánem nebe i země činíš slib. Pokud tak nekonáš s posvátnou vážností a s vůli jej dodržet, upadneš do rukou živého Boha (srv. Žid 10,31).

 

Oprostit srdce

Před tebou visí na kříži Spasitel, protože byl poslušný až k smrti kříže. Přišel na svět, aby konal nikoli svou vůli, nýbrž vůli nebeského Otce. Chceš-li být nevěstou, musíš se také beze zbytku zříci své vůle a nemít jinou touhu než plnit vůli Boží. Jemným dechem Ducha Svatého k tobě promlouvá v nejhlubším nitru tvého srdce. Chceš-li být věrná svému slibu, musíš tomuto hlasu ve dne v noci naslouchat a následovat jeho přikázání. To však také znamená každodenně a provždy ukřižovat vlastní vůli a sebelásku.

Spasitel před tebou visí nahý, protože si zvolil chudobu. Kdo ho chce následovat, musí se zříci pozemských statků. Nestačí, že jsi nechala všechno venku za branou a že jsi vstoupila do kláštera. Také nyní musíš brát s vážností tento slib a vděčně přijímat, co ti Bůh ve své prozřetelnosti pošle; s radostí se zříci, čeho se zříci máš; nestarat se příliš o své tělo, o jeho malé požadavky a sklony, ale starat se spíš o ty, kteří ti jsou svěřeni; nedbat tolik o zítřek a o to, co budeš zítra jíst.

Spasitel před tebou visí s otevřeným srdcem. Ze svého srdce vylil krev, aby získal tvé srdce. Chceš-li ho následovat v posvátné čistotě, musíš své srdce oprostit od každé pozemské náklonnosti: jediným předmětem tvé touhy, tvých přání a myšlenek ať je ukřižovaný Ježíš.

 

Paže Ukřižovaného

Děsí tě vznešenost toho, co posvátné sliby žádají? Neboj se. Možná to, co jsi slíbila, přesahuje tvou slabou, lidskou sílu. Nepřesahuje to však sílu Všemocného – a ona se stane silou tvou, svěříš-li se mu a přijme-li od tebe slib věrnosti. Učinil to v den tvé profese a dnes to učiní znovu. Milující srdce tvého Pána tě zve k následování. Žádá tvou poslušnost, protože lidská vůle je slepá a slabá. Nemůže najít cestu, pokud se zcela nevydá do božské vůle. Žádá chudobu, protože ruce musí být prázdné (obraz, který byl drahý sv. Terezii z Lisieux jako duchovní postoj věřícího vůči Bohu: duchovní chudoba jako připravenost a smysl pro soucitnou, výkupnou a milosrdnou lásku Boží), prosté pozemských statků, aby byly s to přijmout statky nebeské. Žádá čistotu, protože pouze oproštěnost srdce od veškeré pozemské lásky uvolňuje srdce pro lásku Boží. Paže Ukřižovaného jsou roztaženy, aby tě přitáhly ke svému srdci. Žádá tvůj život, aby ti daroval svůj.

 

Ave Crux, Spes unica!

Svět je v plamenech. Požár může zasáhnout i naše srdce. Ale vysoko nad všemi plameny se vznáší kříž, k němuž plameny nedosáhnou. Je cestou od země k nebesům. Kdo ho obejme s vírou, láskou a nadějí, toho vytáhne vzhůru do náruče Trojjediného. – Svět je v plamenech. Chceš je uhasit? Vzhlédni ke kříži (srv. Zach 12,10). Z otevřeného srdce prýští Vykupitelova krev (srv. Jan 19,34). Ona zháší plameny pekla. Osvoboď své srdce věrným plněním svých slibů, a tehdy se do tvého srdce rozlije záplava Boží lásky, která tě pohltí a naplní všechny končiny země. Slyšíš nářek probodených na válečných polích od západu k východu? Ty nejsi ona lékařka nebo sestra, která by šla obvazovat rány. Jsi zavřená ve své cele a nemůžeš se k nim dostat. Slyšíš úpění umírajících? Chtěla bys být knězem a být jim nablízku. Máš úzkost z pláče vdov a sirotků? Ráda bys byla andělem útěchy a pomohla jim (srv. Lk 22,43). Pohleď na Ukřižovaného. Jsi s ním spojena jako nevěsta ve věrném dodržování posvátných slibů, jeho krev je tedy tvou drahocennou krví. Jsi s ním spojena všude jako on s tebou. Nemůžeš sice pomáhat, kde bys chtěla, jako lékařka, zdravotnice nebo kněz. Na všech frontách, na jakémkoli místě, kde zaznívá nářek, můžeš být silou kříže, všude ho může přinášet tvá milosrdná láska, láska pramenící z božského Srdce a z jeho drahé krve – láska, která tiší, uzdravuje a má výkupnou moc.

Oči Ukřižovaného na tebe shlížejí – a ptají se: Chceš znovu ve vší vážnosti uzavřít smlouvu s Ukřižovaným? Co mu odpovíš? „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68).

Ave Crux, Spes unica!

 

U příležitosti téhož svátku napsala Edita Steinová další meditaci 14. září 1941. Její rodina byla tehdy roztroušena po celém světě, jedna její část se ocitla v Severní Americe, sourozenci Paul a Frieda zůstali v bezvýchodné situaci ve Vratislavi. Její rodná sestra Rosa složila 25. července 1941 v Echtu sliby v karmelitánském třetím řádu. Sestra Terezie v textu předjímá svůj osobní kříž, který na sebe vezme v následujícím roce (zemřela v Osvětimi 9. srpna 1942 „rukou hříšníků“). Meditace je zde redakčně zkrácena.

 

Buď vůle tvá!

Buď vůle tvá! – To byl obsah Spasitelova života. Přišel na svět, aby plnil vůli svého Otce (srv. Kol 3,3). Nejen aby jeho poslušností byl smířen hřích neposlušnosti, ale také aby na cestě poslušnosti navrátil člověka jeho určení. Stvořené vůli není dáno, aby se zbavila sebestřednosti. Je však povolána, aby se sjednotila s božskou vůlí. Ustaví-li se toto sjednocení ve svobodné podřízenosti, je člověku dána možnost, aby se ve svobodě spoluúčastnil naplnění cíle stvoření. Pokud se svobodný tvor tomuto sjednocení vzpírá, propadá nesvobodě. Vůle člověka má v sobě prostor pro volbu, ale je vystavena tíhnutí tvorů, kteří ho svádějí do mnoha směrů, které směřují od Bohem chtěného rozvoje jeho přirozenosti, tedy od cíle, k němuž je ve své původní svobodě určen. S touto původní svobodou ztrácí tvor jistotu rozhodování. Je nestálý a rozkolísaný, vláčený pochybami a skrupulemi nebo se zatvrdí ve svém zmatení. Od této nemoci není jiného léku než cesta následování Krista, Syna člověka, jenž nejenže bezprostředně naslouchá nebeskému Otci, ale podřídil se lidem, kterým byl svěřen Otcovou vůlí. Bohem nařízená poslušnost osvobozuje zotročenou vůli z pout tvorů a vede ji zpátky ke svobodě. Proto je také cestou k očištění srdce.

 

Božská plodnost

Žádná pouta nejsou silnější než pouta vášně. Pod jejich tíhou ztrácejí tělo, duše i duch svou sílu a zdraví, jas a krásu. Stejně jako člověk propadlý dědičnému hříchu jen stěží dovede nakládat s majetkem, aniž se k němu připoutá, je v přirozené náklonnosti nebezpečí sklonu k nezdravé vášnivosti se všemi jejími devastujícími následky.

Bůh nám dal dva léčebné prostředky: manželství a panenství. Panenství je radikálnější, a právě proto asi také snazší cestou. Ale to jistě není nejhlubší důvod, proč po ní šel Kristus. Už manželství je velkým tajemstvím jako symbol spojení Krista s církví a zároveň jejím nástrojem (srv. Ef 5,23–27). Panenství je ale zároveň hlubším tajemstvím: je nejen symbolem a nástrojem spojení nevěsty s Kristem a symbolem nadpřirozené plodnosti církve, ale zároveň podílem na této plodnosti. Vyvěrá z hlubin božského života a navrací k nim. Věčný Otec daroval ve své bezvýhradné lásce svému Synu celé své bytí. A stejně bezvýhradně se Syn daruje svému Otci. Na této bezvýhradné vydanosti osoby osobě nemohlo přebývání Bohočlověka v časném životě nic změnit. Patří svému Otci na věky a nemohl se vydat žádnému člověku. Pouze ty, kteří se mu chtěli darovat, mohl přijmout do jednoty své boholidské osoby jako údy svého mystického Těla, aby je nabídl Otci. Proto přišel na svět. V tom spočívá božská plodnost jeho věčného panictví, že může duším nabídnout nadpřirozený život. A v tom spočívá také plodnost panen, které následují Beránka, že v nezmenšené míře a bezvýhradné vydanosti přijímají božský život a v jednotě s Bohočlověkem jako Hlavou mohou předávat tuto moc dalším duším, a tak Hlavě rodit nové údy.

 

Pod křížem se stane Matkou milosti

K božskému panenství náleží zásadní odmítnutí hříchu jako protikladu božské svatosti. Ale z tohoto odmítnutí hříchu pramení nepřekonatelná láska k hříšníkům. Kristus přišel, aby hříšníky vytrhl z hříchu a v hříšným duších aby znovu ustavil Boží obraz. Přichází jako dítě hříchu – jak ukazuje jeho rodokmen (srv. Mt 1,1–17) a celé dějiny Staré smlouvy – a vyhledává společnost hříšníků, aby všechny hříšníky světa připoutal k sobě a vynesl je na dřevo kříže, který se tím stává znamením vítězství. Proto panenské duše neznají strach z hříšníků. Síla jejich nadpřirozené čistoty nezná strach z poskvrnění. Láska Kristova (srv. 2 Kor 5,14) je pohání, aby sestoupili do nejhlubší noci. A žádná pozemská radost matky se nedá srovnat s blažeností duše, která může v noci hříchu zažehnout světlo milosti. Cestou k ní je kříž. Pod křížem se Panna Panen stane Matkou milosti (srv. Jan 19,25–27).

Přeložil, úvodem a vysvětlivkami opatřil P. Zdeněk Jančařík SDB.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika, Perspektivy

Diskuse

Překrásná fotka kříže. Zrušený uživatelský účet 25.2.2015 21:11
Re: Překrásná fotka kříže. Pedol 26.2.2015 10:02
Re: Re: Překrásná fotka kříže. Zrušený uživatelský účet 1.3.2015 17:22
Ono je to složitější Pedol 2.3.2015 00:56
Re: Ono je to složitější Zrušený uživatelský účet 2.3.2015 22:05
Re: Re: Ono je to složitější Pedol 2.3.2015 22:40
Není jiné cesty k Bohu než skrze Ježíše Nyvlt 25.2.2015 11:40
Kristus a Antikrist Pedol 24.2.2015 22:58
Re: Kristus a Antikrist Zrušený uživatelský účet 24.2.2015 23:24
pozoruhodná slova nalezl kardinál Caggiano Pedol 25.2.2015 11:12
Re: pozoruhodná slova nalezl kardinál Caggiano Zrušený uživatelský účet 2.3.2015 22:32
Re: Re: pozoruhodná slova nalezl kardinál Caggiano Pedol 2.3.2015 22:48
Re: Re: Re: pozoruhodná slova nalezl kardinál Caggiano Zrušený uživatelský účet 2.3.2015 23:56
Re: Re: Re: Re: pozoruhodná slova nalezl kardinál Caggiano Pedol 3.3.2015 10:45

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 22 24. – 30. května 2016

Brno dostává pomocného biskupa

Od soboty 21. května má brněnská diecéze nového pomocného biskupa. Stal se jím Mons. Pavel Konzbul.

celý článek


Nejmladší diecéze v Česku slaví

Mezi diecézemi v České republice je ta ostravsko-opavská mladá slečna – slaví teprve dvacetiny. Církev však na jejím území žije už stovky let. Rozvíjela se tu v různosti…

celý článek


Utichlo napůl české srdce nuncia

Symbolicky na svátek českého národního patrona sv. Jana Nepomuckého utichlo srdce kardinála Giovanniho Coppy.

celý článek


Gondoliér čelí životu vestoje

Benátští gondoliéři přivezli na letošní Svatojánské slavnosti Navalis gondoly typu caorlina, typické zpěvy, víno a sardinky. V rozhovoru pro KT jejich předsedkyně SILVIA…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay