Brněnské hranice svobody

Vydání: 2018/22 Statisíce lidí se nadechly posvátna, 29.5.2018, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy 22

Jak má křesťan reagovat, když má pocit, že je urážena či zesměšňována jeho víra? Tuto otázku opět nastolila kontroverzní inscenace Naše násilí a vaše násilí v brněnském Divadle Husa na provázku a emočně vypjaté dění kolem ní.

                                                                                                                                               © Jan Hrubý

Komentář Jiřího Zajíce

Není to zdaleka poprvé. Ve jménu umělecké svobody zvolí autor takové výrazové prostředky, které bolestně zasahují příslušníky nějakého náboženského vyznání. Poprvé v masivním měřítku se to týkalo filmu Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista. To byl rok 1988 a v Paříži kvůli tomu hořela kina a bylo mnoho zraněných.

Třicet let poté se v divadlech Evropy hraje provokativní představení chorvatského dramatika Olivera Frljiće Naše násilí a vaše násilí. Myslím, že kdyby neobsahovalo scénu, kdy fiktivní Ježíš sestupuje z kříže a znásilňuje muslimskou ženu, nezískalo by u nás nejen nějakou vážnou pozornost, ale ani sympatie: smyslem představení má být konfrontace naší evropské (a snad i křesťanské) citlivosti na násilí páchané ve jménu Alláha s necitlivostí na násilí působené muslimům jak v historii, tak přítomnosti příslušníky „křesťanské“ civilizace. Tedy právě v našich českých poměrech snaha, která má sotva šanci přivést lidi k zamyšlení, nebo dokonce vyvolat nějakou skutečnou celospolečenskou diskusi.

Přesto bylo brněnské představení vyprodáno (a na další zájemce se ani nedostalo). A určitá celospolečenská diskuse se rozeběhla. Odstartovalo ji odmítavé stanovisko českých a moravských biskupů, kteří jako odvetu odmítli záštitu nad jinou brněnskou akcí. Navázaly protesty některých politiků a diskuse na sociálních sítích i v celostátních médiích. Tuto sobotu se pak příslušníci krajně pravicového hnutí „Slušní lidé“ společně se Sládkovými republikány a několika desítkami křesťanů setkali před divadlem Husa na provázku, aby později dokonce vtrhli na jeviště a na čas (než byli vyvedeni policií) představení přerušili. Je to příležitost skutečně se zabývat dvěma důležitými otázkami. Ta první z nich se odvíjí od vyjádření jedné z účastnic toho protestu: „Musíme se naučit bojovat za naši víru, za našeho Boha, protože pokud ho někdo takovým způsobem uráží, ukazuje, že náš Bůh znásilňuje někoho, tak je to rouhání nejvyššího řádu.“

Souhlasím s tím, že se musíme jako křesťané (a katolíci zvlášť) naučit správně reagovat na podobné provokace. Pokud to totiž nebudeme umět – a zatím to tak vypadá –, tak nedocílíme toho, co bychom potřebovali: aby nám společnost (konečně) porozuměla, proč nás takové projevy zraňují, a že tím současně nebráníme jen sebe, ale celkovou kulturu soužití. Transparentům protestujících křesťanů dominovaly nápisy: „Ježíš zachraňuje hříšné před hněvem svatého Boha“ či „Ježíš Kristus tě může zachránit před peklem!“ Takové poselství ovšem po mém soudu vůbec nezprostředkovává to, co bychom v prvé řadě potřebovali společnosti sdělit. Totiž že Ježíš je skutečně pro nás někým mimořádně blízkým, skutečným Přítelem a Vzorem. Že útoky na jeho osobu jsou pro nás ještě horší než útok na nás osobně nebo naše nejbližší. Zkrátka bychom potřebovali české společnosti věrohodně zprostředkovat, že naše křesťanství není žádná ideologie ani morální systém, nýbrž především vztah k tomuto Bratru. A že každý z nás může vyznat to, co už T. G. Masaryk vyznal Karlu Čapkovi: „Jít za Ježíšem je mi všechno.“ K tomu je ale daleko příznivější doba, kdy ještě k žádnému útoku nedošlo, a nemusíme být podezíráni, že nám jde hlavně o to, něco zakázat, ani tomu nevytváříme zbytečnou reklamu.

Dvě cesty: věcná kritika a žaloba

V případech, kdy už k něčemu takovému dojde, nabízejí se dva racionální prostředky. Prvním je solidní věcná kritika – v tomto případě umělecká. Jsou ony pohoršující prvky opravdu potřebné pro ústřední sdělení díla? Nemohou vyvolat naopak jeho oslabení? Nestrhávají pozornost diváků i veřejnosti jinam, než kam by vlastně měla směřovat podle autorova záměru? V souvislosti s Frljićovým výtvorem jsem zaznamenal pouze takovou kritiku od Jiřího Svobody, významného českého scenáristy a kdysi neúspěšného předsedy KSČM. Mezi křesťanskými umělci toho není nikdo schopný? Pravda, museli by onen výtvor vidět.

Druhou možností je bez zbytečného rozruchu podat trestní oznámení. Oporou by mohl být § 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, konkrétně hanobení pro vyznání. Jsou za to dva až tři roky. Osobně ale moc nevěřím v úspěch takového postupu. Jako ředitel analytického oddělení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jsem zažil obdobné postupy v souvislosti s tím, co se vyskytovalo v reality show Vyvolení a Big Brother. I v nejlepším případě se nějaký výsledek dosáhne za několik let, kdy je skandál dávno zapomenut.

Meze stanovuje Láska

S tím ale souvisí to druhé vážné téma, které se v souvislosti s Frljićovými hrami aktualizovalo: Je skutečně svoboda nejvyšší hodnotou, které musí všechno ostatní „jít z cesty“? Má umělecká svoboda i tehdy, když působí bolest a zraňuje, přednost před ochranou vůči takovému ubližování? Svoboda člověka, jakou uznává západní civilizace, je důsledkem křesťanského pojetí člověka, jak je to ještě poznat v americké ústavě. Člověk jako obraz Boží. To garantuje jak naši svobodu, tak i její meze: stanovuje je sama Láska. Jenomže co v případě, že sekularizovaná společnost Boží autorství škrtne? Měli bychom pokládat za důležitý příspěvek křesťanů k budoucnosti Západu ukázat, že taková svoboda „utržená z řetězu“ preferuje ty, kteří jsou vůči ostatním bezohlední. A to nás ohrožuje všechny.

Autor je pedagog, publicista a mediální analytik

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 39 25. září – 1. října 2018

Pobaltí přivítalo Svatého otce

Papež František o minulém víkendu zahájil čtyřdenní návštěvu Pobaltí příjezdem do Litvy. Nejen k bezmála třem milionům místních katolíků promlouval u památníku…

celý článek


Česko má nového nuncia

Papež František jmenoval minulý pátek nového apoštolského nuncia pro Českou republiku.

celý článek


Kapucíni si připomínají Otce Pia

Padesát let od smrti a sto let od objevení stigmat Otce Pia si o víkendu připomněli bratři kapucíni v Praze u sv. Josefa. Lidé v jejich kostele mohli uctít dokonce ostatky…

celý článek


Adopce na dálku pomáhá 25 let

Adopce na dálku slaví čtvrt století pomoci dětem, mládeži i celým komunitám v nejchudších oblastech světa. Do projektu Arcidiecézní charity Praha se zapojily desítky tisíc dárců.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay