"Bratři a sestry, poutejte se, abyste přežili"

Vydání: 2005/30 Automobilismus, 18.7.2005, Autor: Ondřej Tuček

Prázdniny a dovolené jsou v plném běhu. Evropou se sem a tam přemisťují desetitisíce automobilů. Hned první červencový týden přinesl v naší republice několik tragických nehod s velkými počty usmrcených osob. Příčiny? Stále stejné - nepřiměřená rychlost, bezohlednost, agresivita. Kdy to skončí? ptáme se mgr. Roberta Šťastného, vedoucího oddělení BESIP Ministerstva dopravy České republiky.

Jak jezdí naši řidiči ve srovnání se zahraničím?

Začnu pohledem na oběti automobilových nehod. Mnozí Češi jen řeknou: „Můj kamarád zemřel na silnici,“ a my to bereme jako samozřejmou součást dopravního života, což je jistě špatné. Navíc ta smrt je většinou zbytečná. Z milionu lidí jich u nás umírá na silnici 130. Průměr Evropské unie je 100 lidí na milion. Nejlepší státy mají kolem 50 až 60. Jsme na tom tedy dvakrát hůř než ty nejlepší a o třetinu hůř, než je průměr. Je zajímavé, že zlepšovat jsme se v tomto ohledu začali až během posledních dvou let. Třeba Francie za tři roky snížila úmrtnost o 30 %.

Francie ovšem nasadila razantní postihy.
Zajistila tvrdá pravidla a tvrdé vymáhání, kdy dává na silnice množství radarů. Ještě nedávno byla za námi, teď už je daleko před námi. Předběhlo nás také například Estonsko, které bylo jedním z nejhorších států v Evropě, zlepšují se ostatní východní státy. Jsme asi šestí nejhorší - jsme na tom podobně jako Belgičané, Maďaři nebo Poláci. Hodně špatní jsme v používání zádržných systémů. Ve všech státech se 80-90 % lidí (někde i 98 %) poutá - jak při jízdě v obci, tak na dálnici. U nás se na dálnici poutá 70-80 %, ale v obci méně než 50 %. Na zadních sedadlech se lidé téměř nepoutají. Přitom když do vás někdo žďuchne v padesátce a nejste připoutaný, je to jako pád z desetimetrové výšky. Naopak nehody zaviněné alkoholem se snížily, jsme jedni z nejlepších. U rychlosti jsme na tom hůř. Když jedete po holandské dálnici 120 (což je tamní limit), tak vás nikdo nepředjíždí. U nás jedete 130 a spousta aut vás předjíždí... Dobře jsme na tom u dětí-cyklistů. Už dva roky jsme neměli žádné mrtvé dítě. Zdá se, že jsou dobře poučeny. Snažíme se, aby měly helmy, aby byly vidět. Obrovsky jsme snížili počet usmrcených dětí-chodců a cyklistů.

 

To zní optimisticky - jak k tomu došlo?

Je to v prvé řadě důsledek dopravní výchovy. Děti chodí na dopravní hřiště, i rodiče je hodně učí. Je to ale také tím, že rodiče vozí děti do školy autem. Dříve chodilo 80 % dětí samo do školy pěšky nebo jezdily samy hromadnou dopravou, dneska je to 8 %. Zároveň se budují bezpečnější komunikace, snížila se rychlost. Dřív byla povolená šedesátka, dnes padesátka. Je prokázáno, že při padesátce přežívá třikrát více lidí než při šedesátce. I přechody jsou bezpečnější.

Celá Evropa má ale spíš problém s úmrtností teenagerů - jsou roztěkaní, nikoho neposlechnou, pořád pospíchají, telefonují, jsou zamyšlení, zamilovaní, nepozorní. Jezdí na zábavy se staršími řidiči, kteří pijí. Ráno se všichni zabijí v autě.

 

Před chvílí jste říkal „snažíme se“ - to znamená BESIP?

Myslím BESIP - neboli oddělení ministerstva dopravy, které má na starosti prevenci, koordinaci a podporu zúčastněných subjektů - a jeho partnery, ty z ministerstva dopravy, kteří připravují předpisy, a dále ministerstvo vnitra a jeho dopravní policii. Tohle partnerství přináší plody. Na psychiku velmi dobře působí, když se prostřednictvím kampaně společensky zvedne nějaké téma. Kombinace pozitivní a negativní motivace, prevence a represe má smysl. V praxi to znamená, aby se BESIPU i dopravní policie soustředili na nejrizikovější chování, kvůli kterému umírají stovky lidí. O silniční bezpečnost se ale také zajímají novináři, společnost i církev. Lhostejní nezůstali ani tvůrci filmů. Je to věc nás všech.

I politiků, jejichž řidiči poruší, co mohou? Fotografií takových přestupků přinesl tisk za poslední měsíce úctyhodnou řádku. To asi „prostého občana“ příliš nemotivuje...

Mě spíš zajímají situace, kdy si politik auto řídí sám a jede opilý nebo překračuje pravidla. Diskuse ve sněmovně ukázala, že řada politiků si nepřeje přísná pravidla. Sami jezdí velmi drsně. Podobná diskuse probíhá skoro v každé zemi, ale v zahraničí je společensky nemožné, aby třeba Ralf Schumacher  jezdil rychle mimo závodní okruhy. Ten v Německu nemá řidičské oprávnění, protože překročil rychlost. Je to sice hrdina, ale má smůlu. V některých monarchiích ztratili řidičské oprávnění často i princové. U nás je k celebritám větší benevolence.

Benevolence, nebo lhostejnost? Narážím na nepřítomnost policistů na silnicích. Bude zostření sankcí proti řidičům - bodový systém - efektivní, když bude nadále chybět první článek represe?

Správně: přísná pravidla sama o sobě nestačí, pokud nejsou vymáhána. Když Čech zavítá do Rakouska, jede najednou úplně jinak. Vnímáme, že tam postihy hrozí, a dokážeme jet bezpečněji. Myslím si ale, že policie prochází pozitivním vývojem. U lidí získává dopravní policie spíše lepší reputaci, respektive je více žádána na silnici. Více než polovina lidí souhlasí s přísnějšími pravidly. Nejedná se jenom o práci policistů, ale i o snahu BESIPu posílit dozor ze strany obcí, aby měly např. vlastní kamerové systémy a aby městští strážníci získaly větší pravomoci. Tam, kde města experimentují s vlastními radary, si starostové chválí výrazné zlepšení dodržování povolené rychlosti. Samozřejmě i potom zůstane část lidí, kteří jsou velmi bezohlední, ale je potřeba, aby byli za porušování pravidel vyčleněni z provozu.

 

Myslíte si, že bodový systém silniční piráty odradí?

Řadoví policisté říkají, že významnou část vážných přestupků dělají stále ti samí lidé, třeba osmkrát za sebou. Nyní jim jen dávají pokuty, ale v budoucnu by jim odebrali řidičský průkaz.

 

Obraťme se teď od represe k prevenci. Musím říci, že spoty na bezpečnost působí velmi pedagogicky. Chápu, že to televizi nepřináší zisk jako reklama na jogurt, nicméně podle mého by nejen víc spotů, ale i billboardů přineslo šťavnaté plody. Proč není víc spotů, poutačů? Jde o peníze?

Preventivní kampaně působí také nepřímo - tím, že vytvářejí ve společnosti prostředí, které potom podporuje represi.Určitě je potřeba intenzitu našich aktivit posílit. Před dvěma lety jsme začínali s malinkatým rozpočtem, jenom díky partnerství s různými firmami. Například kampaň proti alkoholu z 50 % financovali jeho výrobci. Loňská prezentace bezpečnostních pásů zase proběhla za podpory jedné z pojišťoven. S bezpečnostními pásy nám také pomohla jedna firma, která řidičům na svých parkovištích dávala letáček o poutání. Letos se nám podařilo uspořádat podstatně rozsáhlejší kampaň na dodržování povolené rychlosti. Záleží nejen na penězích, ale i na kvalitě realizace. Kampaň na užívání dětských sedaček jsme přesunuli z neatraktivního času v televizi do porodnic, ke gynekologům, k pediatrům. Zde získají maminky všechny informace a tipy. Věnujeme se méně nákladným projektům, protože náš rozpočet neumožňuje přejímat zahraniční styl spotů.

Ten je mimochodem o poznání drsnější než u nás. Například irské, holandské či australské spoty proti alkoholu za volantem či propagace poutání člověkem skutečně otřesou.

Ano, jsou originální, často velmi efektivní. My bychom ale chtěli pro zdraví lidí také „využít kazatelnu“. Bavíme se přece dneska na kazatelně o rodinném životě, o sexuálním chování. Přitom ke kvalitě života jistě patří i chování na silnici. Proč by třeba na konci mše před požehnáním nemohlo zaznít pár informací: „Vážení bratři a sestry, poutejte se, protože tím zásadně zvyšujete šanci na přežití. Jinak byste porušovali jedno z přikázání...“ I katolíci umírají na silnici nebo mohou někoho zabít. V tomhle ohledu nejsme mimo společnost.

A spolupracujete s církví? Vloni se v kostelích četl pastýřský list biskupů na téma bezpečnost na silnicích...

Naším velkým podporovatelem byl tiskový mluvčí pater Herman, který to téma „tlačil“. Teď nastala změna na postu mluvčího, takže nepochybně oslovíme jeho nástupce, abychom mohli spolupracovat při dlouhodobých komunikačních aktivitách. Oslovili jsme také Katolický týdeník, chceme spolupracovat s katolickou Charitou - uvažujeme o založení půjčovny dětských sedaček, které jsou pro křesťany aktuálním tématem. Ale když jsem nedávno u jednoho kostela počítal, kolik křesťanů se poutá, zjistil jsem, že aktuální je pro ně i toto téma. Zdá se, že i v tomto ohledu se od „většinové společnosti“ příliš nelišíme...

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay