Boží štědrost

10.12.2004, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Stůl Božího slova v postní době překypuje nesmírnou štědrostí, takže by bylo opravdu škoda nevytvořit v sobě dostatečně velký duchovní prostor pro tak velké obdarování. Postní doba je především časem pozornosti a soustředění. Základní myšlenku najdeme v druhém čtení, kde Pavel vyslovuje úžas nad štědrostí Boha, který nám daroval svého Syna. Když si chceme uvědomit, jak nesmírně štědrý je náš Bůh, pak je třeba se zahledět do prvního čtení, kde Abraham neváhá Bohu obětovat svého jediného syna. Kdyby býval mohl, zřejmě by Bohu nabídl raději sebe sama místo Izáka. Když nám Hospodin dává svého Syna, v jistém smyslu nám tudíž dává "víc než sám sebe". Tato nesmírná štědrost má být vzorem pro nás, vždyť spása je tajuplné připodobnění se člověka Bohu. Copak se Abraham ve svém poslušném rozhodnutí vlastně dokonale nepřipodobnil neskonale štědrému Bohu Otci? A právě proto se také stal nesmírně plodným, stal se praotcem všech, kdo vyznávají jediného Boha, tedy judaistů, křesťanů i muslimů. Bůh Otec nám ve svém Synovi daruje víc než sám sebe, a rozhodně to pro něho není snadné, jako to nebylo snadné pro Abrahama. Boží láska je naprosto svobodná, ničím nepodmíněná, a proto také tajemná a nepochopitelná. Ježíš z Nazareta je nejen Božím Synem, ale rovněž člověkem, jenž nese na svých lidských bedrech nesmírnou Boží štědrost. Právě to ho přivede na dřevo kříže, právě to z něho také vyzařuje jako světlo proměnění. Dnes nám náš Mistr zjevuje slávu poslušnosti Bohu, poslušnosti, která nás může již nyní tajuplně připodobňovat Otcově velebnosti. Copak Mojžíšova tvář nezářila podivuhodným světlem po rozmluvě s Hospodinem? Měli bychom si dobře pamatovat, že proměnění na hoře bylo pro vybrané učeníky přípravou na přetěžkou hodinu temnoty, hodinu kříže. Jenomže po té hodině tmy zase nadchází světlo nedělního rána, světlo vzkříšení. Když tedy někdy ve svém životě prožíváme velmi intenzivně Boží blízkost a radost z ní, měli bychom pohlížet kupředu a nenechat se ukolébat. Když ale dolehne temná hodina zkoušky, když je třeba vydávat svědectví o Otcově štědrosti v situaci hříchu a pokušení, pak bychom neměli klesat na mysli, protože na nás čeká ono nedělní světlo oslavení a vzkříšení.

CTIRAD V. POSPÍŠIL Th.D. OFM Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay