Boromejky slaví 180 let

Vydání: 2017/40 Poutníci oslavili patrona české země, 3.10.2017, Autor: Kateřina Šťastná

Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze je dnes jedinou církevní nemocnicí s akutní péčí v ČR. Poměrně dobře medicínsky vybavený komplex nabízí 190 lůžek. A slaví už 180 let od doby, kdy do Prahy zřizovatelky této nemocnice, sestry boromejky, přišly.


Dvě ze sester boromejek (v pozadí) přicestovaly do Staré Boleslavi v oděvu, jaký nosily v době svého příchodu do Čech – byl jím tehdy běžný oděv francouzských šlechtických vdov. Snímek Martina Řehořová/Člověk a víra

Když do Čech přesně na sv. Václava, 28. 9. 1837, přišly první milosrdné sestry sv. Karla Boromejského, už tehdy bylo jejich cílem prokazovat skutky milosrdenství. Pozval je sem Alois Klár, který hledal sestry pro svůj nově zbudovaný ústav pro nevidomé na Klárově. O pět let později koupily sestry dva menší domy „pod Petřínem“ a zřídily tam svůj první klášter a nemocnici.

I přes násilné přerušení v roce 1952, kdy sestry ze dne na den musely odevzdat komunistickému Ústavu národního zdraví klíče a opustit nemocnici, navazují dnes úctyhodně na své předchůdkyně. Pod Petřín se vrátily v roce 1990 a dnes žije v jejich komunitním domě při nemocnici okolo tří desítek sester. Další působí ještě na šesti jiných místech republiky. „Žijeme společně jako duchovní rodina a vše, co si vyděláváme, dáváme dohromady a o vše se dělíme. Nejde jen o to, abychom společně bydlely, ale abychom se společně modlily, pracovaly, radily, radovaly i nesly obtíže života. Spojuje nás poslání, které jsme přijaly od Boha – žít milosrdenství jako své životní povolání,“ říká generální představená Bohuslava Kubačáková s tím, že spolupracují i s jinými řeholními společenstvími a pracovníky.

Nemocnice má díky péči a modlitbám sester neopakovatelnou atmosféru, kterou prohlubuje i přilehlý kostel a možnost účastnit se „v županu“ nebo se sluchátky na uších přímo z nemocničního lůžka veškerých obřadů, ale také duchovní péče, kterou sestry každému pacientovi nabízejí. „Zažila jsem velké překvapení u několika spolupacientů, když zjistili, že jsou v církevní nemocnici. Sami byli nevěřící a bylo to poprvé v jejich životě, kdy se takhle zblízka setkali s řeholnicemi v řádovém oděvu,“ usmívá se Karolína B. ze středních Čech, která sama nemocnici vyhledává právě pro její duchovní atmosféru. Vzpomíná, jak při čekání na vyšetření potkala na chodbě kardinála Miloslava Vlka. „Měla jsem radost, že ho vidím. Ostatní lidi v čekárně ho asi ani nezaregistrovali. Vypadal jako jeden z nás. Potkali jsme se očima, pozdravila jsem ho, a ten jeho úsměv mám stále před očima,“ říká někdejší pacientka.

„Učíme se dívat a vidět ‚jinak‘, vidět srdcem, s úctou a úžasem stát před tajemstvím života,“ objasňuje generální představená, sestra Bohuslava. Jiná sestra vysvětluje, že jejich pracovní nástroje jsou také pochopení, trocha citlivého humoru a něžné počínání při každém fyzickém kontaktu s nemocnými.

Na svatého Václava přijely sestry na národní pouť do Staré Boleslavi. „Jsem vděčná, že sestry mohly nést obětní dary. Děkujeme tak Bohu za naše charisma žít milosrdenství,“ uzavírá generální představená.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zpravodajství



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay