Blues česko-amerického františkána

Vydání: 2016/36 Sto milionů pro církevní školství, 30.8.2016, Autor: Jana Michálková

Příloha: Diecézní zpravodajství - Litoměřická diecéze

Třicet let žije v Severní Americe. Litoměřický rodák, hudebník, emigrant, františkán a kněz VÍT FIALA nyní odchází do Říma. Povede tam formaci františkánů-studentů teologie.


P. Vít Fiala s houslistou Václavem Hudečkem. Snímek autorka

Jste původně hudebník. Kdy jste se rozhodl pro kněžství?

Po vystudování hry na violoncello na konzervatoři v Praze jsem absolvoval vojnu a potom hrál tři roky v Janáčkově opeře v Brně. Z Čech jsem odešel v roce 1985 na půlroční angažmá do Rakouska a nějak jsem se „zapomněl vrátit“. Po dvou letech jsem přesídlil do Kanady, kde jsem se stal varhaníkem v českém kostele sv. Václava v Torontu. Začal jsem se připravovat na teologii studiem filozofie a po jeho ukončení jsem vstoupil do řadu sv. Františka. Po noviciátu jsem pokračoval ve studiu teologie v semináři v Bostonu.

Kde jste pak v Americe působil?

V USA jsem žil šestadvacet let: deset let na formaci a studiích v Bostonu, šestnáct let pak v Ohiu v městě Youngstown. Donedávna to bylo jedno z nejnebezpečnějších měst v USA. Svého času zde žila i rodina známého Al Caponeho. On sám byl bratrancem jednoho z našich františkánských bratří – tento náš fráter zemřel před necelým půl rokem ve věku 94 let.

Naše svatyně v Youngstownu je poutním místem vybudovaným františkány z Transylvánie, kteří přišli do Ameriky v 50. letech.

S jakými lidmi jste tu pracoval?

Hodně z nich k nám přichází pro pomoc. Často jsou to lidé, kteří se snaží zbavit závislosti na drogách a alkoholu. Dvakrát týdně u nás probíhají jejich anonymní schůzky. Řídil jsem také čtyři skupiny složené ze členů františkánského sekulárního institutu a jednu skupinu rodičů, kteří vzdělávají své děti doma. Kromě toho přichází mnoho lidí na duchovní rozhovory a ke svátosti smíření.

Jak probíhá váš běžný den?

Od pěti ráno máme adoraci a ranní chvály. Každý den v klášteře sloužíme dvě mše a sedíme ve zpovědnicích. Kromě toho studujeme, máme čas na osobní modlitbu a vedeme duchovní rozhovory. Mou nejoblíbenější modlitbou je breviář. Po odpoledním klidu manuálně pracujeme venku na zahradě, v lese nebo v domě. Protože jsme chudý klášter, děláme většinu prací sami – poklízíme, vaříme, pereme, natíráme, děláme údržbu auta a traktoru, sekáme dříví, zkrátka všechno, co je potřeba. Jsem tak trochu i elektrikář, instalatér, stavitel a truhlář. Po večeři čtu nebo občas hraju na cello. V posledních několika letech pravidelně hraji komorní muziku a v symfonických orchestrech. A po noční modlitbě, která je po deváté večer, jdu spát.

Protože se do USA už nevracíte, co vás nyní čeká?

Prvního září odlétám do Říma, kde budu vedoucím formace mladých františkánů – studentů teologie. Budu se starat o studenty ze tří provincií – z naší provincie v New Yorku a z irské a maltské provincie. Náš klášter v Římě se nachází asi sto metrů od svatopetrské baziliky, u zdi Vatikánu. Studenty budu duchovně doprovázet a připravovat na život v řeholi.

Myslím, že dnešní doba řeholnímu životu příliš nerozumí. Mezi řeholníky totiž existuje mnoho tendencí, které řeholní život sekularizují. Život víry spočívá v tom, že věříme a přijmeme Boží sliby. Ty se netýkají pouze života po smrti, ale i života v tomto světě. A řeholní život nabízí skvělé podmínky, abychom zakusili nejhlubší vztah s Bohem.

Nebezpečí je v tom, že pokud dojde k záměně hlavního cíle našeho řeholního života za nějaký vedlejší, pak naše poslání od Boha zaniká a my se stáváme pouhými sociálními pracovníky. Hlavní cíl řeholního života je vstup do mystického vztahu s Bohem. V tomto vztahu se řeholník stává Božím nástrojem.

Jak se díváte na svůj život?

Opravdové štěstí v životě jsem našel v momentě, když jsem svobodně odpověděl na Boží povolání. Jestli něčeho opravdu lituji, tak toho, že jsem se nestal řeholníkem už dříve.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay