Tak nám ty šeříky nějak povadly…

22.4.2015, Autor: Jan Paulas

Na jarní měsíce 2015 připadá nejen výročí konce 2. světové války, výročí radostné a nadějeplné, ale i jiná, méně radostná výročí, od nichž uplyne rovněž 70 let a která jsou úzce spjatá právě s koncem války. Je to třeba dubnový Košický vládní program, který u nás nastavil koleje vedoucí až do února 1948. A s ním souvisí i smutné výročí okleštění naší demokracie, výročí prvních znárodňování, podivných lidových soudů, divokých a vražedných poválečných odsunů, počínající kontroly nad svobodou slova… Tak nám ty šeříky rychle povadly.
 
V posledních dvaceti letech se vyvinulo hodně úsilí, aby lidé získali pravdivý, ucelený i detailní obraz o čtyřiceti letech komunistického režimu. Navzdory nepotrestaným zločinům komunismu bylo přece jen vydáno, natočeno, sesbíráno a odvysíláno množství svědectví, dokumentů i odborných knih. Ale trošku se zapomíná na otázku, proč vůbec u nás mohl tento režim tak „poklidně“ v únoru 1948 zvítězit. Bylo to dáno tím, že komunisté už v roce 1946 vyhráli volby? A proč je vyhráli? Existují výhybky, kde šlo ještě uhnout na jinou cestu než na tu, která vedla k únorové katastrofě? Bylo onou poslední výhybkou přijetí Marshallova plánu? Nebo bylo už tehdy „vymalováno“ a to zásadní se odehrálo mnohem dřív? A když jsme míjeli ty poslední možné výhybky, měli jsme už řádně svázané ruce…
Jaro 1945 vskutku patřilo mezi osudové okamžiky našich novodobých dějin. Ti, kdo mávali šeříky, jistě netušili, že je čekají už jen necelé tři hubené roky okleštěné demokracie. Do pohybu se dávaly věci, jež nadlouho změní tvář této země – a citelně zasáhnou do majetkového, politického, náboženského, etnického i „mediálního“ života. Do pohybu se ale dávaly věci, které byly tak trochu přednastaveny už za války v londýnském exilu. Respektive v Moskvě. Kdo z lidí vůbec ví, co tam v roce 1943 prezident Beneš podepsal? K čemu jsme se jeho podpisem zavázali a jaké to mělo důsledky? 
Myslím, že se nestačí jenom učit, jak byl komunistický režim špatný. Je na čase se zajímat i o to, jak mohl u nás zvítězit, co k tomu vedlo, kdo byl za to spoluzodpovědný – a to nejen svou činností, ale i nečinností. A také lhostejností k tomu, co je nemravné či nespravedlivé, i když se nás to (zatím) bezprostředně netýká. Tolik poučení, jakého se nám zde může dostat, si ale musíme trochu zasloužit. Aspoň tím, že se o to začneme zajímat. 
A kdo by nevěděl, kam sáhnout, pro toho aspoň pár knižních tipů z titulů, které u nás vyšly či znovu vyšly po pádu komunismu. Třeba – Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligence ženy po vlastním osudu; Vilém Hejl: Rozvrat. Mnichov a náš osud; Vilém Hejl: Zpráva o organizovaném násilí; Karel Kaplan: Pravda o Československu 1945–1948; Emanuel Mandler: Benešovy dekrety; Jiří Gruša: Beneš jako Rakušan.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy



Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay