Tajemství

17.12.2014, Autor: Antonín Randa

Kouzlo se ztratilo… proletělo hlavou muži, který seděl na lavičce a prázdným pohledem pozoroval okolní ruch. „Ta radost, to těšení, ta zvláštnost vánočního času… Je to pryč, už nic z toho necítím.“ Smutek ho tížil víc než nákupní tašky plné dárků, které držel v ruce.

Smrákalo se. Muž vstal, aby vykročil k domovu, když tu si všiml krámku, na který prodavač přibíjel ceduli „Právě otevíráme“. Teď? Na Štědrý den odpoledne někdo otevírá obchod? Nedalo mu to a šel blíž. Výloha byla prázdná, a když vešel dovnitř, zjistil, že ani v regálech žádné zboží není. Jen za pultem stál malý usměvavý stařík s kulatými brýlemi. „Pán si přeje?“ otázal se a zamžikal přátelsky očima. „Asi nic…“ odvětil muž a rozhlížel se prázdným prostorem. „Myslím, že už všechno mám,“ dodal a otočil se k odchodu. „Opravdu?“ zavolal stařík a pokračoval: „Víte, nechci být dotěrný, ale jaký dárek jste si letos přál dostat?“ „Já?“ odvětil muž zaskočeně. „Všechno mám, nic nepotřebuji,“ řekl muž a pokusil se o úsměv. „Jistě,“ odtušil stařík a hleděl do mužových očí. „Myslím však, že jeden dárek vám přeci jen chybí,“ pronesl po chvíli a vytáhl odkudsi malou krabičku úhledně zabalenou do vánočního papíru. „Váš dárek, pane,“ pravil obřadně a s lehkou úklonou ho muži podával. „Co to je?“ zeptal se muž a krabičku uchopil. „Tajemství, pane,“ řekl stařík. „Tajemství Vánoc. O to jste přeci přišel, nemýlím se?“ Muž se tvářil překvapeně. „Nic mi nemusíte říkat,“ usmíval se stařík, úslužně otevřel dveře a svého zákazníka vyprovázel v odchodu. „Pokud však dovolíte radu, ten dárek pod stromečkem nemusíte nutně otevírat. Zkuste ho nechat zabalený tak, jak je. Věřte, že má svůj příběh, své tajemství i svého…“ Na okamžik se odmlčel: „…i svého dárce. Tak veselé Vánoce, pane,“ dodal a zavřel za mužem dveře. Ten stál jako opařený. V ruce svíral svůj vánoční dárek, ale když se otočil, aby se prodavače ještě na něco zeptal, na dveřích už visel nápis „Zavřeno“ a čísi ruka právě otáčela vypínačem. Tma v krámku splynula s barvou štědrovečerní oblohy.

Je to už dávno, co se tento příběh odehrál. Dochovala se z něj vzpomínka a pak krabička, která se rok co rok objevuje pod jedním vánočním stromkem. Dodnes zůstala neotevřena a zůstalo jí i neviditelné pouto s mužem, který se pokaždé na Vánoce těší, jako by věřil, že dárky snad opravdu nosí Ježíšek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay