17. 12. 2014
|Kouzlo se ztratilo… proletělo hlavou muži, který seděl na lavičce a prázdným pohledem pozoroval okolní ruch. „Ta radost, to těšení, ta zvláštnost vánočního času… Je to pryč, už nic z toho necítím.“ Smutek ho tížil víc než nákupní tašky plné dárků, které držel v ruce.
17.12.2014, Autor: Antonín Randa
Smrákalo se. Muž vstal, aby vykročil k domovu, když tu si všiml krámku, na který prodavač přibíjel ceduli „Právě otevíráme“. Teď? Na Štědrý den odpoledne někdo otevírá obchod? Nedalo mu to a šel blíž. Výloha byla prázdná, a když vešel dovnitř, zjistil, že ani v regálech žádné zboží není. Jen za pultem stál malý usměvavý stařík s kulatými brýlemi. „Pán si přeje?“ otázal se a zamžikal přátelsky očima. „Asi nic…“ odvětil muž a rozhlížel se prázdným prostorem. „Myslím, že už všechno mám,“ dodal a otočil se k odchodu. „Opravdu?“ zavolal stařík a pokračoval: „Víte, nechci být dotěrný, ale jaký dárek jste si letos přál dostat?“ „Já?“ odvětil muž zaskočeně. „Všechno mám, nic nepotřebuji,“ řekl muž a pokusil se o úsměv. „Jistě,“ odtušil stařík a hleděl do mužových očí. „Myslím však, že jeden dárek vám přeci jen chybí,“ pronesl po chvíli a vytáhl odkudsi malou krabičku úhledně zabalenou do vánočního papíru. „Váš dárek, pane,“ pravil obřadně a s lehkou úklonou ho muži podával. „Co to je?“ zeptal se muž a krabičku uchopil. „Tajemství, pane,“ řekl stařík. „Tajemství Vánoc. O to jste přeci přišel, nemýlím se?“ Muž se tvářil překvapeně. „Nic mi nemusíte říkat,“ usmíval se stařík, úslužně otevřel dveře a svého zákazníka vyprovázel v odchodu. „Pokud však dovolíte radu, ten dárek pod stromečkem nemusíte nutně otevírat. Zkuste ho nechat zabalený tak, jak je. Věřte, že má svůj příběh, své tajemství i svého…“ Na okamžik se odmlčel: „…i svého dárce. Tak veselé Vánoce, pane,“ dodal a zavřel za mužem dveře. Ten stál jako opařený. V ruce svíral svůj vánoční dárek, ale když se otočil, aby se prodavače ještě na něco zeptal, na dveřích už visel nápis „Zavřeno“ a čísi ruka právě otáčela vypínačem. Tma v krámku splynula s barvou štědrovečerní oblohy.
Je to už dávno, co se tento příběh odehrál. Dochovala se z něj vzpomínka a pak krabička, která se rok co rok objevuje pod jedním vánočním stromkem. Dodnes zůstala neotevřena a zůstalo jí i neviditelné pouto s mužem, který se pokaždé na Vánoce těší, jako by věřil, že dárky snad opravdu nosí Ježíšek.