Služba, nebo veselice?

3.4.2015, Autor: Alena Scheinostová

S velikonočním časem se mi vrací jedno mé dávné dilema: Jeden obrázek ukazuje poutní průvody, žehnání hasičských stříkaček nebo nových várek piva, ba dokonce svatohubertské mše nad zastřelenými muflony a srnci. Je barvitý, veselý, poutá pozornost, umožňuje po celý liturgický rok se snadno setkávat s lidmi přes hranice církve. Ten druhý je tišší, méně zřetelný, neoslovuje tak lehce. Ukazuje církev skromnou, neokázalou, ve službě i těm bližním, jejichž tváře a osudy se nehodí na barevné fotografie. Takovou církev, jež je, slov papeže Františka „cítit ovcemi“ či se se svatým Pavlem „stává pro všechny vším, aby stůj co stůj zachránila aspoň některé“.
 
Mému naturelu je druhý způsob bližší, snad také proto, kolik inspirativních a vpravdě svatých lidí v církvi nacházím uprostřed nenápadné a okolím nijak neoslavované práce – sestru Petru trávící dny laskavou péčí o spolusestru trpící Alzheimerovou nemocí; bratra Marka navštěvujícího Romy v jejich domovech ve slumech, kam se jiní štítí; Gabrielu či Janu, které přinášejí do věznic Písmo a přátelské slovo a propuštěným zprostředkovávají třeba to, aby hned první noc na svobodě nemuseli spát na ulici. 
I ta první cesta má však něco do sebe, a právě Velikonoce jsou pro mě dobou, která mi to ukazuje se vší názorností. Není to dlouho, co se i ve větších městech obnovuje tradice průvodů s ratolestmi na Květnou neděli. Sejde-li se farnost s dětmi, písněmi a kočičkami před kostelem, okolí pochopitelně zírá a je mu přáno (a nezíral nějak podobně dav na Ježíše projíždějícího Jeruzalémem na oslátku?): něco se děje, co to asi je, „pošahaní“ křesťané, nebo snad cosi zajímavého, co mi něco připomíná a k čemu bych se možná rád přidal? Přesto je průvod trochu zaražený, snad až moc uctivý, jako by ve veřejném prostoru byl jen omylem, jako by se za to omlouval. Jdeme přes přechod? Dobrá, necháme auta projet a půjdeme až pak, aby si – nedej Bůh – nakonec někdo nestěžoval. Podobně leckdy ustupujeme, když si sousedé na té či oné vsi stěžují na nedělní vyzvánění. Koneckonců – ozývá se nepravdivý, ale tím rozšířenější argument – platíme si církev z našich daní, tak ať nám lidem slouží – tak a tehdy, jak si to my sami představujeme a žádáme. 
I možná opatrný vstup do veřejného prostoru, zvonění až o desáté anebo požehnání velikonočního piva (vlastně, které požehnání kdy co zkazilo!) však nese smysl, který nelze upřít. Křesťanství a jeho projevy v nich zůstávají veřejně přítomné, před očima světa, i když se Kristova nabídka může zdát překrytá pseudofolklorním nátěrem. Jen jako lidová veselice, průvod či trochu divadelní gesto život z víry neobstojí, ačkoliv i „pouhá“ účast v průvodu či na parádní mši může být mnohem smysluplnější chvílí než ledacos z toho, co se nabízí jako alternativa. Ale bude-li pravou podstatou našeho křesťanství upřímná, tichá a vytrvalá služba Bohu a bližnímu, možná i ten nejlíbivější projev lidové zbožnosti nakonec – s pomocí Boží – dokáže být pro druhého vstupní branou na cestu ke spáse. 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy



Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay