Setkání s hvězdou aneb Jak jsme potkali kouzelného dědečka

22.5.2014, Autor: Zita Chalupová

Loni v červnu jsme se doma rozhodli, že pojedeme do Varšavy na koncert Paula McCartneyho, člena legendární britské skupiny Beatles. A protože máme velké auto, poptali jsme se v rodině i trochu dál, jestli by nechtěl jet někdo s námi. Chtěl: nakonec nás jelo sedm, já, můj muž, švagrová, to byla starší část výpravy. Druhou, mladou část tvořili dcera, její kamarádka a dva kamarádi.

Foto autorka

Lístky jsme měli ty nejlevnější, „jen“ za 1300 korun. A protože se koncert konal na novém varšavském Národním fotbalovém stadionu, znamenalo to, že jsme se museli vyšplhat až úplně nahoru na tribunu, odkud pódium vypadalo jako menší list papíru a kamiony stojící za ním jako krabičky od sirek. Lidi jsme sotva rozeznávali.

Koncert měl začít asi za hodinu, ale naše starší část výpravy už seděla na svých příliš vysoko položených místech. Mladí ještě venku obcházeli stánky s beatlesovskými suvenýry a chlubili se svými tričky s hlavami a jmény nejslavnějších brouků. Za chvíli vidíme, jak se hrnou za námi nahoru a vzrušeně gestikulují. Prý potkali nějakého staršího pána, jemuž se moc líbily jejich trička i transparent zvoucí Paula do Olomouce na pivo. „Kolik je vás ve skupině a kde sedíte?“ zeptal se jich (samozřejmě anglicky) ten pán. Laskavě odvětili, že sedm a sedíme na nejvyšším bidýlku. „Protože jste takoví sympatičtí fanoušci, dám vám lepší lístky,“ pravil ten kouzelný dědeček a vytáhl sedm lístků do jakéhosi sektoru A3. Chvíli nás museli přemlouvat, protože představa, že slezeme těch asi 500 schodů a pak třeba budeme muset znovu nahoru, se nám starým moc nelíbila. Nakonec jsme se ale nedůvěřivě uvolili, že půjdeme najít ten sektor A3. A tak jsme se za chvíli úplně dole prodírali davy lidí netrpělivě čekajících na Paula. Sektor B1, B2, B3, A1, byli jsme pořád blíž pódiu. Najednou se před námi objevila žlutá páska a pořadatelé, kteří se rozmrzele ptali, co tam děláme. Nesměle jsme ukázali nové lístky. Pořadatel nadzdvihl pásku a pustil nás do sektoru A2. Pak jsme konečně našli sektor A3: první řada, pro nás staré tři místa uprostřed, mladí měli čtyři místa vedle sebe vlevo v druhé řadě.

Díky onomu kouzelnému dědečkovi jsme měli my tři, já, manžel a švagrová, Beatla Paula pár metrů před sebou! Takže jsem ho mohla fotografovat celkem slušně úplně obyčejným fotografickým automatem! Britská hvězda sir Paul McCartney pak během asi 140 minut zpíval a hrál, písně nové, ale hlavně ty staré, od Beatles. A nám se zdálo, že jenom pro nás!

P. S. Po návratu do Olomouce jsme si ještě na internetu našli, že lístky do první řady stály skoro 7000 korun. To jsme ale ušetřili!

Sdílet článek na: 

Sekce: Redaktoři, Články, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay