Setkání s hvězdou aneb Jak jsme potkali kouzelného dědečka

22.5.2014, Autor: Zita Chalupová

Loni v červnu jsme se doma rozhodli, že pojedeme do Varšavy na koncert Paula McCartneyho, člena legendární britské skupiny Beatles. A protože máme velké auto, poptali jsme se v rodině i trochu dál, jestli by nechtěl jet někdo s námi. Chtěl: nakonec nás jelo sedm, já, můj muž, švagrová, to byla starší část výpravy. Druhou, mladou část tvořili dcera, její kamarádka a dva kamarádi.

Foto autorka

Lístky jsme měli ty nejlevnější, „jen“ za 1300 korun. A protože se koncert konal na novém varšavském Národním fotbalovém stadionu, znamenalo to, že jsme se museli vyšplhat až úplně nahoru na tribunu, odkud pódium vypadalo jako menší list papíru a kamiony stojící za ním jako krabičky od sirek. Lidi jsme sotva rozeznávali.

Koncert měl začít asi za hodinu, ale naše starší část výpravy už seděla na svých příliš vysoko položených místech. Mladí ještě venku obcházeli stánky s beatlesovskými suvenýry a chlubili se svými tričky s hlavami a jmény nejslavnějších brouků. Za chvíli vidíme, jak se hrnou za námi nahoru a vzrušeně gestikulují. Prý potkali nějakého staršího pána, jemuž se moc líbily jejich trička i transparent zvoucí Paula do Olomouce na pivo. „Kolik je vás ve skupině a kde sedíte?“ zeptal se jich (samozřejmě anglicky) ten pán. Laskavě odvětili, že sedm a sedíme na nejvyšším bidýlku. „Protože jste takoví sympatičtí fanoušci, dám vám lepší lístky,“ pravil ten kouzelný dědeček a vytáhl sedm lístků do jakéhosi sektoru A3. Chvíli nás museli přemlouvat, protože představa, že slezeme těch asi 500 schodů a pak třeba budeme muset znovu nahoru, se nám starým moc nelíbila. Nakonec jsme se ale nedůvěřivě uvolili, že půjdeme najít ten sektor A3. A tak jsme se za chvíli úplně dole prodírali davy lidí netrpělivě čekajících na Paula. Sektor B1, B2, B3, A1, byli jsme pořád blíž pódiu. Najednou se před námi objevila žlutá páska a pořadatelé, kteří se rozmrzele ptali, co tam děláme. Nesměle jsme ukázali nové lístky. Pořadatel nadzdvihl pásku a pustil nás do sektoru A2. Pak jsme konečně našli sektor A3: první řada, pro nás staré tři místa uprostřed, mladí měli čtyři místa vedle sebe vlevo v druhé řadě.

Díky onomu kouzelnému dědečkovi jsme měli my tři, já, manžel a švagrová, Beatla Paula pár metrů před sebou! Takže jsem ho mohla fotografovat celkem slušně úplně obyčejným fotografickým automatem! Britská hvězda sir Paul McCartney pak během asi 140 minut zpíval a hrál, písně nové, ale hlavně ty staré, od Beatles. A nám se zdálo, že jenom pro nás!

P. S. Po návratu do Olomouce jsme si ještě na internetu našli, že lístky do první řady stály skoro 7000 korun. To jsme ale ušetřili!

Sdílet článek na: 

Sekce: Redaktoři, Články, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay