26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pěšky do Jeruzaléma – den šestý a sedmý

3. 11. 2014

|
Tisk
|

Závěr naší pouti jsme prožili ve městě, kam už dvě tisíciletí míří zástupy křesťanů. Na vlastní oči jsme viděli mnoho biblických míst a zažili i pár dramatických chvil.

3.11.2014, Autor: Tomáš Kutil

Charakterizovat krátce Jeruzalém dost dobře nejde. Nejvíce času jsme strávili v historickém Starém městě, kde se setkávají nejen tři náboženství – židovství, křesťanství a islám, ale prolínají se tam životní osudy mnoha lidí z celého světa. Člověk potkává poutníky z Japonska, Koreje, USA, Německa nebo Ruska. Dohromady s místními Araby, křesťany a Židy to vytváří neuvěřitelnou směsici kultur, zvyků a životních stylů.
Staré město se dělí na čtyři čtvrtě – největší arabskou, židovskou, křesťanskou a arménskou. Nejvíce času jsme strávili v té arabské, kterou člověk neomylně pozná podle největší koncentrace obchůdků, restaurací, ale i neuvěřitelného nepořádku. Naproti tomu židovská čtvrť působí téměř evropsky – uličky jsou širší, všude je uklizeno a ráno lze potkat malé Židy spěchající do školy. Cítil jsem se tam bezpečně a tak nějak jako doma. V arabské čtvrti je to o něco horší. Dva naši poutníci tam v podvečer zabloudili a byli velmi rádi, když jim jeden mladík pomohl najít cestu ven. Byla v nich už malá dušička, jak přiznali při večeři.
KOMU PATŘÍ CHRÁMOVÁ HORA?
Přestože jsme v Jeruzalémě nestrávili ani 48 hodin, zažili jsme tam mnoho. V pátek večer židovskou čtvrť v šabatové atmosféře – tedy v usebrané a modlitební, kdy Židé ze synagog míří ke svým přátelům na rituální večeři. Celá čtvrť je jinak o šabatu velmi poklidná, nefungují bankomaty, obchody jsou zavřené. V sobotu jsme prošli horu Sión, obešli zbytky původního Davidova města a pomodlili se křížovou cestu tam, kde vznikla – na Via Dolorosa, kterou vytvořili křižáci na místě skutečné Kristovy cesty. Ježíšova strastiplná cesta se tam tak připomíná už téměř tisíc let.
V neděli jsme zažili latinskou mši v chrámu Božího hrobu a trochu nás rozesmutněla rivalita církví, které se o chrám starají. Ranní bohoslužby se totiž konaly najednou a vzájemně se překřikovaly. Poté jsme posnídali na jeruzalémských střechách a vydali se na Chrámovou horu. Ta byla předtím pro turisty zavřená, takže jsme nevěděli, zda se nám tam podaří proniknout. Povedlo se, ovšem bezpečnostní kontrola u vstupu trvala velmi dlouho. Snažila se tam totiž proniknout skupina ortodoxních Židů, jež strážci nechtěli pustit. Jen na vysvětlenou – Chrámová hora je místo, kde stál první židovský chrám, který zbořili Římané. Dnes z něho zbyla jen Zeď nářků, k níž je samostatný přístup a kam chodí především Židé. Na Chrámové hoře vyrostly později dvě mešity, prostor tedy obhospodařují muslimové. A dokonce popírají, že tam kdy nějaký židovský chrám stál. Židé navíc mají od svých rabínů zakázáno chodit na vnitřní nádvoří Chrámové hory, protože tam někde stála velesvatyně, kam mají podle Tóry přístup jen kněží. Pokud by tam tedy vstoupil obyčejný Žid, znesvětil by ji. Mnozí ortodoxní Židé se ale snaží chodit alespoň na spodní nádvoří – aby demonstrovali své právo modlit se na tomto místě. 
To muslimové neradi vidí a konflikty jsou na denním pořádku. Dva dny před naším příjezdem dokonce jeden islamista postřelil známého židovského aktivistu, a atmosféra tak byla napjatější než obvykle. Přesto naše prohlídka proběhla pokojně.
Po krátké zastávce u Zdi nářků jsme zakončili duchovní program na Olivové hoře v kapli Nanebevstoupení Páně, kde je v kameni podle tradice zachován poslední Kristův otisk na zemi.
PŘEKVAPENÍ NA ROZLOUČENOU
Pak už jsme jen znovu prošli Jeruzalémem, abychom mohli nasednout do autobusu a vydat se na letiště. Muslimové si pro nás ale připravili malé překvapení. Těsně za Lví branou jsme najednou zaslechli výbuchy – muslimové vracející se z modlitby začali házet zábavní pyrotechniku. Okamžitě se však vyrojili ozbrojení izraelští policisté a vše hned uklidnili. Přestože v nás všech trochu hrklo, pomalu jsme pokračovali dále. A uklidnilo nás, že místní lidé si z toho nic nedělají. Drobné incidenty jsou tam na denním pořádku a policii se je většinou daří bez problémů zvládat. Však také stát Izrael vydává na bezpečnost obrovské finanční prostředky. Kontroly na letišti byly až nad očekávání rychlé, jen tříhodinové zpoždění letu nás příliš nepotěšilo. V jednu ráno jsme nicméně bez problémů dosedli na Letiště Václava Havla a vydali se do svých domovů.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou