Na všechno se vždycky nedostane

30.5.2013, Autor: Zita Chalupová

 

Coby krajánek, tedy dopisovatel KT z oblasti (tedy ne z Prahy), bývá člověk vystaven i zapeklitým situacím. Píši z Olomoucka, tedy oblasti Praze dost vzdálené. Mým úkolem je každý týden redakci nabídnout nějakou zajímavou událost či téma, jež by mohly oslovit čtenáře. Redakce si vybere, co by se jí hodilo nebo líbilo. Ono vybrané pak musím obejít, objet, obtelefonovat, vtěsnat co nejhutněji do počítače a v termínu poslat do redakce. Co z Prahy vypadá na mapě Olomouci docela blízko, může být několik desítek kilometrů dlouhá skoro celodenní cesta. Přitom výsledkem často má být třeba i jen deset řádků. Ale to už je úděl, s nímž musí novinář-krajánek počítat.

Další opakující se situace: nutně je potřeba přinést krátkou informaci o tom a tom. Člověk tedy telefonuje, e-mailuje, shání se po lidech, kteří by mu poskytli pár faktů. A aby je učinil sdílnými, vysvětlí, že o tuto věc má zájem KT. A protože jeho nebližší číslo vyjde už v úterý, velice to spěchá. Vše klapne, oslovený se těší, zpraví své kolegy, že se o nich bude psát v KT. No a v pondělí se v redakci ukáže, že na oněch vytelefonovaných patnáct řádků už prostě za žádnou cenu není místo. Je úterý večer a mně zvoní telefon: „Vždyť jste říkala, že to vyjde, schválně jsem se na to kvůli vám ptal několika lidí, hledal jsem v papírech... A nic.“ Vysvětlování a omluvy většinou příliš neuchlácholí. Krajánek se musí umět vyrovnat i s tím.

A do třetice: píši rozhovor nebo článek postavený na citacích. Dotazovaný si vyžádá autorizaci, tedy – chce si článek přečíst a doplnit nebo opravit dřív, než vyjde. Většinou souhlasím, neb se snažím být vstřícná. Pak text odešlu do redakce. A tam se musí chtě nechtě krátit i upravovat. Někdy se to moc nepodaří. A tak opět přicházejí telefonáty a e-maily o tom, že jsme se nějak dohodli, že jsem dohodu nedodržela, že jsem nespolehlivá, že se zkreslil smysl (tato výtka bývá málokdy pravdivá)...

Ale takový je život „novinářů v terénu“, a vlastně nejen vzdálených krajánků, a nejen v KT, ale i v těch nejmenších regionálních periodikách (kdysi jsem v nich taky pracovala): nikdy si nemůžete být jisti, co v novinách najdete.

A tak alespoň na tomto místě zkusím napravit pár „křivd“ z poslední doby. První z nich jsou odpovědi dvou farářů do původně plánovaného textu o změně času. Další tři pak souvisejí s druhou popsanou situací.


 

Stalo se vám někdy, že jste v souvislosti se změnou času přišel pozdě nebo dřív na mši?

P. František Hanáček, farář od sv. Mořice v Olomouci: „Stalo se mi jednou, že jsem si to nenašteloval, a přišel jsem do kostela o hodinu dřív – a nic nebylo. To je ale samozřejmě lepší, než kdybych přišel o hodinu později. To potkalo jednoho farníka – šel na osmou, a přišel v devět. Takové věci se stávají.“

P. Jan Kornek, farář v Dubu nad Moravou: Vzpomínám si na jednoho farníka, který přišel o hodinu dřív a pak musel čekat ve studeném kostele. I mně se to stalo – přijel jsem jednou o hodinu dřív na mši svatou do Charvát, které mám také v duchovní správě. A musel jsem na lidi hodinu čekat.“


 

Osm mužstev se sjelo v sobotu 20. 4. do Šternberka na již pátý ročník Křesťanského turnaje ve florbale. Kromě družstev z okolí přijeli i florbalisti ze vzdálenějších míst, třeba až z Hustopečí u Brna nebo ze Znojma. „Ve všech případech jsou to farní týmy, v nichž hrají v drtivé většině odrostlí ministranti. V mužstvu z Oslavan u Brna byl i pan farář, který se aktivně zapojil do hry,“ popsal turnaj organizátor a šternberský farník Jiří Novák. Jako první se umístil tým z Postřelmova, druzí byli domácí a třetí skončila Olomouc.

„Turnaj pořádáme proto, aby se farnosti setkávaly. Zdá se mi, že podobných akcí je čím dál méně. Za těch pět let se složení týmů ustálilo, sjíždějí se stejní lidé, kterým stojí za to jet sem přes celou Moravu,“ dodal Jiří Novák.


 

První letošní pouť v Dubu nad Moravou – VI. Hanácká hasičská – se konala v sobotu 20. 4. Naštěstí nepršelo, jen foukal vítr, takže se sešlo na 250 lidí. Šest hasičských praporů bylo českých, pět dokonce polských. Program byl tradičně bohatý. Po poutní mši svaté, kterou sloužil P. Petr Mareček, se lidé mohli ve farním areálu pobavit hrami a soutěžemi, čekaly na ně pohoštění a další zábava. „Zdejší děti si zahrály na hasiče: zapálila se maketa školy a děcka musely hasit,“ popsal část programu s úsměvem dubský farář P. Jan Kornek.


 

Svátek svého patrona sv. Jiřího oslavili v sobotu 20. 4. na Sv. Kopečku poutí skauti a jejich příznivci. Sešly jich dvě stovky. Poutní mši svatou celebroval diecézní skautský delegát P. Vladimír Mrázek, který v kázání připomněl skautský slib. Po obědě ve farní zahradě pak pouť pokračovala hrou ve svatokopeckých lesích.

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay