Jak dlouho potrvá nadšení z nového papeže?

1.4.2013, Autor: Jiří Prinz

S nelíčenou radostí přijal svět zprávu o zvolení prvního Jihoameričana papežem. Skromnost a pokora, s jakou se Jorge Mario Bergoglio ujal svého úřadu, okouzlila i mnohé příslušníky západní sekularizované společnosti a v katolickém prostředí lze od 13. března cítit nemalá očekávání, že snad právě papeži Františkovi by se mohlo podařit překlenout propast, která v západních společnostech odděluje církev od značné části veřejnosti. Ač lze mít pro taková očekávání porozumění, myslím, že jsou v zásadě nereálná a že všichni, kdo se jim poddávají, zažijí v brzké době značné rozčarování. 

Proč ta skepse? Příčina je jednoduchá: hodnoty, k nimž se hlásí nový papež, jsou s hodnotami, které ovládají životy převažující části obyvatel Západu v natolik ostrém kontrastu, že zde po mém soudu vůbec není naděje na nějaký průnik; mají se k sobě jako oheň a voda, vylučují se.  O kterých hodnotách to hovořím?

Nový římský biskup odkryl svou hodnotovou orientaci už jménem, jež si zvolil. Chce následovat příkladu svatého Františka z Assisi – světce, který se pro uskutečnění svého poslání dokázal vzdát veškerých lákadel, jež tento svět nabízí. To je ovšem pravý opak hodnot, které sledují blahobytní obyvatelé Západu. Ti jsou dnes zcela v zajetí kultu „užívání si.“ Jejich životní program snad nejlépe vyjadřuje hédonický imperativ: „Maximalizuj slast, minimalizuj strast.“  Sledovat své vlastní uspokojení, realizovat ambice v osobním i profesním životě, kumulovat požitky z jídla, sexu i dovolených, zkrátka urvat ze života, co se dá, je dnes hlavní starostí Evropanů. Takto prožívaný život je však svou povahou egocentrický a není žádnou náhodou, že se pro osobnostní typ, který je produktem dnešního konzumního životního stylu, vžilo označení narcis.

Narcis a František z Assisi. Hrdina pohanských mýtů a křesťanský světec. Do sebe zamilovaný sobec, který přes neustálou péči o sebe nevidí druhého, a pokorný mnich, který se sám sebe vzdává, aby o druhé mohl pečovat. V čem si ti dva mohou rozumět? Co je spojuje? Kde se mohou setkat?  Obavám se, že právě jen v hlavách věčně optimistických křesťanů. Realita se ale neřídí našimi tužbami. Stačí si jen počkat, až papež František připomene postmodernímu narcisovi, že nenarozené děti se nezabíjejí, že manželství je výlučným svazkem mezi mužem a ženou nebo že eutanazie je mravně nepřípustná, a hned uvidíme, jak jeho okouzlení novým papežem pomine. Pak se rozplynou i naivní očekávání mnoha křesťanů. 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay