Hrst vánočních nedopalků

5.12.2014, Autor: Kateřina Šťastná

Směřuji na reportáž do Dětského a dorostového detoxikačního centra. Mým úkolem je zjistit, jak tam budou prožívat Vánoce, jestli se na ně vůbec těší.

V hlavě se mi mezitím odehrává film z mé nedávné návštěvy Dětského domova. Malinké dětičky, podobně staré jako ty moje, tam budou o Vánocích bez maminek a tatínků. Sice dostanou dárky, velmi pěkné a asi ani ne úplně levné, ale to podstatné nejspíš nezažijí. Soucítím s nimi. Utrpení druhých mi přidělává vrásky na čele… Zatímco takto na Masarykově nádraží čekám na tramvaj, přerušuje mé myšlenky výrazná postava muže. Bezdomovce. Davy lidí proudí do tramvaje, z tramvaje, na nádraží a od něj, on kráčí velmi pomalou chůzí. Je mu jedno, že ho těsně kolem zad míjí tramvaj a z druhé strany přijíždí další. Ani se nesnaží uhnout nebo si dát pozor. Důstojně kráčí mezi kolejemi a zvedá nedopalky. Dává si záležet. Vybírá ty lepší kousky. Dochází mi, že kuřáci, když spěchají do tramvaje, odhodí ještě třeba ne úplně vykouřenou cigaretu. Samotnou by mě to vůbec nenapadlo. Nejsem kuřačka… No, má to „vymakané“ ten muž. A já na něj zírám s otevřenými ústy. Představuji si, že se blíží Vánoce a on je stráví tady, na nádraží, s nedopalky, které tu někdo odhodí… Spát bude nejspíš kousek dál, pod sloupy mostu (často tam při cestě vlakem vídám spacáky, ležící postavy, kusy oděvů a odpadky – a je mi zima, jen když to vidím). A ještě k tomu o Vánocích bude nejspíš jezdit méně lidí tramvajemi. A to znamená i méně nedopalků… Je mi ho nesmírně líto. Jenomže co s tím? Nevím. Možná ti z nás, kteří kouří, by mohli cestou do tramvaje nechat o malinko větší nedopalek… nebo občas „zapomenout“ sáček s pečivem na lavičce vedle spícího bezdomovce. Anebo třeba přinést trvanlivé potraviny do domů, které podobným potřebným pomáhají. Bohužel z mé osobní zkušenosti ti, kteří pomoc nejvíc potřebují, si o ni velmi často sami neřeknou… takže pak už zbývá „jen“ se za ně modlit. A také za to, abychom byli otevření vůči potřebám druhých a dokázali poskytnout pomoc tam, kde je potřeba, i když si o to třeba daný člověk sám neřekne.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

Ono možná je třeba uznat, humila 6.12.2014 00:30
Re: Ono možná je třeba uznat, Zrušený uživatelský účet 16.12.2014 23:41

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay