Poslušnost vlastnímu svědomí

23.5.2013, Autor: Jiří Gračka

 

Dostala se mi do rukou kniha, jejíž obsah vhodně zapadá do těchto dní květnových oslav a májových pobožností. Staví totiž vedle sebe životy dvou současníků – mučedníka a mariánského ctitele Maxmiliána Kolbeho a velitele osvětimského koncentračního tábora Rudolfa Hösse.

Text s podobným námětem uveřejnil na tomto místě před nedávnem kolega Martin T. Zikmund a ukázal v něm, jak malý rozdíl (v onom případě zeměpisný) je někdy mezi „cestou života“ a „cestou smrti“. Paralela mezi M. Kolbem a R. Hössem však zachází ještě dál, a proto stojí za to ji připomenout – zvláště ve dnech, kdy slavíme květnové výročí konce druhé světové války a navštěvujeme májové pobožnosti k Panně Marii.

Nevíme sice, zda se tito dva potkali někdy tváří v tvář, snadno k tomu nicméně mohlo dojít. Polský minorita a misionář Maxmilián Kolbe, jehož časopisy dosahovaly před válkou milionových nákladů, byl do Osvětimi přivezen 28. května 1941 a o necelého čtvrt roku později, 14. srpna, zde zemřel spolu s devíti dalšími druhy jako oběť krutého trestu, k němuž se dobrovolně nabídl výměnou za jiného vězně, otce rodiny.

Tento trest – nechat k smrti vyhladovět deset odsouzenců jako výstrahu po útěku jiného vězně – byl přitom jen jedním z mnoha opatření, které v Osvětimi zavedl velitel tábora Rudolf Höss. Fanatická oddanost nacistickému programu jej vedla k tomu, že usiloval o „zefektivnění“ této největší továrny na smrt, kde za den mohlo zemřít a být spáleno až deset tisíc lidí, jedno malé město.

I Hössovi se nicméně Osvětim stala osudnou. Umírá na šibenici postavené za branami tábora o šest let později, 16. dubna 1947, jako odsouzený válečný zločinec. Stejně jako Maxmilián Kolbe zemřel ve věku 47 let a jen několik set metrů od místa, kde vyhasl život světce.

Další podobnosti mezi životy obou mužů shrnuje Władysław Kluz, autor knihy Světlo a stín (vydal Zvon, Praha 1991), těmito slovy: „První léta jejich života se velmi podobala. Oba byli ministranty, často přistupovali ke zpovědi a svatému přijímání, snili o kněžství a o práci v misiích. Oba se dobře učili. Měli podobné duševní dispozice – lásku k přírodním vědám a organizační schopnosti. Oba toužili získat pro své ideály celý svět, a to cestou slepé poslušnosti.“

Právě poslední slova jsou, zdá se, v celém textu nejdůležitější. „Slepá poslušnost“, kterou oba muži slíbili, zrodila ovšem v jednom případě misionáře, jehož časopisy přiváděly miliony lidí k Bohu, zatímco v případě druhém ze stejné slepé poslušnosti vznikl nástroj, kterým byly miliony lidí povražděny.

Těžko se už dnes asi dozvíme, co všechno vedlo Hösse k tomu, že opustil víru a mládenecké ideály a rozhodl se sloužit těm nacistickým. Jeho osud, stejně jako osud tisíců dalších přisluhovačů zločinných režimů, tak zůstává mementem, že je ještě něco důležitějšího než poslušnost, věrnost a oddanost idejím – totiž hlas svědomí a rozum, jímž člověk musí dobře rozlišovat, v koho svou důvěru vloží.

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay