Podobenství o milosrdných

7.4.2013, Autor: Alena Scheinostová

Jako malá jsem si myslela, že „lotry“, mezi něž upadl jistý pán cestou z Jeruzaléma do Jericha a jež mu způsobil„y“ tak krutá zranění, jsou jakési takové obrovské kameny, něco mezi kokořínskými pískovci a Stonehenge. 

A že když se o ně chudák pocestný potluče, nezbude mu, než opuchlým okem vyhlížet nějakého toho milosrdného Samařana, který se o něj postará. Že to v jistých okamžicích bez Samařana nejde, to mi nicméně bylo naprosto jasné už tenkrát. Však nám také pan farář právě tohle podobenství na „nábrli“ vysvětlovával s opravdovým zápalem.

Letos o Velikonocích jela jedna redaktorka KT z Vltavice do Budějovic. Ve srovnání s trasou Jeruzalém – Jericho je to zhruba stejně daleko, jen u nás v Jižních Čechách nejspíš víc sněží. A víc to klouže. Takže se nakonec ve škodovce potlučete právě tak jako mezi těmi lotry, ať už vypadají jakkoliv. Jsou svátky Zmrtvýchvstání, Pán Bůh vás v tom tedy nenechá. Obratem pošle Samařana. Přesněji Samařanku. Samařanka vyběhne ze svého nedalekého domečku, uklidní vás, polituje, nabídne startku a pomůže vám odtáhnout vrak ze silnice k sobě na zahradu. „Aby vám to do rána nikdo nevybral.“ Ještě večer vám volá, jak jste dopadla v nemocnici. Má opravdovou radost, že dobře. Vrak i s rádiem, dětskými sedačkami, spoustou drobných, leč užitečných a funkčních drobností v kufru, a dokonce klíčky, kterými šlo auto ve svých lepších časech odemknout a nastartovat, vám hlídá až do příjezdu odtahové služby. Nic se neztratí.

Proč to píšu? Dotyčná Samařanka byla tím, čemu Češi říkají „nepřizpůsobivá“. Policisté i páni přes odtahy byli upřímně zděšení, když jsem je směrovala k místu, kde se nehoda stala a kde rozbité auto najdou. „Ale mladá pani, tam bydlí ti – no – Romové! Tam už nenajdeme ani tu škodovku, natož vaše věci…“ Nu, jak už víme, našli. On totiž Ježíš tenkrát o těch Samařanech nepovídal náhodou. Pamatujete, jak se s nimi Židé nestýkali a nemysleli si o nich nic moc dobrého? O kom by asi takhle mluvil dnes, kdyby místo po Judeji chodil po střední Evropě… Jeden nápad bych měla.

Čímž nechci říct, aby kdokoli jako na povel přepínal na vlny nekritického multikulturalismu či jakékoli jiné vlny (kromě té Zelené, ta se v tomto ročním období stále ještě pokaždé vyplatí). Jenom se dělím o svou velikonoční zkušenost – možná nepříliš duchovní, ale rozhodně plnou podnětů stejně neočekávaných i nekonvenčních, jako je jejich Původce.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay