Lze pochopit holokaust?

18.12.2014, Autor: Václav Štaud

Nemnoho let po druhé světové válce - byl jsem tehdy školáček - mě oslovila příhoda, jež bude moje myšlení ovlivňovat asi až do smrti.

Kamarád Sváťa, sirotek, jehož rodiče zahynuli při autonehodě, mi na hřišti řekl, že si se mnou přeje mluvit dědeček, u něhož žil. Přišli jsme k nim domů a ten vážný stařec s hřívou bílých vlasů říká: „Synku, já nemohu dovolit, aby se s tebou Svatopluk kamarádil, dokud k tomu nedají souhlas tvoji rodiče. Mohl bys kvůli nám mít jednou problémy.“ Nechápal jsem, o čem mluví. Děda tedy dodal: „Vyřiď doma, že jsme Židé, kteří přežili Osvětim, a nevíme, jestli se podobné věci nebudou opakovat.“ Nerozuměl jsem mu o nic víc, ale doma jsem vzkaz pečlivě vyřídil. Maminka chvíli mlčela a pak se jí z očí začaly řinout slzy. „Vyřiď tomu dědečkovi, že se bojí zbytečně, že si jeho vnuk může hrát, s kým bude chtít. A řekni mu také, že má naši hlubokou úctu.“ Potom mi s dojetím vyprávěla, co hrozného nedávno potkalo židovský národ. „A víš co? Ode dneška každý večer přidáme modlitbu za Židy. Za ty nevinně umučené i za Sváťu a všechny, kteří tu s námi žijí,“ dodala maminka. Vzpomínám, jak mnou ty nečekané a hlavně neuvěřitelné informace otřásly. A za Židy jsem se pak opravdu dlouho a upřímně modlíval.

Pochopit holokaust je složité i pro starého a vzdělaného člověka. Jak by mu mohlo rozumět malé dítě? Snad proto jsem se k problému často vracel, studoval fakta, hledal vysvětlení obludného zla. Ještě jako mladík jsem navštívil Osvětim a hluboký vztah k vyvolenému národu mi vydržel až do stáří. Pokládám za velké štěstí, že jsem mohl oběma dlaněmi pohladit Zeď nářků, bolí mě každá raketa vystřelená nad izraelské území. Cítím se být udeřen každou z urážek, které jsou z celého světa adresovány izraelským mužům i ženám bránícím svoji zemi u řeky Jordánu. Pochopil jsem, že dědečkova věta - „jestli se podobné věci nebudou opakovat“ - byla naivní jen zdánlivě. Přestože od konce holokaustu zanedlouho uplyne už sedmdesát let, židovský národ stále bojuje o holé přežití. A potřebuje naše modlitby i mezinárodní zastání.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay