Iveta a my aneb Čekání na jednu smrt

8.5.2014, Autor: Jan Paulas

Na stránkách KT se o Ivetě Bartošové nikdy nepsalo. Párkrát měl už člověk na jazyku nějakou glosu o tom, kterak senzacechtivá média nenechají tuto celkem nešťastnou a všemožně závislou bytost na pokoji, slídí po každém jejím klopýtnutí, po každé sklence, kterou vypije, po každé zoufalé avantýře. Ale pak jsem si pokaždé řekl, že k tomuto faustovskému úpisu byli, jsou a budou vždycky zapotřebí dva: ten, kdo ho nabízí, a ten, kdo ho přijme. I když často nedohlédne důsledky své volby, je to volba relativně svobodná.

Když bulvár všem těm mediálním hvězdám a hvězdičkám kdysi pomáhal nahoru, tak jen proto, že jsou pro ně potenciálně zajímavé coby pařeniště všech budoucích nevěr, skandálů a životních karambolů. A samozřejmě chtějí být i u toho, když padají dolů. A čím tvrdší pád, tím větší čtenost na internetu či prodejnost na stáncích. Kdysi tito lidé totiž kývly na Mefistofelovu nabídku, že by za všechnu tu slávu leccos obětovaly. A netušily, že je v tom skryt i vlastní krk. Stejně jako Herodes Antipas, když ve svém slibu Salome nedohlédl na hlavu Jana Křtitele.

Nedávno to jeden tvůrce českého bulváru bez obalu řekl o právě zesnulé zpěvačce: „Samozřejmě, my ji skutečně zabijeme, dlouhá léta na ní parazitujeme a já ji lidsky už i lituji, uvědomuji si, že skutečně přispívíme k jejímu blížícímu se konci, ale poptávka po ní u čtenářů je neskutečná, články o ní si otvírají i lidi, kteří bulvár nečtou – a to pak jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně špatné, ale tak to je.“ Zkrátka u bulvárních médií nehledejme jakékoliv morální zábrany. A když moralizují, je to jen účelové pohoršení nad něčím (nevěrou, podvodem, vraždou…), co je pro ně ve skutečnosti jen zábavou a zdrojem příjmů.

Tragická smrt Ivety Bartošové pod koly vlaku znamenala také pro mnohá média učiněné žně. Zvláště když ten příběh pořád pokračuje, když jsou tu v zásobě lidé, kteří pro pár minut slávy odhodí poslední zbytky soudnosti. Máme tu před sebou zřejmě další kapitolu s názvem „Hon na zloducha“. V tom má bulvár obzvlášť vyvinutý čich – umí ve stádu ovcí rozpoznat slabé kusy, s nimiž to půjde snadno rozehrát až na krev. Kdo jím bude tentokrát?

A proč by to mělo zajímat křesťany? Nedělám si iluze - leckteří zvědavě sledovali všechny eskapády této hvězdy šoubyznysu, kde se zase opila a s kým zrovna žije. Stačilo by, kdyby po každém článku o Ivetině smrti, který si ze zvědavosti přečtou, vypli počítač či zavřeli časopis a vzpomněli si tichou modlitbou na duši, jež už nedokázala unést úděl, který si kdysi svobodně vybrala. Na konci se stala už jen štvanou zvěří v začarovaném kruhu. Honců bylo příliš mnoho: od prášků a alkoholu přes psychopaty a manipulátory až po krvelačná média. To je smrtící kombinace.

Ona tichá modlitba nepomůže jen jí (ostatně Bůh viděl do jejího srdce lépe než všichni „dělníci bulváru“ dohromady, s Rychtářem a Macurou k tomu), ale i nám samotným – třeba příště budeme sledovat podobné osudy přece jen s jistým ostychem. Protože třeba ucítíme určitý díl spoluviny na takovém tragickém konci: I díky mé zvědavosti (či už závislosti?) mohou existovat podobné hony na člověka, byť si je sám přivodil. Každé mé rozkliknutí takové zprávy na internetu je totiž objednávkou dalšího pokračování. I já tak rozšířil poptávku po Ivetině smrti… 

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

Dilema Servitor 10.5.2014 01:14
Zdraví netvoří medicina, ani nehodnotí Michal 13.5.2014 23:58

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay